Keď budete čítať riadky nižšie, skúste ich porovnať s tým, čo nám servírujú naše televízie. Ako nás to večerné farmárčenie, americké slaďáky/ krváky a podobné „perly“ obohacujú, ako a či vôbec povzášajú našu dušu…
O umění
Již staří Řekové neoddělovali lásku ke kráse v přírodě a umění od lásky k Pravdě v myšlení a zkušenosti. Umění přináší krásu našim smyslům. To, co nás
povznáší, odhaluje současně duchovní stezku. Výsadou skutečně civilizovaného národa, je podpora výuky, pěstování a oceňování umění.
Umění je průchodem pro nižší nebo vyšší, pro ošklivost nebo pro krásu, pro vulgární nebo duchovní. Kulturní umění, které člověk vytváří sám nebo se pouze raduje z jeho výtvorů, nabízí stezku ke skutečnosti. Prostřednictvím inspirovaného dramatu, malby, literárního stylu nebo opery máme možnost dosáhnout kontaktu s jeho nadzemským zdrojem. Je to vlastně forma sdělení myšlenek a pocitů. Vyšší a čistší formy umění občas odhalují autentickou známku inspirace. Nižší formy ji postrádají, protože náležejí k hrubším a primitivnějším kulturním úrovním, jejichž prvořadým zájmem je fyzická aktivita.
Krásné srdce nebo čistá mysl jsou předpokladem k tvorbě díla pravé krásy. Pokud jsou tvůrci uměleckých děl otevřeni pravé inspiraci, pak můžeme být prostřednictvím jejich tvorby skutečně povzneseni. Divadlo dramatizuje lidskou zkušenost a to nám umožňuje čerpat něco z jejího poučení. Prostřednictvím vážné literatury je zachyceno něco z významu lidského života. Kouzlo hudby nás může pozvedat na vysokou úroveň a prostřednictvím jiného umění můžeme vidět krásu, která zjemňuje city a povznáší emoce. To vše by mělo vytvářet pojem krásy, která přitahuje člověka ke stále vzrůstající kultivovanosti.
Kultura a skutečná vzdělanost staví člověka nad živočicha. Přestože je některé současné umění, literatura a hudba v naprostém úpadku, budou ti, kteří jsou senzitivní pokračovat ve svém díle. Jejich představivost vytváří krásu nebo napodobuje Přírodu a tím pomáhá zjemňovat lidské bytosti, aby se odpoutaly od šelem v sobě a povznesly se nad ně. Umění nelze vyloučit z kultury lidí jako pouhou příkrasu. Ono odpovídá lidské potřebě, protože hledání krásy je pouze jiným aspektem hledání pravdy a dobra. Umělecká tvorba v hudbě, malířství nebo literatuře, která podněcuje u posluchačů, diváků nebo čtenářů inspirovanou náladu, se sama ospravedlňuje.
Krása, která je jednou stránkou skutečnosti přitahuje naše hledání a naši lásku. Protože je naše vnímání zpočátku tak hrubé, nalézáme ji nejdříve v uměleckých formách a v přírodě. Teprve nakonec v nehmotném bytí a nehmatatelné skutečnosti duchovního vnímání. Všechno inspirované umění by mělo být přijímáno jako hlas Nadjá vyjadřující poselství. Pokud sledujeme pravdivý ideál umění, zjemňuje se naše cítění. Skutečně inspirované, hodnotné umělecké dílo je schopno pomoci člověku zapomenout na sebe a stát se tím druhým. Protože skutečná Krása je aspektem Skutečnosti právě tak jako pravda.
Reakce a názory na umění nejsou jen záležitostí osobního vkusu, ale také ukazateli vývojové úrovně. Umění by mělo vyvolat určitou atmosféru a mělo by přenášet určitý cit. Mělo by pomoci dodat náboženství jeho nejkrásnější zevní formu. Hudba se musí odrážet v individuální duši, architektura musí vytvářet správnou atmosféru pro věřící, malířství a sochařství musí pomáhat viditelným způsobem vzestupu mysli.Měli bychom posuzovat umělecké dílo podle toho jak na nás působí. Jestli v nás vytváří pocit, že jsme lepší nebo horší, inspirovaní nebo vzrušení, uklidnění nebo neklidní, vnímaví nebo otupělí.Když umění rozdmýchá negativní vášně, prokazuje špatnou službu. Pokud je ale pročistí, správně zaměří a povznese, poskytuje službu nejen kulturní, ale i vývojovou. Pokud přenáší pouze nějakou myšlenku, je to jen poloviční umění.
Jedním z cílů života je rozvíjet v sobě estetické city, protože ty vedou k Nadjá. Potřeba estetického prostředí je dnes pociťována mnohem větším počtem lidí než tomu bylo kdysi. Umění může být použito k tomu, aby zušlechtilo a inspirovalo člověka a oživilo božské vzpomínky v jeho mysli. Estetická zkušenost získaná z díla je omezená přítomností nebo nepřítomností inspirace v umělci, který ho vytvořil. Zájem mladých lidí o různé umění v dnešní době by byl pro jejich vývoj skutečně prospěšný, pokud by se týkal kvalitního umění. Často se ale týká výtvarných děl beze smyslu, zlověstných, nebo smyslných a degradujících.
Umělecká tvorba pomáhá člověku vytvářet představy oněch kvalit a přívlastků, které nalézá v Nadjá. Jedná se o jeho krásu, řád a jeho inteligenci. Umělec, který může vyjádřit něco hodnotného a krásného, je požehnáním pro svět. Pokud umělecký styl způsobuje, že se vznešené ideje stávají ještě vznešenějšími, rozhodně nám to přináší obohacení. Když krása inspirovaného umění hluboce zapůsobí, může být použita k jako pomoc k překročení své přítomné úrovně a přiblížení se k Bohu ve svém nitru. Skutečný umělec by měl obdivovat a vytvářet krásu tak, aby ji i ostatní mohli oceňovat. Umění může vést na cestě k božství netalentovaného hledajícího, ale může se také stát projevem božství v rukách talentovaného umělce. Nesmí však zůstat jediným naplněním života.
Technika uměleckého projevu je důležitá, ale sdělování a probouzení intuitivního vyciťování Krásy je ještě důležitější. Pravé umění nepoutá pozornost pouze k dílu samotnému, ale k duchu, který toto dílo inspiruje, k božskému zdroji, který nám připomíná. Plní své poslání, když otevírá naše srdce vzácnému citu pokojného míru. Pouze kultivovaný umělec vytváří vytříbená umělecká díla. Umění má i svou hodnotu dekorativní a může být také únikem z břemena všedních starostí. Tím ale nesplňuje své nejvyšší poslání, kterého dosahuje, když jsou lidé uchváceni nevšední krásou, kterou probouzí a nechávají se vést až do nitra k svému vyššímu Jáství. Bude úspěšné, pokud je tak kvalitní, aby v příjemci navodilo koncentraci a duchovně natolik hluboké, aby v něm probudilo inspiraci.
Umění by nemělo pouze dráždit smyslovou stránku člověka, ale musí probouzet ty nejčistší city a okouzlit nás. Protože nejvyšší stav přirozenosti člověka je tajuplný cit, jakkoli smíšený s inteligencí. Umělecká tvorba by nás měla pozvedat z našeho malého ega svou krásou, pravdou nebo dobrotivostí až k samotnému zapomenutí na sebe sama. Produkty umění mohou být temnými zábranami k pravdě nebo skutečnou pomocí. To závisí na tom, jak mnoho nebo málo je umělec osvícen. Skutečné hodnoty uměleckého díla je dosaženo pouze, když se mu podaří dát druhým lidem Záblesk. Jinak se jedná pouze o formu zábavy, pomíjivé radosti, nebo prostředek jak zabít čas.
Pravý umělec je vlastně určitým průchodem, když přijímá prostřednictvím inspirace a dává prostřednictvím techniky. Musí umět vyjádřit co pociťuje a zároveň být vnímavý k inspiraci. Tam, kde je skutečné umění opravdu inspirované, přibližuje se k náboženství a především k mysticismu. V této době nemůže mnoho lidí dojít k Duši prostřednictvím náboženství, ale může k ní dojít prostřednictvím inspirovaného umění. Život, který není obohacen o výtvory umění, je vyprahlý. Země bez umělecké tvorby, je země bez duše. Výtvory talentovaných umělců jsou vítaným zpestřením našich domovů stejně tak jako jejich vliv na výtvarný umělecký design v průmyslu.
Paul Brunton: ,, Umění přináší krásu smyslům těla, ale jestliže chceme krásu sledovat dále, musíme se od smyslů odpoutat, stáhnout se do nitra a přitom udržovat atmosféru, kterou smysly navodily, odhmotnit ji a rozvíjet, až pronikneme do jejího domova. Tam, v očarování – my jsme krásou!“
Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 9. LIDSKÁ ZKUŠENOST * UMĚNÍ V KULTUŘE
