Proč, pokud chceme poznat sami sebe, neustále hledáme? Víme, že hledané je hledající sám. Tak kam se to pořád díváme?
Pokud se považuješ za „hledajícího“, budeš hledat celý svůj život, protože „hledající“ věčně něco hledá.
Namísto toho „poznej sebe“ jako „pozorujícího“ – nehledej „něco“, ale dívej se „na“ to, co se nikdy neztratilo.
Z této perspektivy se všechno otočí o 360 stupňů – okamžitě! Dále již nehledáš, to by tě totiž odsoudilo k celoživotnímu hledání „Domova“ mimo sebe. Ale místo toho se díváš přímo „Domů“.
HLEDAJÍCÍ: pořád hledá dalšího učitele, další knihu, video, audio, satsang, cvičení, nebo nějaký „klub nedvojnosti“, kde by možná mohl uslyšet ten správný výrok nebo větu, která všechno změní a náhle přinese osvobození. Samozřejmě na tom není nic špatného, a beztak tomu není pomoci, ale často to vede k závislosti na hledání, k posedlosti, protože to poskytuje skvělý sociální život, nebo v případě „tichého ústraní“, únik z reálného světa.
Může to být veselé, relaxující, nebo tě to na chvíli zbaví sama sebe. Jenže pokud to pokračuje příliš dlouho, stává se to další „komfortní zónou“, která tě drží uvězněného ve světě, kde se pořád na něco „poukazuje“, aniž by se toho reálně dotklo.
DÍVAJÍCÍ: dívá se na to, čím již je. Tak je to jednoduché. Dívající se rozhodl, že skončí všechna ta léta hledání pravého „ukazatele“ od pravého učitele, a vzdá se hledání ve prospěch dívání se dovnitř, nikoli ven. Pak objeví, že stejně nebylo nic vně. To byl jen klam.
Co je míněno díváním se „na“? Na co se dívat? Jednoduše to znamená dívat se přímo na čisté vědomí, kterým jsi, ale bez „tebe“, kterým si myslíš, že jsi. Jinými slovy, přítomné zvuky, tvary, vůně, chutě a pocity, jak fyzické tak i emocionální, nic z toho se nikdy neobjevilo skrze hmotu – uši, oči, tělo atd. Je to pouze uvědomování, tvá čistá živoucnost, která dodává tyto informace tvému vědomí. Nečiníš to ‚ty‘ jakožto osoba.
Takže nyní jsi „dívající“ – díváš se „na“. Pozorovat (regard) je francouzské slovo pro „dívat se“. Můžeš pouze pozorovat (být si vědom něčeho) a dívat se na něco, co už tu právě je. Ale pokud si myslíš, že to zde není, že jsi něco ztratil, pak jsi zpátky v „hledání“ – a snažíš se to znovu nalézt.
Zvaž tedy tento návrh: skonči s hledáním a začni s díváním se dovnitř. Věř mi, že když ti říkám, že to vše změní, jak jsem uvedla dříve, je to úplný obrat o 360 stupňů.
Kdykoli si všimneš hučících myšlenek, dovol jim hučet, ale odděl se od jejich magnetického přitahování – přestaň se o ně zajímat a jednoduše pozoruj jejich podkladový vibrační proud. Všímej si zvuků, tvarů, tělesných pocitů, včetně těch myšlenkových proudů, a tehdy se ti zjeví čisté vědomí. Pokud si myješ ruce, podívej se na ruce v umyvadle. Když sedíš u počítače, pozoruj to. Zklidni se na chvíli a vše jen pozoruj. To, co si to uvědomuje, jsi „ty“, jakožto čisté vědomí, živoucnost.
Živoucnost je tím, čím jsi. Jak by ses jinak mohl pohybovat, aniž bys byl zapojen do nějaké zásuvky? Je to sám život, který chodí. ŽIVOT, který slyší, cítí a vidí SEBE. Tak se NA TO DÍVEJ! Nikoli vně sebe. Nikdy nic neuvidíš „venku“, protože to by znamenalo, že je to mimo tvé vědomí, což je nemožné, neboť pokud si něčeho nejsme vědomi, tak to nemůže existovat.
Všechno to zní jako velmi jemná změna, ale důraz na „dívání se na něco“, spíše než „hledání něčeho“ je prvořadé a tvoří zásadní rozdíl mezi tím, jestli něco vidíš nebo nevidíš.
———–
Autorka: Mandi Solk, zdroj: http://mandisolk.com/see-it-now-seeking-looking/, překlad: Pavel K.http://www.zivotvpritomnosti.cz/
ĎAKUJEME:
