Aby se člověk stal skutečným člověkem, musí především zvládnout celou stupnici dvojic vlastností. Jejich ovládání znamená, používat je v pravý čas a na správném místě. Tatáž vlastnost použitá v pravý čas a na pravém místě je tvůrčí hodnotou, stává se však destruktivní, jeli použita na nepravém místě a v nevhodnou dobu.
Skutečně existuje jen Dobro, Krása a Pravda. Neexistují tedy špatné vlastnosti a síly, existují pouze vlastnosti a síli nesprávně požité.
mlčení – mluvení
přístupnost – neovlivnitelnost
poslušnost – vládnutí
pokora – sebedůvěra
blesková rychlost – rozvaha
opatrnost – odvaha
přijímání všeho – umění rozlišovat
nevlastnění ničeho – disponování vším
nevázanost na nikoho – věrnost
schopnost bojovat – mír
pohrdání smrtí – vážení si života
lhostejnost – láska
MLČENÍ
je božskou vlastností, přináší požehnání, když je člověk používá tam a tehdy, kde a kdy má mlčet. Mlčíme-li však tam a tehdy, když bychom měli mluvit, kdybychom například slovem mohli někoho zachránit před velkým nebezpečím a mlčíme, pak se stane z božského mlčení satanické.Dojde-li k
MLUVENÍ
na nepravém místě a v nepravý čas, stává se z božské schopnosti mluvit satanické tlachání.
PŘÍSTUPNOST
je božská, jsme-li přístupní a otevření všemu vysoko stojícímu – tedy krásnému, dobrému a pravdivému, to znamená, necháme-li na sebe působit vůli Boha a Jeho v sobě přijímáme. Je však neblahou satanickou, stane-li se z ní bezcharakterní ovlivnitelnost bez vlastní vůle.Její druhá polovina,
NEOVLIVNITELNOST,
znamená schopnost klást neotřesitelný odpor všem nízkým vlivům a účinkům. Klademe-li však odpor i vyšším silám, okamžitě změníme svůj božský atribut – neovlivnitelnost – v jistý druh satanické izolace.Absolutní
POSLUŠNOST
vůči boží vůli je povinností každého. Vůle boží se může projevovat bezprostředně skrze tebe, nebo skrze jiné lidi. Boží vůli poznáš, když přezkoumáš vše, co se na tobě žádá a zjistíš, zda to odpovídá tvému vlastnímu nejvnitřnějšímu přesvědčení a my ho musíme bezpodmínečně poslechnout. Poslouchat však někoho proti svému vlastnímu přesvědčení, pouze ze zbabělosti, strachu, pro materiální výhody nebo z pouhé snahy „být dobrý“ – to jest z nízkých osobních důvodů – je podlézavostí a je satanické.
VLÁDNUTÍ
znamená předávat nevědomým a slabým lidem něco z vlastní síly vůle. Univerzální láska má spojit všechny aktivní síly národa, měla by jej vést k všeobecnému dobru, aniž je poškozováno lidské právo na sebeurčení. Kdo však chce bez lásky a ze sobeckých důvodů jiným vnucovat vlastní vůli a poškozuje jejich právo na sebeurčení, učiní z božské vlastnosti vládnutí satanické tyranství.
POKORU
máme prožívat vůči božskému, vůči vyššímu Já, které nás oživuje. Musíš si být vědom(a) toho, že všechny krásné, dobré a pravé vlastnosti patří Jemu, že osoba je nástrojem pro projev božství, ale sama o sobě bez božství je pouze prázdným obalem. Máš v sobě poznat totéž božství, totéž věčné bytí, které se projevuje ve vesmíru – a odevzdat se Mu pokorně. Nikdy však se nemáš podrobit pozemským nebo subpozemským mocnostem nebo padat na kolena před pozemskými tvary. V takovém případě by se stalo z božské pokory satanické, zbabělé pokořování se, čímž bys znesvětila božství, které tě oživuje svým vlastním věčným Bytím.Chceš-li se stát dobrým, nesmíš nikdy zapomenout, že nežiješ a nepracuješ z vlastní síly. Každá síla pramení z Boha a všechny síly, které projevuješ, do tebe proudí z tvého Nadjá, z Boha. Buď si neustále vědom(a) toho, že tvá osoba sama o sobě je zdánlivou bytostí. Tou pravou bytostí – jedinou věčnou skutečností v tobě – je Nadjá!
SEBEDŮVĚRA
tedy znamená důvěru v Boha, žijícího v tvém srdci, ne však ve zdánlivou bytost, v tvou osobu. Božská sebedůvěra je nepostradatelná pro každou tvůrčí činnost a znamená vnitřní spojení s Bohem. Namlouvá-li si však osoba, že její kvality a síly patří jí a ne Bohu, pak se stane z božské sebedůvěry satanická povýšenost.Musíš se také naučit
BLESKOVĚ SE ROZHODOVAT.
Musíš se naučit zvolit bez váhání, okamžitě, z různých možností tu nejlepší. Může dojít k situacím, ve kterých pouhý okamžik zpoždění znamená promeškání jedinečné, neopakovatelné příležitosti. Dokážeš-li jednat naprosto soustředěně, s duchapřítomností stojící nad vším časem, pak projevíš vůli boží a v tomto případě bude bleskurychlé rozhodnutí božské. Jednáme-li však bleskurychle bez duchapřítomnosti a nerozvážně, a tak ztratíme soustředění, stane se z božské bleskurychlosti satanická unáhlenost.A proto se také musíš naučit božské
ROZVAZE.
Musíš před činem zkrotit svůj temperament a nechat v sobě uzrát rozhodnutí s velkou trpělivostí. Často musíš čekat, než poznáš boží vůli, než dojdeš ke správnému rozhodnutí. To znamená, pracovat s rozvahou. Prodloužíme-li však rozvahu do nekonečna a nedojdeme-li tak nikdy k rozhodnutí, stane se z božské rozvahy satanická, stále pochybující nerozhodnost.Musíš se naučit
PŘIJÍMAT VŠE,
co ti osud přináší. Tvá hodnota není určena zevními okolnosti, ale pouze stupněm, ve kterém projevuješ Boha. Tvé vnitřní hodnoty nemohou být porušeny či zničeny pozemským ponižováním nebo pokořováním. A velebení a chvalozpěvy je také nemohou zvětšit. Proto se tě nikdy nesmí dotýkat způsob, jakým s tebou jednají nevědomí lidé. Zůstaneš, čím jsi, ať jsi ponižován(a) nebo veleben(a). Nauč se být spokojen(a) ve všech podmínkách a přijímat okolnosti, které ti přináší osud s naprostým klidem. Bude-li vyžadováno, abys žil(a) v chudobě, nebo abys stál(a) na vysokém místě a disponovala velkým jměním, musíš pohlížet na obojí jako na prostředek k velkému cíli. Nic z toho nesmí narušit tvůj vnitřní postoj. Tak se stane přijímání všeho božským. Musíš však zvážit – i když se tě v tvém nitru nic nedotýká – kdy se máš jako zástupce vyššího vedení bránit pokořování a urážkám a kdy se máš skromně odtáhnout od velebení. Přijímání všeho se nikdy nesmí zvrhnout v apatickou lhostejnost nebo zbabělou bezcharakternost.Zvol vždy to nejlepší, nespokojuj se s podřadným. Musíš
DOKÁZAT ROZLIŠOVAT
krásné od ošklivého, dobré od špatného nebo zlého a pravdivé od falešného, božské od satanického. Bez dokonalé schopnosti rozlišování je člověk nepoužitelný.Chceš-li být užitečný/á, musíš také dokázat plnou silou
BOJOVAT.
Mečem pravdy musíš být schopna bojovat proti stínům omylů, abys dopomohl(a) božskému vítězství na Zemi. Ale tvoje vznešená a odvážná ochota bojovat nesmí nikdy zdegenerovat do hloupé hašteřivosti.Nesmíš zapomenout, i když musíš často odvážně bojovat, že máš bojovat duchovními zbraněmi, abys přinesl(a) Zemi MÍR. Máš bojovat, abys roztržené proměnil(a) v jednotu a vnesl(a) mír mezi bojující. Z tvé lásky k míru se však nikdy nesmí stát zbabělé nebo pohodlné odmítání bojovat.Chceš-li se stát užitečným, musíš se také naučit
OPATRNOSTI,
ale současně dokázat rozhodovat, kdy a kde máš této božské vlastnosti používat. Opatrností možno zachránit sebe a mnoho jiných před velkými nebezpečími, škodou a nesmyslnými oběťmi. Neodvážit se však něco udělat ze strachu a z nedostatku sebedůvěry, činí z božské vlastnosti opatrnosti satanickou zbabělost.Musíš mít neotřesitelnou
ODVAHU.
Nesmíš se bát žádného nebezpečí. Musíš jít odvážně vstříc všem těžkostem a bojovat odvážně proti všem útokům proti božskému, když to velký cíl, pro který pracuješ vyžaduje. Nikdy se však božská odvaha nesmí zvrhnout v krkolomné hazardování.Musíš také pochopit, co znamená
NIC NEVLASTNIT.
Ať tvůj úkol od Tebe vyžaduje naprostou chudobu nebo tě přivede k největšímu bohatství, nesmíš nikdy zapomenout, že ti nic nepatří, absolutně nic, ale že vše je božím vlastnictvím, z něhož dostaneš k používání jen to, co odpovídá tvému úkolu. Jako je vodnímu kanálu lhostejné, zda jím protéká více nebo méně vody, jelikož voda nepatří jemu, máš i ty považovat vše, co ti osud dává, za něco, co pochází od Boha a co máš předávat dál. Z čeho budeš žít, s tím se nemusíš dělat starosti. Dostaneš vždy právě tolik, kolik potřebuješ. I kdybys byla sebebohatší, musíš si ve vědomí stále udržovat nevlastnění jako postoj. Tento božsky pozitivní postoj se však nikdy nesmí zvrhnout na nestarání se o nic nebo opovrhování hmotnými věcmi. Nikdy nesmíš od svých bližních očekávat, že tě budou vydržovat bez práce!Hmota je také projevem Boha, musíš si jí tedy cenit jako něčeho božského. Současně však musíš být jejím pánem. Musíš si umět zajistit vždy tolik hmotného, kolik pro svou pozemskou činnosti potřebuješ. Buď si plně vědom(a) toho, že dokud prodléváš na pozemské úrovni, musíš jednat s hmotou, ne bez ní a samozřejmě ne proti ní. Je nutné, abys dokázal(a) hmotu shrnout a držet, abys ji správně používal(a) a ovládal(a), jinak bys byla zcela vydána na pospas pozemským mocnostem a nemohla bys v jejich područí vykonat nezávisle a svobodně svůj pozemský úkol. Dej však pozor, aby božská vlastnost
UMĚT OVLÁDAT HMOTU
se nezvrhla na satanickou, sobeckou chtivost po vlastnictví.
NESMÍŠ BÝT VÁZÁN(A) NA ŽÁDNÉHO ČLOVĚKA.
Poznávej ve všech lidech, co je v nich božské, co pozemské a co démonické. Nemiluj osobu, ale miluj božské v ní, snášej pozemské a vyhýbej se démonickému. Kdyby to tvůj úkol vyžadoval, musíš dokázat bez váhání opustit nejmilovanějšího člověka, protože musíš mít neustále na zřeteli, že to, co v něm je hodno lásky, je Bůh a ne osoba. Osoba je pouze nástrojem božího projevu. Můžeš najít a milovat tytéž projevy také v jiných osobách. Miluj v každém člověku Boha, pak nebudeš vázán(a) na žádnou osobu. Tato nevázanost na nikoho se však nesmí zvrhnout na všeobecnou lhostejnost a bezcitnost vůči tvým bližním.Avšak lidem, v nichž jsi poznal(a) boží projev, máš zůstat
VĚRNÝ/Á NA ŽIVOT A NA SMRT.
Jsi v nich věrna Bohu, protože jejich osobu miluješ pouze jako boží nástroj. Tak se z tvé úcty a věrnosti vůči tvým mistrům a spolupracovníkům nikdy nestane osobní zbožňování, kult osobnosti.Chceš-li být potřebným/nou, musíš vykonávat všechny zkoušky s naprostým
POHRDÁNÍM SMRTI.
Musíš mít neotřesitelné přesvědčení, že smrt vůbec neexistuje. Až bude tvé tělo opotřebované, pak je tvé Já odloží. Já však je větví stromu života, životem samým a život je nesmrtelný. Když jsi se ve svém vědomí ztotožnil(a) se životem, nezalekneš se ani smrti, i kdyby tě tvůj úkol přivedl do smrtelného nebezpečí. Naopak, budeš čelit i tomu největšímu nebezpečí s naprostou vyrovnaností a absolutním pohrdáním smrtí. Nedopusť však nikdy, aby se pohrdání smrtí zvrhlo v pohrdání životem.Musíš si
CENIT ŽIVOTA NADE VŠE.
Život je Bůh sám. Ve všem, co žije, se projevuje věčné Bytí. Nesmíš se nikdy nesmyslně vystavovat nebezpečí. Važ si i života v těle, žij radostně. Nikdy by se však neměla radost ze života zvrátit v samoúčelnost a smyslnost.A nakonec musíš obstát v nejtěžší zkoušce: ve zkoušce
LÁSKY a „kruté lásky“: LHOSTEJNOSTI.
Tento poslední pár vlastností tvoří již zde na pozemské úrovni nerozdělitelnou jednotu. Kdykoli projevíš jednu polovinu, projeví se bezděčně i druhá.Musíš se zcela vzdát osobního přístupu, svých osobních zálib a citů: umět milovat jako miluje Bůh sám, milovat vše a každého bez rozdílu, tak jako Bůh miluje vše a každého! Tak jako slunce svítí – vysílá své milující záření – s naprostou lhostejností na krásné i ošklivé, na dobré i zlé, na pravé i falešné. Nejvyšší božskou láskou je láska vždy naprosto stejná.Musí ti být zcela lhostejné, zda je něco nebo někdo krásný nebo ne, dobrý či zlý, pravdivý nebo nepravdivý, musíš milovat všechny stejnou láskou. Musíš se naučit, že by ani nemohlo existovat krásné bez ošklivého, dobré bez zlého, pravé bez falešného A tak musíš všechny stejně milovat. Musíš poznat, že krásné a ošklivé, dobré a zlé, pravé i falešné jsou pouze doplňujícími se zrcadlovými obrazy nevyslovitelného, které – abychom pro to měli slovo – nazýváme Bohem.Bude-li z tebe vyzařovat na všechny živé tvory stejná láska, nepřimísí se do této lásky už v žádném případě osobní náklonnost. Budeš se dívat na vše z hlediska velkého celku; bude-li stanovisko všeobecného narážet na stanovisko jednotlivé osoby, budeš bez váhání zastupovat stanovisko celku a přecházet bez ohledů stanovisko jednotlivců. Tato necitlivost však musí mít své kořeny vždy ve vesmírné, božské lásce a nesmí nikdy pocházet z osobního odporu.Musíš však projevit svou neosobní, krutě lhostejnou lásku vůči svým bližním v takových případech, ve kterých možno zachránit jejich duši případně jen za cenu jejich pozemského dobra, a to i tehdy, jsou-li to tvoji nejbližší. Musíš být schopen/na dokonce i lhostejně přihlížet, jak se tvoji nejmilejší dostávají do největších nebezpečí a jestliže nereagují na obyčejné prostředky nesmíš je zadržovat silou, duchovní, ani hypnózou, ani magickými prostředky, když to vyžaduje spása jejich duše. Je lépe, když člověk trpí hmotný nebo tělesný úpadek, třeba i smrt, než aby ztratil svou duši. Za všech okolností musíš podporovat spásu jeho duše. Stejně jako Bůh se nevměšuje do záležitostí lidí, ale zachovává jim svobodnou vůli, musíš i ty ponechat svým bližním jejich svobodnou vůli a nikdy je nesmíš k ničemu nutit násilím. Tvá ochota pomáhat se má na všechno dívat z hlediska duševní spásy, nikoliv z hlediska pozemského a tělesného dobra. Tato božsky nezaujatá láska se však nesmí zvrhnout na bezcitnost a nikdy nesmíš odmítat někomu pomoc z osobního odporu, můžeš-li ho zachránit pozemskými prostředky.To jsou nejtěžší zkoušky neboť se musíš vzdát naprosto svých osobních pocitů. Jenom když dokonale ovládneš těchto 12 párů vlastností, můžeš vnímat hlas Nadjá tak jasně, že s jistotou poznáš, co máš v nejtěžších případech z pravé Lásky dělat či nedělat. Pak již nebudeš chybovat, budeš Láska sama. Nebudeš muset dělat nic, než vyzařovat Nadjá, a celý vesmír bude moc z tvého tepla a světla čerpat sílu. Pak se tvé vědomí ztotožní s Univerzálním Bytím.
Použitý zdroj: Elisabeth Haich – ZASVĚCENÍ
ĎAKUJEME:
