Když se modlíme, často je zde jemná touha po něčem, toužení po získání čehosi anebo po tom, abychom se čímsi stali. Můžeme to nazývat aspirací, protože se modlíme proto, abychom se stali dobrými anebo abychom měli cosi božského, co nemáme, anebo abychom se osvobodili od strachu, žárlivosti, pochyb a podobně. Ale na naší straně je vždy jemná tendence naléhat či něco vyžadovat od našeho nitra.
Ale také se zde vždy nachází pocit bytosti – můžeme užít termínu „božský žebrák“. Cítíme, že Bůh je vysoko nahoře, zatímco my jsme pod Ním dole. Vidíme zející propast mezi Jeho a naší existencí. Vzhlížíme k N ěmu a pláčeme pro Něj, ale nevíme kdy či do jaké míry se Bůh chystá vyplnit naše modlitby. Cítíme, že jsme bezm
ocní. Prostě požádáme a poté čekáme na jednu kapku, dvě kapky či tři kapky soucitu, světla anebo míru, aby na nás sestoupily. Někdy se
objevuje pocit „dáš-dostaneš“. Říkáme: „Pane, dávám Ti své modlitby, tak nyní prosím udělej něco pro mne. Pomoz mi prosím, zachraň mě, naplň mě.“
Ale v meditaci nežádáme Boha o žádnou pomoc, dar či božské kvality; prostě vcházíme do moře Jeho Skutečnosti. V tu chvíli nám Bůh dává více, než bychom si mohli kdy představit.
V modlitbě cítíme, že nemáme nic a že Bůh má všechno. V meditaci víme, že cokoliv Bůh má, máme buď také, anebo to jednoho dne mít budeme. Cítíme, že čímkoli Bůh je, my také jsme, jen jsme doposud nevynesli svou božskost do popředí. Modlíme-li se, žádáme Boha o to, co chceme. Ale pokud meditujeme, Bůh nám dopřeje vše, co potřebujeme. Vidíme a cítíme, že celý vesmír je nám k dispozici. Nebe a zem nepatří komusi jinému; jsou naší vlastní skutečností.
Nejvyšší modlitba je: „Staň se Vůle Tvá.“ Je to absolutně nejvyšší dosažení modlitby a je to také počátek meditace. Kde modlitba končí svou cestu, meditace začíná. V meditaci neříkáme nic, nemyslíme na nic, nechceme nic. Ve světě meditace Nejvyšší jedná v nás a skrze nás pro své vlastní naplnění. Svět modlitby vždy o něco žádá. Ale svět meditace říká: „Bůh není slepý
ani hluchý. On ví, co má dělat pro naplnění Sebe ve mně a skrze mne. Proto budu prostě růst do Nejvyššího v dušeplném tichu.“
(Sri Chinmoy- Koncentrace, meditace, kontemplace)
