Přestaňte se prosím bát
Krásne spísané 🙂
Cítíte se slabí, protože nemilujete sami sebe – láska je totiž výživou, je to vaše síla. Jak můžete cítit odpovědnost? Stále přehazujete svou odpovědnost na ramena někoho jiného. Bůh je odpovědný, osud je odpovědný, Adam a Eva jsou odpovědní. Had, který oklamal Evu, aby neuposlechla Boha, tento had je zodpovědný. Vidíte pitomost veškerého takového přehazování…
V životě se připravujeme o spoustu věcí, jenom proto, že nám chybí odvaha. Ve skutečnosti nepotřebujeme vynaložit žádnou námahu – stačí odvaha – a věci k vám začnou samy přicházet, namísto toho, aby jste se za nimi honili…., alespoň ve vnitřním světě, je tomu tak.
Zákon osudu neboli zákon příčiny a důsledku zní: „Každý dostane to, co zapříčinil. Nic míň, nic víc a nic jiného.“
O procesu truchlení toho většina z nás ví jen velmi málo. Nikdo nás neučí, jak máme truchlit; učíme se, jak přežít. To je však velmi nešťastné, neboť podle mého názoru se neustále nacházíme v určitém stavu truchlení, který prožíváme po nějaké ztrátě. A různé ztráty zcela neodmyslitelně patří k našemu životu.
Co je to silná urážka na rodiče, kterou si neseme z dětství? Chování rodičů je dáno shůry. Abychom se správně vyrovnali s bolestmi, jejímiž původci byli rodiče, je třeba přijmout situaci s láskou, tedy dvojím způsobem.Vnitřně musí dojít k absolutnímu přijetí, protože vnitřní nespokojenost představuje agresi k vesmíru a Bohu; na vnější úrovni máme právo…