Duchovní příčiny

Základem nemocí jsou dlouhodobé negativní emoce, a to i ty neuvědomované. Akutní silné negativní emoce způsobují akutní zdravotní potíže emoční stres. Je několik základních skupin emocí, které ovlivňují biologii těla.

První skupinou jsou emoce zlosti. Jí je podobný hněv, zuřivost, popuzenost, rozhořčení, nenávist.
Další skupině negativních emocí dominuje smutek, a patří tam žal, zármutek, sklíčenost, melancholie, sebeobviňování, pocit osamělosti, zoufalost. 
Takové pocity vědomé či neuvědomované blokují tělesnou energii. Smutek je spojený s depresí, s nízkým tlakem, malou energií a sníženou imunitou. Do skupiny strachu patří úzkost, nervozita, obavy, zděšení, podezíravost, pochybnost, fobie, panika.Emocionálním konfliktem rozumíme chronické emocionální, nevyřešené a nezpracované, vnitřní trauma – neustálé vnitřní napětí vyvolané vnitřním konfliktem, které odebírá mnoho životní energie. „Sžírá“ nejdříve naši mysl a potom i naše tělo 
To je velmi zjednodušený výčet toho, jak působí dlouhodobé negativní emocionální vyladění na naše zdraví a jaké nemoci nám způsobuje. 

Úvahy o nemoci 
Úvod přednášky Dr. Med. Antona Wille „Gedanken über Gesundheit und Krankheit“ (Úvahy o zdraví a nemoci) 
Zkusme se podívat na příznaky nemocí jako na posly, kteří nás na něco upozorňují. Nemoc jako existenciální stav člověka poukazuje ke zdraví. Nemoc mi umožňuje uvědomit si skutečnost, že se mi něčeho nedostává, skutečnost, že neprožívám to, čím jsem ve své podstatě. A tak právě nemoc mě může do hloubky upamatovat na mé bytí a uvědomit si sebe sama. Čím méně sám sebe vnímám, tím více se zaplétám a uchyluji do světa hmoty. Z nejhlubšího trojjediného spojení těla, duše a ducha se dostávám do svázanosti s hmotným světem, s pouhou tělesností.
Nemoc je existenciální stav. Slovo existence, odvozené od latinského ex-stare, nám připomíná, že se nacházíme vně, tj. vně své pravé podstaty. Také biblický příměr vyhnání z ráje poukazuje na existenciální stav stání vně sebe sama (odloučenosti od své podstaty); tak tedy v nemoci, kdy jsme se odloučili sami od sebe, jak v mínění, tak ve víře, necítíme žádné spojení, ale cítíme se zcela ztraceni ve své pomíjivosti. Neboť bez bdělého, čistého vědomí spojení nezávislého na čase se na každý nepříjemný fyzický i psychický symptom pokládá temný stín pomíjivosti. Tak dostává nemoc, ať už vědomě či nevědomky, jakýsi punc blížícího se umírání a smrti. A podle toho, zda člověk žije s vědomím nadčasového spojení se svou podstatou či nikoliv, se může rozhodnout, zda symptom jeho nemoci poukazuje na smrt nebo znamená pouze tělesnou změnu. 
Naše lékařství a my všichni děláme, jako by nemoc byla jakousi chybou přírody, protivníkem, proti němuž je třeba bojovat, něčím ošklivým, co je třeba vymýtit. Opačný pohled nám však může přinést nové poselství: nemoc je stav léčení. Co to znamená? Nemoc je stav, z něhož můžeme vykročit směrem ke zdraví. Nemoc jako stav, kdy se ocitáme vně sebe sama, nás upomíná a probouzí v nás touhu vrátit se zpátky domů, zpátky k sobě. Tento domov zahrnuje všechny naše touhy po vlasti či míru, po zdraví a štěstí. V zesílené podobě toto téma znovu nalézáme v symbolu ráje. Tento příměr nepopisuje historickou událost, ale vnáší do vědomí člověka hluboko v jeho nitru zakořeněnou vzpomínku. A jako protiklad ráje tu stojí naše vlastní existence, náš život. Mezi ním a rájem zůstala tato vzpomínka jako neviditelné spojení pro ty, jež ji tuší, věří v ni a vnímají ji. Slovo spojení nám připomíná ještě další slovo – víra. V nejpůvodnějším a nejhlubším slova smyslu je víra uchovaným spojením mezi rájem a naší současnou existence, mezi Stvořitelem a stvořením, spojením, jež neupadlo v zapomnění. 
Pokud ji tedy vnímáme takto, pak je nemoc velkým poselstvím, poselstvím léčení. Ukazuje člověku, kdo vlastně je a kam kráčí. Když dospějeme k tomuto poznání, ztrácí na důležitosti a významu otázka, proč k nám nemoc přišla. Proč je otázka, která nás zavádí zpět do minulosti. Na její místo pak může nastoupit otázka po smyslu nemoci, tedy k čemu nás nemoc potkala, co nám přináší a kam nás vede. Proč nás vždy zavádí do stavu hloubavého klidu či pocitů viny z toho, co jsme udělali. Naproti tomu otázka k čemu nás staví na nohy a ukazuje nám směr. Otázka k čemu dává smysl našemu dalšímu konání a dovoluje nám na Velký pátek zahlédnout i Boží hod velikonoční a na Křížové cestě vzkříšení. 
Jako lékař se vůbec nestydím za to, že vyslovuji tato slova. Bez těchto slov a bez tohoto poznání ztrácí veškerá lékařská terapie smysl, v nejlepším případě je pouze čistě kvantitativním prodloužením času, který prožijeme na této Zemi, který však nemá žádnou hodnotu, pokud kromě něj nepřijde něco dalšího. A naopak tento čas nabude významné hodnoty, pokud si budeme vědomi, co všechno můžeme, byť jen v jedné vteřině milovat, za co všechno můžeme být vděčni a z čeho všeho se můžeme v životě radovat. Láska, vděčnost a radost ze života staví kousíček po kousíčku, krůček za krůčkem naši věčnost nepodléhající času, naše vlastní Nebe. Nebe není žádné zeměpisné místo kdesi nad Zemí. Nebe je duchovní spolutvoření stvoření se Stvořitelem. 
V dnešním lékařsko-terapeutickém jednání velmi často a mnohostranně chybí platná odpověď na otázku k čemu? Toto jednání a přístup je orientovaný pouze vědecko-materialisticky, ale vůbec nejeví známky lidskosti a duchovnosti. Chybí v něm člověk jako smysluplný koncept. A tím je to, k čemu se člověk do tohoto světa vlastně narodil. V tomto bodě selhává každá terapie, pokud není schopna pacientovi říci, k čemu se vlastně narodil a co je smyslem jeho života. 
A tím se dostáváme k jádru, k základní myšlence a rozhodující otázce: otázce po smyslu života. Odpověď, s níž se ztotožňuji, zní: objevení duchovního rozměru života prostřednictvím oduševnělého těla. To předpokládá od lékaře i terapeuta, že chce-li člověka smysluplně ošetřit, musí ho poznat a uznávat jako trojjedinou jednotu těla, duše a jeho duchovní součásti.

Co je nemoc a léčení 
výňatek z úvah M. Schneider – Ins Wort gebracht („Vyjádřeno slovy“) 
Nemoc vzniká tam, kde je přeslechnuta duše, protože duše k nám promlouvá skrze tělo.
Je to výzva k zastavení se na své cestě, naslouchání svému nitru, výzva k pozornosti k sobě a pochopení sebe sama skrze zklidnění, uvědomění a prociťování při cestě do nitra a opětovnému nabírání sil. Nutí nás k zamyšlení nad svým dosavadním životem, chce po nás, abychom se podívali, odkud a kam kráčíme, a nalezli své místo v životě. Nemoc jako řeč duše poukazuje na to, že náš dosavadní život vyžaduje změnu, neboť jsme dosud málo zohledňovali své předurčení zakotvené v hloubce naší bytosti a přehlíželi naši duchovní podstatu. Nemoc je láska, kterou k nám promlouvá Bůh, abychom postupně dokázali naši duchovní podstatu pochopit a realizovat. 
K příčinám nemocí patří neklid duše, nedostatečný pocit bezpečí, nadměrná ctižádost, útlak či potlačování sebe sama jako následek sebehodnocení, přetěžování sebe sama, nepřiměřenost v jednání a konání a pocity viny. Dalšími spolupříčinami těžkých onemocnění orgánů, způsobených velkým nedostatkem vitální síly v těle, jsou trvalé trápení, strádání či nenaplněná touha. Ten, kdo se nemoci postaví, prokazuje přítomnost zdravých sil ve své duši. Rezignace vůči nemoci naopak ukazuje na vyčerpání a trvalý nedostatek síly. Díváme-li se na nemoc jako na zlo, podlamuje takový postoj naši důvěru v uzdravení, a pak nám hrozí, že jí podlehneme. Každé takovéto zdánlivé zlo je nám však dáno pro mnohem vyšší cíl, kterým není nic menšího, než uzdravení naší duše. 
Nemoc nám slouží tak dlouho, dokud nenaplní své poslání pomoci nám nalézt svou cestu k vnitřnímu řádu. Smyslem a účelem nemoci, kterou jsme dostali, je posílení osobnosti na duchovní úrovni. Nemohoucnost, kterou nemoc je, nám přináší stále nové situace k získání zkušeností, k nimž bychom ve stavu zdraví nikdy nemohli dojít. Tím se stáváme citlivějšími a více připravenými k novým náhledům na život. 
Naplnění touhy po vyléčení od nás vyžaduje naprosto bezpodmínečné ztotožnění sebe sama se svým uzdravením bez jakýchkoliv podmínek a pochybností. Na cestě do nitra se postupně otevíráme poznání a porozumění příčině nemoci a svému životnímu úkolu. Léčení se děje v naprostém odevzdání a otevření, bez jakýchkoliv úmyslů a podmínek, s přístupem „ať se stane Tvá vůle“, neboť ve skutečnosti je to Boží láska, která nás dovede k celistvosti, léčení a uzdravení.

Játra a žlučník

Játra ukazují náš vztah ke světu a k lidem, to, jak dovedeme milovat, jak dovedeme tolerovat nedostatky druhých, ustupovat, je-li třeba, i když náš názor je blíž k pravdě. Stav našich jater ukazuje, zda s pokorou přijímáme úkoly a výzvy, které před nás život staví, jak soustavně je umíme naplňovat a do jaké míry umíme být Radovánkem. Játra jsou producentem a barometrem naší nálady, přičemž se nejedná o osobní náladu, ale o to, zda vidíme v životě smysl, o základní ladění našeho života, základní temperament. 
Játra jsou centrem psychické látkové přeměny.
Mají mnoho funkcí:
• produkovat energii
• ukládat energii
• provádět látkovou přeměnu bílkovin
• zbavovat tělo jedů
Játra oslabuje nezřízenost, přehnaná rozpínavost, příliš jídla, pití, sexu. Vyzývají nás hledat správnou míru, učí nás střídmosti. Ukazují nám, jak učinit stravitelným to, co je tučné (bujné). Podílejí se na výrazu agrese jako sídlo ošklivosti a zloby, učí nás zbavit se jedovatosti. 
Játra mají ohromnou regenerační schopnost, tak i pro nás není nikdy pozdě stát se opět malými dětmi, radovat se a být pouhou LÁSKOU. 
Léčivá formulka jater:
Znám pouze lásku, klid a radost…

Žlučník ukazuje na naši spokojenost.
Pokud umíme vnímat svůj život pozitivně, jako příležitost, školu a cestu, nemusíme se zlobit a rozčilovat „špatným“ chováním druhých, jejich „divnými“ názory a hodnotami. Žlučník je agresivní orgán, i člověk s nemocným žlučníkem je agresivní, neustále podrážděný, zlostný a vzteklý, navíc proto, že tuto zlobu neumí nebo nechce adekvátně vyjádřit. 
Žlučník nás učí pracovat aktivně s agresí, nepoužít ji jako frontální útok, ale protivníka „namydlit“, strávit, zkrotit, co bují a je přebytečné, zbytečné. 
Léčivá formulka žlučníku:
Dávej a nic za to nechtěj… 

Ledviny a močový měchýř

Ledviny
jsou dvě. Ve dvou žijí lidé – manželé, partneři, milenci. Lze žít i sám, ale není to již život, v němž by se člověk mohl plně rozvinout a uplatnit, protože nejdůležitější pro každého je vztah. Ledviny jsou ve své tělesné funkci zeslabovány nebo posilovány kvalitou našich partnerských vztahů s nejbližšími i s ostatními lidmi, zvířaty a rostlinami. Ledviny filtrují krev a vytvářejí moč a to asi v poměru 850:1. Stejně tak bychom měli přistupovat k setkáním, rozhovorům a problémům my – vybrat si jen tu část, ze které získáme nějakou zkušenost, dobrou radu, směr a orientaci pro svou další cestu životem – ostatní je přebytečný balast. 
Všechny problémy s ledvinami jsou problémy se vztahy. Rozdávejte lásku a pochopení, pohlaďte a pomazlete, nikdy toho není dost. Pokud nebudete dávat dost lásky, ledviny se ozvou bolestí písku nebo kamenů. Važte si svých nejbližších a obdarovávejte je láskou, nezneužívejte nikoho ve vztahu, nemějte strach o vztah – nebudete mít oslabené ledviny. 
Léčivá formulka ledvin:
V mém životě jsou vždy správné činy. Z každé zkušenosti vychází jen dobro. 

Močový měchýř
v sobě hromadí odpadní látky a vylučuje je z těla ven. Zbavme se i my myšlenek, které nepotřebujeme. Stav močového měchýře ukazuje, jak umíme snášet a vypouštět tlak života. Problémy s ním většinou ukazují na rozzlobenost na partnera nebo vůbec opačné pohlaví, obviňování všech. Lehejme večer do postele vyrovnaní s tím, že co se stalo dnes už nezměním, je to minulost a raději se přitulte k partnerovi a věnujte se chvíli, která je právě teď, protože žijeme právě teď, nejdůležitější je, co děláme teď, ne včera ani zítra. 
Léčivá formulka močových cest:
Opouštím vzorec chování ve svém vědomí, který vyvolal tento stav. Jsem ochotný se změnit. Mám se rád a schvaluji své počínání.

Plíce a tlusté střevo

Plíce
Nádech a výdech v sobě zahrnuje schopnost brát a dávat. Dýchání musí být harmonické, tak i braní a dávání v životě musí být v harmonii. Braní ve smyslu, zda nám ostatní dovolují svobodně dýchat a žít, zda nám k tomu druzí dávají potřebný prostor a čas a nedusí nás a dávání ve smyslu, zda umožňujeme druhým svobodně jednat a uvažovat, zda je nesvazujeme, duchovně neznásilňujeme jejich křehké nitro příkazy a naplňováním ne jejich, ale svých přání, zda je necháváme volně dýchat. 
Nedostatek pohlazení, soucítění a lásky rodiče často nahrazují materiálními věcmi, nemají čas se s dítětem posadit a tak mu koupí, co chce a pak říkají, že chce koupit všechno, co vidí, že mu nic není dost. Dítě ale jen volá po pozornosti, potřebuje brát lásku, bezpečí a pocit rodinné harmonie. Když se mu nedostává, dusí se, začínají dýchací potíže. Svobodně, bez potíží dýchat znamená mít všechny rád. Vše vnímat radostně, s láskou. Odpouštět i těm, kteří nás svírají a jejich činy vidět jako nedokonalost ducha a ne jako snahu vědomě nám ublížit a znepříjemnit život. Rodiče, naplňujte své domovy láskou, pro dobro svých dětí i pro štěstí své. 
Plíce jsou symbolem kontaktu a komunikace s vnějším světem, po kůži jsou plíce druhým nejvýznamnějším kontaktním orgánem. Dech je naší pupeční šňůrou, která nás pojí s životem samým a se všemi ostatními živými tvory, všichni dýcháme tentýž vzduch. 
Léčivá formulka plic:
Přijímám život v dokonalé rovnováze. 

Tlusté střevo
Střevo je cesta, tlusté střevo zapracovává a zahušťuje odpady – vzpomínky a minulost, ale také z nich odčerpává potřebné – vše, co prožijeme, má svůj smysl na cestě k poznání. Ale ruku na srdce – kdo z nás ve svém životě na něco nepěkného, obtížného a neradostného nevzpomíná, kdo v sobě nenosí nedořešenou minulost? Rodinné rozepře mezi rodiči a dětmi, vzpomínky na nevydařené manželství, na křivdy v zaměstnání, na protěžování druhých na náš úkor, to vše v sobě nosíme zdánlivě zapomenuté. Když se o situaci nebavíme, jsme v klidu, ale její nepatrné připomenutí si těchto životních bolestí a pocitů ublížení v nás vyvolává strach, malou, ale skutečnou touhu po odplatě, po splacení bolesti bolestí. Chceme, aby se těm, kteří nám ublížili, přihodilo v životě něco podobného. A tak se sžíráme navzájem, ničíme druhé i sebe. 
Hleďme si zejména své životní cesty, dokažte odpustit těm, kteří zaseli bolest do vašeho života a svým životem okolí hlaďte. Nevytvářejte zlo, vždyť je ho kolem nás už tak tolik. Zbavte se starých problémů a budete mít volnou cestu. Pokud trpíte zácpou, začněte tím, že vyházíte ze svých skříní vše, co jste rok nepotřebovali. Půjde to těžko, ale pomůže vám to zbavit se i starých myšlenek. 
Léčivá formulka tlustého střeva:
Snadno se zbavuji toho, co už nepotřebuji. Minulost je pryč a já jsem svobodný. 

Slinivka, slezina a žaludek

Slinivka
je orgán lásky a její stav nám ukazujeme, jak jsme schopni lásku dávat a přijímat. Láska je sladší než med i cukr. Upřímné políbení či pohlazení od toho, koho zbožňujeme a kdo nás miluje, je živou vodou, která dává a probouzí život i tam, kde jej mnoho není. Vždyť i kámen ožije, promluvíme-li na něj s láskou. Kdo opravdovou, čistou duševní lásku neuměl plně dát, kdo v pravý čas neslyšel prosby druhých, nevnímal jejich potřeby, pouze plnil svá přání, ten trpívá od útlého věku cukrovkou. Sladkost, kterou nedával svým jednáním, je mu ve stravě nyní zakázána, nesmí ji brát. Cukrovkou v pozdějším věku trpí lidé, kteří ve svém současném životě dělali obdobné chyby a prohospodařili své síly. Přeslazovali, upravovali si život k obrazu svému natolik intenzivně, že jim na stáří nezbylo. Dávejte lásku, mluvte k druhým s láskou, s touhou pomoci. Myslete na ostatní lidi jenom v dobrém. 
Léčivá formulka slinivky břišní:
Můj život je sladký. 

Slezina
je jedním z významných obranných míst těla. Oslabenou slezinu poznáme okamžitě na mandlích. Slezina reaguje při všech infekčních chorobách, nemocech krve a jater, při sebemenším rozladění organismu. Její správná funkce podporuje aktivitu a život. Slezina zachycuje unavené červené krvinky a je filtrem lymfy – zachycuje potravinářská barviva a chemii, zachycuje také naši zlobu a nešvary. Její stav ukazuje naši sympatii k lidem, přírodě, zvířatům, rostlinám. Pokud vše soudíme, hodnotíme, o vše se staráme a nad každým se rozčilujeme, poškodíme si tento měkký a citlivý orgán a nakonec, víte, jak často dochází k úrazům a nehodám s natržením sleziny, pak dojde k jejímu odstranění a protože nic není náhoda, půjde o krátké a velmi silné pročištění. Pokud je poškozená slezina, shromážděné negace musí být pročišťovány tělesným trápením a ztrátami. Nikdy nikoho nesuďte a nekritizujte, přistupujte k lidem se sympatiemi a pochopením. 
Léčivá formulka sleziny:
Mám se rád a nahlížím na sebe kladně. Souhlasím se vším svým konáním. Důvěřuji, že průběh života bude pro mne příznivý. Jsem v bezpečí. Všechno je v pořádku. 

Žaludek
Každá událost v životě člověka učí. Mnohé situace jsou pro nás jako kameny, které nás ubíjejí a které nedokážeme přijmout. Nejsme schopni vydržet tvrdost na nás dopadajících ran, ale nemáme iniciativu a snahu tuto situaci opustit, zmírnit a postupně ji zvládnout. Potom náš žaludek s obtížemi tráví a nestrávení, nezvládnutí situace provází zloba. Projevuje se nejprve zánětem žaludeční sliznice a může se postupně tato zloba nebo neschopnost vyřešení situace zhmotnit žaludečním vředem. Situace, které se nám vysloveně příčí, se kterými se nedokážeme smířit, přijmout a vstřebat, vracíme a zvracíme – tak vzniká žaludeční neuróza. 
Nezáviďme si navzájem, nesrovnávejme se s nikým. Nevadí, že právě teď má někdo vedle vás cosi, co závidět můžete, ale vše se mění. Jděte si svojí cestou, bez závisti a srovnávání se se situací, možnostmi a dary, které dal život druhým. 
Léčivá formulka žaludku:
Procházím životem bez problémů. 

Srdce a tenké střevo

Srdce je centrum citů a lásky.
Je centrem lidského dění. Vyjadřuje osobnost člověka, jeho chápání a životní názory. Život bez bijícího srdce neexistuje. Srdce pohání radost, víra v krásu dní a událostí, které přijdou. Srdce je středem naší existence, brána z polarity do jednoty, centrum a východisko lásky (schopnosti milovat) a emocí, domov pocitů a místo nejhlubších citů. Srdce ničí bolest, bezútěšné životní situace, v nichž jsme ustrnuli, zloba a nechuť žít. 
Dávejte do srdcí lidí to, co jim srdce léčí – lásku, štěstí, optimismus a smích. Dávejte druhým i sobě – kdo se pro druhé otevírá, ten od druhých dostává. Posilujte své srdce láskou k sobě – postavte se před zrcadlo a řekněte si upřímně, jak jste krásní a jak se máte rádi. Nedokážete-li to říct sami sobě, nedokážete to vyjádřit ani druhým. Poslouchejte svou intuici, pohlaďte svého partnera, když máte zrovna chuť, byť se vám zdá, že není právě vhodná chvíle. Vhodná chvíle je stále, on na pohlazení čeká. 
Srdce udržuje v pohybu krev, naši životní energii, proto je též ukazatelem toho, jak dokážeme řídit vlastní životní rytmus. Zda příliš netlačíme nebo neustupujeme (projevem je vysoký či nízký krevní tlak). 
Léčivá formulka srdce:
Moje srdce tluče v rytmu lásky.

Tenké střevo
jako párový orgán srdce je analyzátor a zapisovatel dne. Pomáhá analyzovat životní prožitky a vstřebává je ve formě zkušeností. Pokud příliš pitváte situace, které se přihodily, problémy příliš rozebíráte a hodnotíte z mnoha stran, pak tenké střevo už nemá sílu řádně vstřebat ze stravy pozitivní látky. Stav našeho tenkého střeva je ukazatelem, jak v harmonii přijímáme a zpracováváme materiální poselství života. Zabývejte se problémy, ale možná dnes nemáte pochopit, proč se něco přihodilo, tak i když ublížíte svému tenkému střevu, nepochopíte nic. Vše má svůj důvod, někdy na to přijdete. 
Léčivá formulka tenkého střeva:
Přijímám a přizpůsobuji se všemu novému v klidu a s radostí.

Nadváha 
je obrana.je výrazem lidské neschopnosti řešit s pocitem klidu a vědomím správnosti svého konání nashromážděné problémy, podmínky a situace, do nichž se člověk narodil a které se má v životě naučit zvládat. Člověk utíká. Utíká do světa sladkostí, jídla, a přitom ani mnohdy nevnímá, kolik a proč jí. Jen potřebuje potěšit, pohladit, zastřít bolest, zmírnit těžkosti života a jeho zkoušek. I ten kdo příliš nejí a je přitom obézní, je vtřeba pouze v podvědomí stižen pocitem nutnosti ochrany, obrany před faktem, že život neodpovídá jeho tužbám. Chyba v jednání a uvažování se projeví v dysfunkci žláz s vnitřní sekrecí. 
Nebojujte nejprve se svými nadbytečnými kilogramy, i když možná na čas úspěšně, ale zejména v první řadě zvládněte sami sebe. Naučte se milovat svět, jaký je, naučte se chápat smysl životních zkoušek a věřit v krásu příštích chvil. Jestliže toto zvládnete, poté každá dieta a omezení stravy v objemu nebo čase (odhodlání už nejíst večer)budou mít trvalé následky. 
Neboť odložíte pouze to, co už nepotřebujete. Přebytečný tuk je jako teplý šat, který si dáváte, když se v životě chvějete zimou nelásky a klepete strachem z prožitého či očekávaného. Když v přírodě vysvitne slunce a přijde obrozující jaro, svůj teplý šat odložíte. Obdobně přistupte k odložení přebytečných kilogramů. Nesnažte se sundávat Vás chránící kabát (hubnout), jestliže venku (v životě) stále vládnou chlad a plískanice nedobrých mezilidských vztahů. 
(z knihy CO NÁM TĚLO ŘÍKÁ aneb po stopách nemocí od Miroslava Hrabici)
Léčivá formulka při nadváze: 
Jsem v bezpečí tam, kde jsem. Vyvářím si vlastní bezpečí. Mám se ráda a jsem se sebou spokojená. Neustále jsem v bezpečí, ochraňuje mě Boží láska. Právě teď si vytvářím život tak, jak chci. Jsem v bezpečí. 

Málo se ví o tom, že močový měchýř je velký kamarád s mozkem. Proto i potíže v něm (epilepsie, nádory, otoky, atd.) řešíme působením na močový měchýř. 
Nejznámějším důsledkem dysfunkce ledvin jsou bolesti kolen z vnitřní strany. Jsou to však i potíže s močením, narušená funkce pohlavních orgánů, problémy spojeny s nedostatečným vylučováním toxických látek z těla. Právě ledviny jsou klíčovým orgánem při detoxikaci organismu. 
Slabost a dysfunkce žlučníku se projevuje bolestmi velkých kloubů (ramena, kyčle, kolena z vnější strany, lokty) a někdy je napaden i nervový systém. I z vlastní zkušenosti víme, že dysfunkce žlučníku představuje zvýšené riziko úrazů velkých kloubů. 
Slabost jater s sebou přináší zhoršení schopnosti vyrovnávat se s vnějšími vlivy, proto v tomto období propukají alergie nejrůznějšího druhu; od alergie na pyl, prach, zvířecí chlupy, až po alergii na tchýni. 
Dysfunkce srdce se projevuje dušností, otoky, arytmií, a podobně. 
Slabost tenkého střeva se projevuje například zažívacími problémy, bolestmi páteře, plochými nohami, plísňovitostí, kterou podporuje hlavně bílý cukr a sladkosti (plísně vaginální, nehtové, mezi prsty), atd. 
Potíže krevního oběhu se mohou projevovat například změnou srdečního rytmu, tepu, ztěžknutím končetin, mravenčením v nich. To mravenčení může být i v rukách i v nohách. Příčinou je zablokovaná krční páteř (nejužší místo, kterým musejí protékat tělní tekutiny). Doporučujeme každé ráno na stolici mačkat okolí hlavního kloubu pravého palce a pak s ním vytrvale točit, až dojde k jeho uvolnění. Volný hlavní kloub pravého palce = uvolněná krční páteř. 
Oslabená slezina se projevuje snížením obranyschopnosti těla, malou odolností proti infekcím, nachlazením, špatným krevním obrazem a stavem bílých krvinek. Slezina se považuje za jakési lymfatické srdce a má velký vliv na všechny pochody v jeho systému. 
Slabost slinivky je v slizničních orgánech: od poruch trávení (nadýmání, látková výměna, žaludeční a dvanácterníkové vředy, zácpa) přes dýchací potíže až po poruchy v menstruaci. 
Žaludeční potíže bývají většinou následkem problémů slinivky, jater, žlučníku i dvanácterníku. V samotném žaludku to můžou být vředy -projevují se bolestmi v levé části hrudníku (často považovány za bolesti), potížemi těsně po jídle, tlaky v horní části břicha a podobně. 
Slabost plic se projevuje v nedostatečnosti samotných plic, většinou špatným dýcháním, spolu s narušením sliznic a v přehnané citlivosti pokožky. K tomu obyčejně přistupují poruchy lymfatického systému, zejména v oblasti hrudní kosti. Proto jsou velmi vhodné lymfatické masáže. 
Potíže tlustého střeva nastávají velmi nenápadně menšími mechanickými projevy v pravé, spodní části břicha, které se pak začínají přesunovat do levé strany břicha. Kromě zácpy, v důsledku které dochází k zamořování organismu toxickými látkami je dalším jevem průjem. Při tom je tlusté střevo buď velmi zanesené, takže sliznice téměř s materiály nepřicházejí do kontaktu, nebo jsou sliznice tak slabé, že nedokážou vstřebávat vodu a výživné látky.

Afirmace

Co je afirmace? 
Ve slovníku nalezneme význam tohoto slova ve smyslu přisvědčení, přitakání, ujištění, tvrzení. Každým okamžikem dne se o něčem ujišťujeme a v duchu každý z nás používá slovní spojení, kterými sám sebe, svůj vzhled, náladu a své činy hodnotí. 
Postavíte se ráno před zrcadlo a říkáte si „dneska vypadám hrozně…to zase bude den…nemám vůbec energii…stejně se mi to nepodaří atd. Bohužel afirmace většina z nás využívá proti sobě! 
Proč z nich raději neučinit pozitivní tvrzení, vyvolávající pozitivní myšlenky, pomáhající vám soustředit se na svou sílu a na schopnost tvořit si a mít to, co si přejete. Moc afirmací je silná ať už si to uvědomujeme či ne. Afirmace jsou jako semínka zasazená do země. Trvá nějaký čas, než vyrostou do celé své krásy. 
Sestavte si své vlastní afirmace, které Vám vyhovují. Nechť obsahují to, po čem toužíte, jak chcete vypadat, kým se chcete stát, čeho chcete dosáhnout. Formulujte je v přítomném čase. Říkejte si ale jen takové, kterým jste schopni uvěřit. Nedělejte, ale nic násilně, říkejte si je jen, pokud u nich cítíte nadšení a radost. Spojte je s vizualizací a uvěřte jim tak jako by již byly skutečné. Například: 
Dnes je fantastický den! 
Cítím se nádherně! 
Každý den se v mém životě dějí zázraky! 
Každá buňka, každý nerv, každý sval v mého těla se obnovuje, čistí a uzdravuje! 
Jsem zcela zdravý, silný a plný energie! 
Vypadám skvěle a jsem ve výborné fyzické kondici! 
Jsem zdravý a silný! 
Každý den se dějí zázraky! 
Jsem plný energie! 
Vypadám jedinečně! 
Každý den dostávám skvělé nápady! 
Daří se mi ve všem, do čeho se pustím!

Sestavte si své vlastní, klidně si je sepište, pověste někam, kde na ně uvidíte (nejlépe do koupelny a po ránu si je můžete hned zopakovat). Každý den máte možnost se rozhodnout, zda budete šťastný, či nešťastný, je to ve Vaší mysli! Zvolte si radost! Zvolte zdraví, lásku, úspěch, prosperitu a štěstí!

Výběr nejčastějších psychosomatických problémů a jejich příčin

Bolesti hlavy: příliš agresivní nebo nedostatečné sebeprosazení, nejistota a tendence k uhýbání před konflikty 

Bolesti a problémy s krční páteří: nízké sebehodnocení, neschopnost zajistit si životní podmínky, přehnané zajišťování si podmínek k životu 

Bolesti páteře a jakékoliv problémy páteře: narušen vůdčí princip a životní stabilita, bezcharakternost a bezpáteřnost nebo také přílišná tendence k omezování a řízení jiných 

Bolesti a problémy s koleny a kyčelními klouby: preference dalekých a vysokých vizí a idejí, neklid a věčná touha po cestování, nebo také přílišná usedlost a neschopnost cestovat 

Problémy se srdcem, infarkt, ateroskleróza: nelaskavost, vnitřní nadřazenost, povýšenost, chlad, neschopnost lásky, neschopnost se oddat 

AIDS – přílišná citová vázanost či naopak nevázanost, přecitlivělost, nedostatečná citová stabilita, vnitřní rozervanost, neustálé hledání sebe sama prostřednictvím druhých 

Rakovina: vnitřní nespokojenost, vyhýbání se řešení hlubokých psychických problémů, tendence k sebezničení, neschopnost přiznat si chyby, strachy a obavy, manipulace sebou samým a svým okolím, silné ego, pokrytectví a jejich nezvládání, sebeobětování 

Močové cesty, ledviny, pohlavní orgány: citové a vztahové problémy, nezvládnuté vztahy, nízké hodnocení partnery, nepřiznané či neuvědomělé sadistické a masochistické sklony 

Vady řeči, koktání, dyslexie, záněty plic a průdušek: nedostatečné sebevyjádření, potlačování vlastního projevu autoritou z okolí, vědomí obtížnosti vybudování vlastních životních postojů v konfrontaci s existujícím nátlakovým jednáním ze strany okolí 

Zácpa, problémy se zažíváním a střevní problémy: přílišná falešná skromnost, přivlastňování si věcí a skutečností, nedostatečný nadhled nad situacemi života, přílišné analytické myšlení a tendence k přehnané analýze a nimrání se v detailech 

Psychické problémy, schizofrenie, alkoholismus, narkomanie, závislosti: neschopnost ukotvit se v pozemské realitě, tendence k ulétávání do jiných sfér, neschopnost vnímat pozemskou realitu naplno a všemi smysly 

Problémy s prsy, nemoci vlastních dětí: poškození citového vývoje, nedostatečná citlivost, přecitlivělost, neschopnost ukotvit se v pozemské existenci a využít zkušenosti předešlých generací, špatné vztahy s rodiči zejména s matkou 
Alergie: STRACH ZE ŽIVOTA; konflikt mezi vysokou agresí a vysokou senzibilitou; válka na tělesné rovině; nadměrná reakce, velké zbrojení, obrana, zakrytý obraz nepřítele; silná nevědomá agresivita, nahromadění vzteku a agrese, potlačení vitality, potírání toho, co vyvolává strach, strach ze života, mocenské hry: alergeny zabraňují tyranizování okolí a tím vyžívání agresí, z toho vyplývají pocity viny, které vedou k dalšímu potlačování agresí; alergeny: symboly pro vše vitální, špinavé s obzvláštním důrazem sexuální složky jako něčeho nečistého, špinavého… 
zvířecí srst: strach z lásky, z animality, pudovosti, špíny 
kočky potlačení mazlivosti, přítulnosti 
pes potlačení agresivity, bojovnosti 
květní pyl strach z plodnosti, sexuality, lásky 
domácí prach, roztoče strach ze špíny, nečistoty 
potraviny strach ze života 
plody sexualita, plodnost 
mléko mateřství 
alkohol ztráta kontroly; uvolnění temných sil 
kosmetika, vůně sexuální přitažlivost, ženskost, opojení, povrchnost 
barvy, laky, lepidla vše nepřirozené, umělé, povrchní 
léky závislost, ztráta kontroly, potlačení přirozenosti, strach ze ztráty kontroly 
celkově: vyčistit své tělo od negativních myšlenek, pocitů a strachů, vědomě si přiznat něco, naučit se smířit se, odpustit, přijmout své nepřátele 
Astma: strach, snaha uzavřít se před životem; vyjádření odporu, nesouhlasu s něčím; vydírání, útěk před něčím, s čím se nemohu vyrovnat; nerovnováha mezi mocí a bezmocí; „nemohu promluvit“ a „ nedostává se mi vzduchu“ při konfrontaci s dominancí jiných lidí; touha po čistém vzduchu; potřeba povznést se nad něco, vznést se a odletět pryč; nedostatek vzduchu jako živlu 
seberealizace, naučit se prosazovat, přijímat a vyjadřovat své myšlenky a pocity; naučit se komunikovat, otevírat se; vědomě uskutečnit sny vzlétající do výše; být sám pro sebe vším ve smyslu stačit sám sobě; uvolnit se a zbavit se pocitu strachu, úzkosti a odporu 

zdroj:

http://www.msz.cz/duchovni_p%C5%99i%C4%8Diny.html