Je důležité být ve svém středu, vědět, kdo jste, a věnovat se hlavně svému životu, ale stejně důležité je také vnímat, jak svým počínáním ovlivňujete druhé. Vaše osobní síla poroste, když pochopíte, jak se vaše možné budoucí činy dotknou ostatních, a teprve pak se rozhodnete, do kterých z nich se pustit.
Někteří lidé se bojí, že udělají-li to, co je dobré pro ně, jednají sobecky. Cítíte-li však opravdu svou vyšší cestu a své vyšší já, vždycky ctíte zároveň i vyšší cestu a vyšší já druhých, i když to tak na první pohled nemusí vypadat.
Důležité je také umět poznat, kdy se svého já vzdát – kdy se poddat, plynout s proudem a nevycházet ze svých požadavků, které byste jinak asi prosazovali. Ten nejjednodušší příklad, který vám zde mohu dát, je poddat se, jde-li o nepodstatné věci. Někdy je to otázka, kam si v restauraci sednout nebo na co jít do kina. Jde-li pro vás o nepodstatné drobnosti, nechte je plynout. Když ale přijde na následování vaší vyšší vize, když cítíte, že jdete za tím, abyste něčím posloužili všem lidem i sobě, pak je třeba pevně si stát za svým (i když soucitně a jemně). Umět řídit své ego je také důležité, jste-li součástí nějaké větší skupiny, pracujete-li na společném cíli, který ladí s vaším vyšším posláním, a tato služba a odpoutání se od svého já vám přináší pocity radosti. Není však namístě vzdávat se ega na základě pocitů jako je vina, tlak, sebepodceňování nebo na základě pocitu „musím“.
Pro mnohé z vás je však váš život jako pavučina, do které jste se zapletli. Natolik se řídíte tím, jaký dojem uděláte svým jednáním na druhé („Co asi řeknou, když jim povím, co chci udělat?“), že často nevidíte, kdo opravdu jste, nebo se vidíte jen z velmi omezené perspektivy. Je mnoho cest, jak překročit své tělo a změnit úhel pohledu, vidět se v novém světle. Jednou z nich je „vcítit se do kůže“ druhých: podívat se na ně jejich očima, z pohledu jejich představ o světě, a nikoliv přes své vlastní názory a úsudky. Mnozí z vás si neustále připadáte, jako byste byli herci v záři reflektorů, uprostřed jeviště, kde vás každý pozoruje, sleduje a posuzuje. To vy sami jste se však rozhodli postavit se tam, pozorovat, sledovat a soudit. S takovým přístupem si také vytváříte pocit zodpovědnosti za druhé – cítí-li se špatně, máte pocit, že je to vaše vina.
* * *
– z knihy Osobní síla skrze uvědomění, Sanaya Roman
ĎAKUJEME:
autor: Svět zázraků
