Super článok!
Téma široké jak oceán. Blíží se plavková sezona a zase si všímám, jak nás média masírují. Zhubněte do plavek. Krásná do plavek. A další nesmysly. Jako kdybychom nebyly krásné i bez plavek. Upřímně, položte si otázku. Která z vás někdy tomuto šílenství nepodlehla? Nechtěla zhubnout? Zamyslely jste se ale nad tím proč? Proč vlastně? Abych se vešla do předloňských kalhot? Abych se víc líbila – komu? Abych se líp cítila – při pohybu, při chůzi po schodech? Abych se nezadýchávala? Takže proč? Budeme mít lepší život, pokud budeme mít o 2, 10, 50kg méně? Možná se do určité míry budeme cítit lépe, ale naše problémy to nevyřeší. Důležité je být šťastná a spokojená se sebou teď. Přijmout svůj stav jako fakt, a pokud cítím, že je třeba něco změnit, udělat pro to patřičné kroky.
Tyhle řádky jsou hlavně pro ženy, které se přejídají, které jedou v kolotoči diet, nebo které odmítají pro jistotu jíst vůbec. Pro impulzivní jedlíky, ale i pro ženy, které nejsou stabilně spokojeny se svou postavou, nedokážou se s láskou podívat do zrcadla. Nebo vůbec se podívat.
Zjistila jsem, že to, co se zdá být nepřekonatelným problémem může být cestou k velkému poznání. K osobní i duchovní proměně. Vztah k jídlu, odráží náš přístup k životu. Ukazuje mnoho o nás samých. Zásadní informace:
Váš problém není jídlo!
To jen zakrývá skutečnou podstatu. Jak ji zjistit? Nabízím několik pomůcek, s kterými lze pracovat.
Pocity
Jedna z prvních, podstatných cest je rozpoznávat pocity, jak se cítím (terapie, sebezpytování). Nejíst ze zvyku, nebo z náhlého popudu. Nedělat u jídla něco jiného, co odvádí pozornost jinam. Naučit se zastavit se a uvědomit si přítomnou chvíli, zda mám opravdu hlad nebo chuť a na co. Být přítomna. Nebát se svých pocitů. Mnoho žen jí, aby necítilo. Přijde bolest, smutek, vztek, něco… rychle to zajíst. Utíkat před svými pocity nepomůže. Ony se totiž neztratí. Jsou tam někde uvnitř vás a hlodají a hlodají a ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte, se vyvalí. V horším případě časem ve formě nemoci, nádoru, rakoviny. Naopak, pokud si je dovolíte cítit, neutečete před nimi, ale přijmete a otevřete se jim, nezabijí vás. Prožijete emoci, popláčete si, prožijete smutek. Je to naprosto přirozené a nesmírně léčivé. V momentě, kdy svým skutečným pocitům dáte prostor, tak se zmenšují a postupně mizí. Pokud ovšem svoje nepříjemno utlumíte jídlem, jen naložíte další závaží do vašeho baťohu. Přidají se výčitky viny z přejedení, pak špatné nálady kvůli nafouklému břichu nebo časem kvůli nadváze. Kolikrát jsem slyšela: „Měla jsem příšerný den, dám si odměnu.“ JJ, ale pokud mě pravidelná odměna ve formě chvilkové úlevy zavedla ke dvaceti kilům nadváhy, která mi dělá fyzické i duševní obtíže – byla to skutečně odměna?
Někdy máme v sobě trauma tak čerstvé, že prostě nemůžeme, nechceme cítit. Je to přirozená, ale dočasná ochrana organismu, aby přežil. Ovšem po čase je třeba i tato traumata vyčistit. To, co pro nás bylo nesnesitelné trauma v dětství, to je dnes prostě bolavá minulost. Fascinuje mě, kolik tajemství v sobě nosí ženy. Vždy, když něco ze svých útrob vynesou na světlo, uleví se jim a najednou si uvědomí, že to, co v sobě nesly, je prostě jen minulost. Kolik z naší minulosti nás denně ovlivňuje?
Hlad – po čem skutečně hladovím? Pokud cítím hlad často, a jídlo mě nedokáže zasytit – je to hlad duše. Pak je třeba se zeptat sama sebe. Po čem já skutečně hladovím, toužím? Která moje část je nespokojena? Co opravdu chci?
Vždycky to víme. Ale raději sáhneme po jídle, raději utlumíme to volání, jen abychom proboha nemusely něco měnit, vyjít do neznámých vod. Někdo se utlumí alkoholem, někdo sladkým, někdo obojím… Pokud sahám často po sladkém – kde mi v životě chybí laskavost? Pokud sahám po mase – proč? Je dobré i vnímat, po kterých jídlech saháte. A kdy přesně.
Týká se to samozřejmě i mužů, ale je fakt, že tlak na ženy je větší. Žena by měla být štíhlá, bez fald? A proč vlastně? Protože to někde píšou? Napsáno toho bylo tolik, ale to neznamená, že je to pravda. Žena je prostě žena. Se vším všudy. I s kyprými stehny a faldy na bříšku. Nádherná v tom, jak je každá jiná. Rozhodně by mě nebavilo stát se klonem. Ženina krása není v kilogramech, ale v otevřeném srdci a v uvolněné přirozenosti.
Tělo – ženské tělo se mění nejen v průběhu života, ale i měsíce. Menstruační cyklus ovlivňuje nejen naše nálady, ale i chuť na jídlo, nebo zadržování vody. O mateřství ani nemluvím. Pokud všechny jeho změny respektujeme s láskou, najde si svoji přirozenou podobu. Jak se naučit mít rád? Může to být dlouhý proces, ale pokud chceme, tak k tomu dojdeme. Umět se hýčkat, ale skutečně hýčkat – to neznamená žranici, oslavu, po které mi je blbě. Postupnými krůčky navázat vztah se sebou uvnitř i se svým tělem (masáže, tanec, dotek, vědomá pozornost).
Existuje skupina žen, které mají pocit, že mají svůj jídelníček (život) pod kontrolou. Některé přísně dodržují určitý režim, který jim zaručuje jejich ideální postavu, jiné odmítají jíst vůbec. Je toto skutečně svobodný život? Jak dlouho to vydržíte? Není to cesta ke svobodě. Mám svůj režim pod kontrolou já, nebo on mě? Kdo je pánem? Všechno je to o vědomí. Pokud ráno vstávám a moje první myšlenka je na to, co budu či nebudu jíst, tak to nejste vy, kdo je pánem. Pokud se většina myšlenek točí pouze kolem jídla, postavy a ručičky na váze, už jste svůj život odevzdaly. Pokud ho chcete získat zpět, bude to práce. Jen vaše, vaše denní práce se sebou. Nečekejte, že vás někdo zachrání, že to časem zmizí, že se s tím nějak naučíte žít. Zakazovat si cokoliv vytváří vnitřní boj nebo frustraci. Později – falešný pocit ovládnutí svých potřeb, svého těla, svého života (dovolit si a užít si pestrou stravu).
Myšlenky. Každá známe ten hlas uvnitř, který nám před zrcadlem řekne: „Ty vypadáš! A to si chceš vzít tohle na sebe? Nezbláznila ses? Vždyť v tom máš zadek jak valach.“ Myšlenky v nás víří neustále, fungují na základě zkušeností mozku, starých záznamů, výchovy. Umí báječně soudit, hodnotit a kritizovat. Ale víte co? Nemusíte jim věřit! Vy nejste vaše mysl. Pokud získáte hluboký kontakt se sebou (třeba meditací, dechovými technikami) zjistíte, že ten šrumec, který vám běhá v hlavě, nejste VY. Naučte se být pozorovatelem a klidně svému kritickému hlasu oponujte, pokud vám to udělá dobře, klidně ho pošlete někam…Často může mít kritický hlas podobu vaší matky, partnera, otce…a to dotyční už třeba ani nežijí, my stále reagujeme ovlivněni jejich slovy. Chvalte se, za každou drobnost. Zkoumejte svoje tělo, obličej, srdce, chování… chvalte se, podporujte se, jako byste podporovaly své dítě. Buďte sama sobě nejlepší přítelkyní. Zase je to práce s uvědomováním si, co se děje uvnitř mě. Nebojujte s myšlenkami, nechte je, ať přijdou, ale neztotožňujte se s nimi. Není to potřeba, nejste to VY.
Je skutečně možné, naučit se vnímat svoje tělo s takovou láskou, že si přirozeně vybíráte potraviny, které tělu dělají dobře. Vnímáte moment nasycení a prostě přestanete jíst, když máte dost. Vychutnáváte si každé sousto. Nechte tělo, ať si najde svoji přirozenou formu. Pokud s ním navážete skutečně láskyplný vztah, zjistíte, že to nevede k přejídání, že i když si dovolíte jíst vše, tak vlastně tolik jídla nepotřebujete a tím se dokonce vaše váha přirozeně upraví. Milujte ho a respektujte. Není to utopie. Díky pozorování svého stravování, návyků, o sobě mnohé zjistíte. A čím větší jídelní peklo (např. bulimii) zažíváte, tím víc se můžete naučit. Ve světě jídla můžete nalézt cestu k sobě, naučit se žít přítomným okamžikem. Dojít k osvobození a životnímu prozření. Potrava je tak zásadní věc, že vás dovede do hloubky vaší duše. Je to cesta pro všechny, kteří chtějí se svým životem něco udělat.
Magda Křepelková
ĎAKUJEME: