Prišlo mi mailom, posúvam aj Vám 🙂
Je tolik přání…
..tolik přání, jaká se obvykle říkají.
Přeje se štěstí, zdraví, radost a klid,
peníze a spokojenost. A tak dál a dál.
Toto není o těch přáních, která se
říkají, a přitom na ně nemyslí ani ten, kdo přeje, ani ten,
komu se přeje.
Toto je o cestách, jakými vchází do srdce světlo.
Protože ten, kdo má v
srdci světlo, má všechno, co by si mohl přát….
Přání dálky…
Ten, kdo odplouvá na lodi,
se toužívá vrátit do přístavu.
Ten v přístavu se dívá na loď
a touží na ní odplout.
Dálka dává smysl přístavu.
a přístav dává smysl dálce.
Dálka ukazuje cenu přístavu
a přístav učí, že jeho smysl je v poznávání toho, co ho přesahuje.
Je dobré přát si přístav. A je dobré přát si dálku.
Přání otevřených dveří…
Tajemství šťastného života spočívá
v tom, jaké dveře člověk otevře.
Stačilo otevřít dveře o kousek dál
a život by byl úplně jiný.
Stačilo některé dveře neotevřít – a
neotevřely by se dveře ke smutku.
Anděl strážný zpívá: Dokud
člověk žije, ještě si může otevřít
dveře ke štěstí….
Přání odvahy…
Jaká je někdy třeba odvaha
jít o kousek dál…
Nebát se vydat tam,
kde člověk ví, že by byl
platnější a našel naplnění
života. Je hodně lidí,
co žijí na poušti,
a nenapadne je, že by ji
mohli opustit.
A zatím stačí jen popojít,
Popojet popoletět…
A místo pouště se člověk
ocitne v oáze plné květin,
doušků, lásky….
Přání přátelství…
Když je člověk na životní
poušti, stačí mu často,
aby potkal přítele, a poušť kolem něj rozkvete. Pokud by
nerozkvetla, přítel mu ukáže, jak se z ní dostat…
A i kdyby byl člověk v nejkrásnější zahradě bez přátel,
zahrada by se zdála vyprahlou a
mrtvou.
Život je takový, jací
jsou ti, se kterými člověk žije…
Přání nezmeškání…
V životě je rozhodující jedno slovo:
včas.
Když by šel zahradník pro jablka v zimě,
nebyla by na stromě už žádná.
Kdyby šel očesat kvetoucí jabloň na jaře,
žádná by ještě nenašel.
Lidský život má svou hranici.
je hodně těch, kteří se nedostanou do ráje
jenom proto, že se do něj nevydali včas…
Přání dětství…
Dospělým je třeba popřát i něco
podivuhodného, něco, na co tak
často zapomínají: dětství. 
Děti znají tajemství radosti a štěstí –
jak stárnou a dospívají,
na tohle tajemství zapomínají.
Kdo si v sobě nese dětství po
celý život, nese si předpoklady
nestárnout a neutrápit se…
A kdo má štěstí, že může dětem
podávat lásku a brát si ji od nich,
kdo toto předávání lásky nezradí,
vchází do ráje pozemského….
Přání proměny…
Neustrnout.. Nezevšednět.
Nenudit druhé ani sebe.
Proměna je velké umění těch,
kdo chtějí neztrácet radost
ze života. Kdyby motýl seděl
na jediném květu, nesebral by
z něj víc než jednu kapku
nektaru. Kdyby ustrnul
a zpohodlněl,
zemřel by hlady na jediném
květu, obklopen nektarem
ze všech stran….
Přání poznání…
Kdo pozná, vítězí… Většina smutku a nepřátelství
a bojů by zmizela, kdyby
je předcházelo poznání…
A základní poznání
je poznání toho, co je důležité
a co není, na čem záleží
a na čem ne. Nikdo si nemyslí,
že stéblo trávy je vyšší než strom –
jenže kolik lidí má ve svém životě, ve své rodině,
podobně zpřeházené hodnoty?..
Přání vyvážené duše…
Staroindická moudrost říká, že
člověk si má vyvážit duši,
jako si lovec vyvažuje šíp, když
chce zasáhnout cíl. Je třeba
času na vyvážení šípu i duše, je
třeba pohody, ticha, očištěného
svědomí.
Jogíni meditují při pohledu
na mořský příboj. Kvetoucí strom.
Hvězdnou oblohu. Stačí pohlížet chvíli tiše na květinu ve váze, a duše cítí, jak sama začíná rozkvétat..
Přání neuspěchanosti…
Jsou ulity staré desítky,
stovky milionů let. Kdyby měl každý
takovou malou ulitu v kapse nebo
v kabelce, jak jinak by vnímal svět.
Šnek leze, a neví, že i ta jeho ulita má možná
před sebou miliony let. Člověk má tak krátký
život.
A ještě ho ztrácí spěcháním…
Přání trpělivého srdce…
Při pohledu na stromy,
na květiny, na stébla trávy
na louce, se člověk učí být
trpělivým.
Čím je láska bez trpělivosti?
Záblesk. A tma, tma a veliký
údiv jak mohla láska vzniknout
a na okamžik svítit. Jenom
trpělivé srdce je branou do
štěstí.Kdyby se člověk uměl ztišit
před nejdůležitějšími chvílemi
svého života, vdechnout trpělivost, nebyl by pak tenhle
svět rájem?…
Přání zdraví…
To přání je základní,
a nechává se nakonec proto,
aby nezaniklo mezi jinými…
Ale zdraví,
to je nejenom stav bolesti těla.
Je tolik těch, kteří jsou zdraví,
a zoufalí.
Pravé zdraví je i v chuti žít,
v radosti žít.
V chuti kvést. V touze kvést.
Přání první „Přístav“…
Přístav je to nejdůležitější, co každý
hledá.. V tom slově znějí tři zářící tóny:
víra, naděje a láska. Dýchá v něm bezpečí, jaké nese víra
v životní jistoty, dýchá v něm naděje, že zůstanou zachovány,
a dýchá v něm láska.
Je krásné vyplouvat, když je kam se vracet. Přístav je domov.
Přání nezradit a nebýt zrazen…
Tento svět je světem zrazovaných
a zrazujících – a tak často těch, kdo
toto obojí na sobě zakoušejí zároveň.
Jsou zrazené děti. Nenarozené i
narozené. Jsou zrazení mladí muži
i dívky. Jsou zrazení staří muži i staré
ženy. Ale nad všemi svítí hvězda
věrnosti, ta jasná hvězda, bez jejíhož
svitu se nenajde štěstí…
Přání unést lásku…
Je hodně těch, co nedokáží
nést všechna srdce, která je potřebují…
Jsou pohodlní… Chtějí svobodu…
Nechtějí břemeno odpovědnosti.
Ale zapomínají, že čím více
lásky srdce v sobě nese
tím silnější má křídla…
A bez silných křídel
nikdo ke štěstí nedoletěl…
Přání nestydět se za život…
Je hodně těch, co by se styděli,
kdyby jim někdo v mládí ukázal
film života, který je čeká. Tvrdili by, že to není jejich život, že tak
by oni nikdy nejednali…
Staří bývají otrlí, nestydí se.
Ale je hodně těch, co nemusí…
Je krásné moci se ohlédnout a nemuset uhýbat očima před tím, co žije vzadu. Vzít do ruky zlatý list, usmát se na něj a přivinout k sobě
svou lásku….
Přání zapomenout slovo „nemohu“…
Dítě se musí mnoho slov ze své
mateřštiny naučit, dospělý by
měl zase některá
slova zapomenout.
Kdo zapomene slovo nemohu,
vykročil k vítězství.
Míří přes rozkvetlou pláň
ke svítícímu obzoru naplnění…
Co je tajemství úspěchu?
Uvědomit si hranice svých možností,
a pak je překročit. Nemohu…
Toto slovo je jako závora na dveřích k cíli..
slovo „nemohu“ je jako těžká závora
na dveřích vítězství…
Závora na dveřích k ráji…
Přání čistého svědomí…
Čisté svědomí je první předpoklad
radosti..
Je to předpoklad toho,
že člověk dobře spí a že mu chutná.
Je to předpoklad toho, že se usmívá.
Že cítí, že jeho život má smysl.
Kolem něj i v něm je veliký jas…
Jak ulovit štěstí…
Kdekdo chce ulovit štěstí
ten na slova
ten na peníze
Ten je loví 
na píli
ten na udici lenosti
A štěstí uloví nakonec
– jako vždycky – jenom ten
kdo je chytá
na udici srdce …
