Víte, že podle Světové zdravotnické organizace ( WHO ) je za zdravého člověka považován ten, „kdo je ve stavu úplné fyzické, mentální i sociální pohody“ ? To znamená cítit se dobře, být v pohodě, šťastný, žít s radostí a chutí ve zdravích sociálních vztazích. Je skvělé, že Světová organizace vystihla zdraví člověka ve všech svých aspektech, fyzickém, mentálním i sociálním. Problémem je ale naše společnost, která však lidi takovým směrem rozhodně nevede a co víc ani nepodporuje tento směr.
Ano, každý z nás má možnost volby, jak bude žít, v jakém komfortu, kolik si bude vydělávat peněz, jak bude chodit oblékaný. Ovšem pokud vybočujete z řady „standartu většiny“ společnost vás v podstatě odvrhuje. Jste divní. Jen můj osobní příklad a zkušenost. Sám alkohol vůbec nepiju, kávu také ne. Už to je pro většinu lidí podivné. Když se k tomu přiřadí zdravá strava, začínám být pro mnoho lidí člověk, který si moc vybírá. Když k tomu přidám skutečnost, že mě osobně nezajímají společenské aktivity typu fotbal, hokej, olympijské hry a mnoho dalších podobných událostí, jsem už skoro exotem. A to nemluvím o pravidelných půstech každou středu již mnoho let. A lidé kroutí hlavou a ptají se, proč se tak trápím hladověním ve středu. A je mnoho dalšího co bych mohl jmenovat pouze za mě samotného.
Co v tom vlastně vězí? Jen to, že jsem se nestal ovcí společnosti, která jde stejným směrem, který nám nadiktovali jiní. Že jsem si dovolil používat svou vlastní mysl k tomu, abych právě dosáhl toho, co Světová zdravotnická organizace považuje za zdravého člověka. Žít ve zdravém fyzickém, mentálním a sociálním prostředí. Otázka která se nabízí, je jasná. Je to vůbec možné mezi lidmi, kteří toto zdaleka nesplňují ? Kdy je naše společnost nemocná na všech třech úrovních podle WHO ? Lze to, ale jen z těží. Cesta dosáhnutí pevného zdraví, vnitřní spokojenosti, mentální pohody a kvalitních sociálních vztahů je obtížná právě díky nastavení politické scény a smýšlení společnosti nejen v České republice. Cesta vyrovnaného zdraví je díky lidem a společnosti kolem nás složitější a náročnější pro všechny. Ale nevěste hlavu a ti z vás, kteří po takové cestě přesto jdou, budou opravdu bohatě odměněni. Jak se říká ve starém indickém spise Bhagavad-gíta „plody které zpočátku chutnají hořce, po dozrání bývají sladké“.
Je smutné, že naše společnost dala přednost věcem kolem sebe, než věcem v nás. Dávno jsme se degradovali z lidských bytostí na predátory této země. Užít si, vytěžit, zničit. Už zemi neobýváme, ale vlastníme. A to se nám vymstí, a špatné zdraví naší společnosti ve všech třech aspektech je toho důkazem. Proto si myslím, že je více než důležité se po této cestě vydat a nebát se. Nejste sami.
Přeji vám krásné pondělí,
Pavel
ĎAKUJEME:
Nemám co k tomu říct. Mohu jen souhlasit. Díky, moc hezký článek.