2012- iluze nebo skutečnost

Tento rok je pro každého dosud největší výzvou k probuzení.

Když jsme se rozhodli zrodit se do fyzických těl, prošli jsme tzv. branou zapomnění. S rostoucím věkem jsme čím dál tím více zapomínali na naši skutečnou podstatu a pod tlakem výchovy rodičů, ve školách a v systému jsme se učili věřit námi vytvořené iluzi, kterou jsme začali považovat za skutečnost.

Nyní procházíme opět tou samou branou, ale v opačném směru, potřebujeme tentokrát zapomenout na ony naučené vzorce chování, na iluzorní skutečnost vnímanou našimi smysly, na bolesti a traumata, která byla dosud uložena v paměti naší DNA, v našich fyzických, emocionálních a mentálních tělech. Rozpomenout se opět na spontánnost, čistotu a nevinnost ničím nezatížených dětí.

V čase nebylo dosud období, ve kterém by kdokoliv z nás mohl být tolik plně zodpovědný a schopný okamžité materializace skrze své myšlenky, slova a skutky, jako nyní.

Rozhodli jsme se pro tu nejkouzelnější hru. Než jsme ji začali hrát, vymysleli jsme počátek i konec, zadali do ní čas, podrobili ji vesmírným zákonům. Když jsme ji hrát začali, zapomněli jsme, že jsme ji vymysleli, že jsme jejími tvůrci, že vůbec nějaká hra existuje. Začali jsme tak věřit virtuální realitě, kterou jsme nazvali život. Považovali jsme ho za skutečný i když byl ve skutečnosti holografickým obrazem našich různých druhů víry. Víry v pomíjivost, omezenost, konečnost a smrt.

Pokud ještě chceme věřit starým zvyklostem a omezujícím programům, jsme oběťmi, manipulovanými figurkami své vlastní hry, kterou jsme se sami rozhodli hrát, podléháme tak iluzi bezmocnosti a omezení, zesilujeme si podvědomě stále víc roli figurky, nacházející se v něčích manipulativních hrách.

Pokud se chceme již vyvázat z pout omezení a manipulace, chceme se rozpomenout opět na skutečnost, stáváme se již pouhými pozorovateli této hry, této iluze, soustředíme se tak zcela na možnost tvoření a tuto iluzorní hru si tvoříme na základě naší víry za plného vědomí.

To však nelze pokud jsme pod vlivem času. I on byl veličinou hry, držící nás v nevědomosti. Pokud se spoléháme, že čas za nás vše vyřeší, že jakákoliv předpověď vázaná příkladně k tomuto nebo jinému roku, případně k datu 21.12.2012, které mayové i jiné civilizace označili za zlomový přerod vedoucí k celovesmírné transformaci vědomí nás všech, tato změna se nás pak netýká. V tomto případě jsme stále otroky a oběťmi očekávání a hledání řešení v iluzi, která nás naopak o to více bude spoutávat a činit bezmocnými.

Zkušenost v čase nás měla dovést k jedinému, že jsme si ho zvolili k tomu abychom skrze něj mohli rozpoznat iluzi od skutečnosti. A to lze pouze bez jeho vlivu na nás, to lze pouze v přítomném okamžiku, v tady a teď, kdy jedině můžeme vnímat, že čas nám znemožňoval být vědomými tvůrci vlastních holografických projekcí, vesmírů, světů nebo-li životů, oné kouzelné matrixové hry.

V tady a teď je transformace dokončena, nečeká na iluzi 21.12.2012, datumu, který byl námi záměrně časově zadán k tomu abychom ho dešifrovali a zapomněli tak na jeho formu, ale zaměřili se na obsah této numerologické šifry, která nám umožňuje pochopit skutečnost a iluzi skrze podobenství, která na nás na úrovni kolektivního vědomí působila.

Dvanáctý rok třetího milénia (tisíciletí) není vybrán k našemu probuzení „náhodně“. Ucelenost roku, přerod starého v nové, pro nás tvořilo 12 měsíců. Vše je tvořenou vírou. Proto křesťanská víra, která nás nejvíce ovlivňovala, byla předávána 12-ti apoštoly. Víra v ezoterické nauky nás přivedla k vědomé aktivaci 12-vláknové DNA, která symbolizuje náš božský a uměle potlačený, tvořivý aspekt, zablokovaný do 3-vláknové šroubovice DNA. To vše je iluze. Číslo 12 je šifrou iluze.

Časové slovo „měsíc“ je odvozeno od pojmenování oběžnice naší planety, která za jeden pozemský rok projde 13-krát úplňkem a 13-krát novem. stejně jako je to u ženských menstruačních cyklů. Apoštolů bylo ve skutečnosti 13, včetně máří magdalény, která byla církví zapovězena, žena byla umlčena. 12-vláknoá DNA identifikuje božskou podstatu fyzických těl, ale 13-vlákno si uvědomuje samo sebe bez omezení fyzické úrovně vnímaného božství. Číslo 13 je šifrou skutečnosti.

Proto bylo toto číslo tolik zatracováno a vše co s ním bylo spojené. Proto bylo číslo 13 v kolektivním vědomí, číslem strachu. 13-tý u stolu přinášel neštěstí atd. 13 skutečných měsíců bylo uměle stlačeno do 12-ti a proto každý 4-tý rok musel být přestupným. 13-tý apoštol – žena byl umlčen, žena musela naslouchat muži. Muselo tomu tak být abychom si naši hru mohli zahrát v plném zapomnění, jedině tak mohla být zcela autentická, jedině tak nám umožnila poznat veškeré naše součásti, jedině tak jsme přes zdolání políček bolestí a smutků prožívali vděčnost za svobodu a radost.

12 – číslo iluze a umělosti, mužské energie, patriarchálního vnímání světa, světa, kterému vládl strach, potřeba soudu a boje, potřeba oddělování a komplikovaného řešení, světa vlády rozumu.

13 – číslo skutečnosti a přirozenosti, čisté esence ženské energie, jednotně vnímaného světa, světa v přijetí, pochopení a sjednocení, jednoduchosti, světa vlády srdce.

A tak právě rok 2012 může pro nás být skutečností nebo iluzí, bojem a oddělením nebo přijetím a sjednocením, komplikovaností nebo jednoduchostí, vlády rozumu nebo srdce, záleží jen na nás, zda pouze věříme tomu co vnímáme našimi smysly a umíme pochopit pouze rozumem nebo zda-li jsme již schopni naslouchat naší intuicí propojenou s jednotným vědomím, naslouchat citem, pocitem a řídit se srdcem.

Pak i datum 21.12.2012 můžeme buď vnímat v čase a spoléhat se na to, že nás provede transformací vědomí nebo ho můžeme vnímat intuitivně a můžeme se stát onou tečkou mezi dnem a měsícem tohoto 12-roku a uvědomit si, že jsme středem vesmíru, který si tvoříme, který je však stále iluzí, tedy číslem 12, zrcadlově z nás odražen, od oné tečky…( 21.12 )

Ve skutečnosti jsme 3-tím stupněm úrovně vědomí, které si uvědomuje sebe samo ve vlastní identitě čísla 1 i mimo ni, v dualitě čísla 2 i mimo ni. Číslo 13 propojuje vnímání sebe sama na tělesné úrovni (1) i mimo ni (3) a to nám umožňuje být skutečnými vědomími tvůrci naší reality, tvůrci, kteří si uvědomují své božství, jenž dokáží žít a naplnit v lidské a pozemské podobě.

Uvedu ještě jednu asociaci, kterou nabízí tento rok. A opět na ní ukazuji rozdíl mezi vnímáním ovlivněným, iluzorním a mezi svobodným, tvořivým a skutečným.

21.12.2012 má proběhnout zákryt planety země, slunce a galaktického středu. Tento zákryt proběhne pro ty, kteří mu věří, ale právě proto zůstanou otroky, loutkami a figurkami naší hry, ovlivněni časem, očekáváním a iluzí.

Pokud myslím, píši, říkám, že se něco uskuteční, uskutečňuji to vlastně sám svojí energií, kterou na to zaměřuji, tvořím to nyní, v tady a teď. Vnímám tak energii země – jsem touto zemí, vnímám energii slunce – jsem tímto sluncem, vnímám energii galaktického středu – jsem tímto galaktickým středem. Propojuji tak v sobě zemi, matku, ženu, přijetí a fyzické tělo, se sluncem, otcem, mužem, akcí a myšlenkou, s galaktickým středem, se skutečnou tvořivou božskou podstatou. Sjednocuji tělo, mysl a duši…

Iluze nebo skutečnost?

Každý má neotřesitelnou možnost vlastní svobodné volby.

A tento rok, tato chvíle je pro nás všechny tím nejsilnějším momentem k rozpomenutí se a k volbě:

Chci být stále ovlivňovanou figurkou nebo svobodným tvůrcem hry?

V projevené lásce

tvůrce pepa – peptahra

ĎAKUJEME:

autor: Josef Šálek