Nepříjemný pocit.
Ztiš se.
Dýchej.
Jaký nový úhel pohledu na danou situaci, ti přináší ten nejlepší pocit?Zůstaň tak dlouho, dokud se v tobě opět nerozzáří slunce a ty situaci neuvidíš v novém světle.Jdi a konej v souladu s tím….(článek z roku 2018)
A dodávám…
Více než kdy jindy, když vás například existenční, nebo jiné důvody, nutí udělat něco, co necítíte, nebo je to varianta, která je z obou stran o nevyhovění a nebo kompromisu.Nebo jste v určité situaci bezmocní, když zbývá jen přijmout a poklonit se tomu, co je teď větší, než jste vy…Pak zkuste využít kreativitu myšlení a dívejte se tak dlouho na změnu úhlu pohledu, dokud v sobě nenajdete ten nejpříjemnější SOULADNÝ POCIT pro danou situaci. Připomínám, že myšlení si sem tam zalže, ale to, co je neomylné, je naše tělo a fyzický intuitivní pocit v těle.
V určitých situacích, větších, než jsme my, jsou tu volby, které, ať už se rozhodneme jakkoli, přinesou nějaké nevyhnutelné ztráty. Kdy nevyhovíte všem a všemu, ač o to se už po zkušenostech s vnitřním růstem, ani nesnažíte, neboť víte, že takové jednání pramení často jen z bolesti, závislosti, strachu a nenaplněných potřeb vnitřního dítěte.
V takové chvíli nejsme vnitřně tak bezmocní, jak si myslíme, dokážeme totiž najít ten nejsouladnější pocit, který je nakonec dobrou cestou nejen pro nás, ale i pro celek. A v tom je naše vnitřní svoboda, kterou nám nikdo nemůže vzít.Změna úhlu pohledu, pak přináší velkou úlevu a souhlas s tím, čeho jsme součástí.
To neznamená souhlasit s tím, co je lidské a co potřebuje jasnou hranici, či se vším, co nám svět a život předkládá. Pokud lze konat, víme jak, a uděláme vše, co je v souladu s našimi hodnotami, abychom nezrazovali sami sebe a ochránili, co je pro nás důležité.Znamená to jen najít v sobě vnitřní klid, přestože ještě nevidíme světlo na konci tunelu, nebo jsme právě v nějakém přechodném období, kdy ještě staré není dokončeno a nové se ještě nezrodilo.
I to je život.
Staví nás před takové situace, které nás vedou k pokoře a přijetí. Někdy stačí mít souladný pocit s tím, že jsme udělali všechno pro to, abychom nezradili sami sebe, že jsme odolali strachu a nevzdali se vnitřní svobody, ani přes vnější okolnosti, se kterými nemůžeme nic dělat. Můžeme pak s klidným svědomím a láskou přijmout porážku, neboť víme, že život není o tom vždy zvítězit. Stejně tak kapitulace neznamená nutně porážku, ale může nabídnout i mír.To z naší domnělé osobní důležitosti a oddělenosti vytváří bytosti, které porážka vnitřně nezlomila. Nedefinuje nás totiž žádný z našich neúspěchů, stejně jako nás nedefinuje ani žádné naše vítězství. My se ale rádi identifikujeme s nějakou definicí sebeobrazu a pak se trápíme vinou a studem, aniž bychom vnímali, že jsme všeho, co je větší a co nás přesahuje, jen součástí, nikoli veledůležitými herci v hlavní roli.
Načasování je klíčové a jakkoli se trápit a utápět se ve strachu, nepřinese nic než bolest. Někdy stačí jen přestat lpět na pravdě, spravedlnosti, na představě, jaké by něco mělo být… a souladný pocit najednou uvnitř zazáří jako diamant a přinese velkou úlevu.
Proto se ztiš… nedávej energii tomu, co s tebou není v souladu… každý den se ujisti, zda je to vůbec tvoje, co vnímáš… nebo to sebou nese kolektivní pole… a jen se uvolni do toho, co je.
Veronika Shumavan-kawww.shumavan.cz
