Vztah je o láskyplném přístupu k druhé osobě. Měl by nám zpříjemňovat den. Celý život je pouze o jednom – budovat se svými blízkými dobrý pocit a sám se u toho cítit co nejlépe.
Do vztahů přeci nevstupujeme proto, abychom si kazili život. Přesto se však právě tak děje. Na počátku si myslíme, že vznikající vztah přinese ráj na zemi, s postupem času se však právě to dobré mění na bitevní pole či v pobyt na severním pólu.
Život je příliš krátký, abychom jej trávili v depkách, v hádkách a neporozuměních. Jsou vztahy, kde se jeden bojí druhého a postupně se tak odcizí, že už nejsou dva, ale jeden každý sám za sebe.
Proč se dobré na počátku rozplyne? Poněvadž neznáme, jak se vztahy řídí a zkrášlují. Podobně jako musíme umět řídit auto a včas do něj dodávat potřebné, jsou i vztahy strojem, kde musíme znát zákonitosti vztahů.
Všichni si z výchovy neseme určité návyky, s jejichž pomocí jsme dosahovali svého. Rodiče nám svým přístupem i gesty dali vzor, jak dosáhnout a zachovat si předmět svých přání a tyto programové návyky nám přerostly do dospělosti.
Normální by bylo v dospělosti žít jako dospělý, mozek ale neregistruje postup věku a tak někteří zůstávají stále dětmi. Něco jsem se jako dítě naučil a později již v podobných situacích jenom aplikuji navyklé.
Uvádím zde deset gest, u nichž si někteří myslí, že s jejich použitím dosáhnou svého. Svým chováním jenom ničí vztah a otravují partnera. Těm pak nezbude nic jiného než podlehnout, vyčkávat či se uzavřít a jít si po svém.
U každého gesta si zkuste vybavit, kde jste se mu naučili. Viděli jste ho doma či jste četli doporučení…?
Gesto 1: Urážení se – častý jev v dětství. Dítě se urazí a nafoukne se. Starostlivá matka pak nevydrží a dá dítěti jeho předmět touhy.
Gesto 2: Mlčení – některé matky mají mlčení jako způsob trestu. Říkají: „Jsi zlobivý, tak s tebou nebudu mluvit, dokud se nepolepšíš.“ Dítě pak tento postup odkouká a uplatní jej na svého milovaného jako trest.
Gesto 3: Sexuální odmítání – pochází z domácího odmítání dobra. Dítě má něco rádo a pokud udělá přestupek, je mu dobro odpíráno. Může jít o sledování večerníčka či o návštěvu cukrárny. V dospělosti pak jde pouze o aplikaci v dospělé formě.
Gesto 4: Vyčítání – zde zřejmě nemusím připomínat, jak se dítě naučilo tomuto do krve ryjícímu návyku. Výčitky nikdy nikoho nepřimějí, aby činil, co by měl činit. Výčitky jsou vzbuzováním strachu a viny a přinutí člověka činit požadované pouze chvilkově.
Gesto 5: Naschvály – znáte ty rodiče, kteří řičí na svého potomka: „Počkej, až budeš potřebovat, taky se na tebe vykašlu či taky ti udělám to samé, co ty mně!“ Někteří rodiče dokonce naschvál umírají, zlomí si ruku a dostanou infarkt.
Gesto 6: Jed – slovo umí potěšit i ranit. Jako děti jste se doma naučili láskyplná slova rodičů, ale možná i jejich druhou sílu. Třeba na vás matka jedovatě křičela a vpouštěla vám do žil svůj jed, abyste se uklidnili a dělali, co potřebovala.
Gesto 7: Hysterie – děti nejsou ze své podstaty hysterické. Této vlastnosti se přiučí zase jenom doma. Vidí, jak matka řve na jejich otce a i když se její hysterie bojí, naučí se ji. V dospělosti aplikují naučené na chudáka partnera, seřvou ho a řádně mu připomenou, jak je špatný a co všechno nefunguje a nebylo doposud uděláno.
Gesto 8: Připomínání chyb – pro některé rodiče nejsou úspěchy dítěte nikdy dost. Požadují více a více a metodu pro svůj požadavek zvolí připomínání chyb. Děcko doma nemá úniku a stále je pouze peskováno za své nedokonalosti. Přestože tuto praktiku nenávidí, začne ji uplatňovat později na svém partnerovi.
Gesto 9: Vztek – Mnohé děti doma vztekem získávají, co potřebují a chtějí. Nepoučení rodiče nemají na jejich argumenty náladu a dají jim, co vyžadují. Když se přece jenom šprajcnou, nestačí se divit, jak se jejich miláček vzteká. Opět podlehnou a upevní v něm jeho nastavení.
Gesto 10: Uprošování – jsou děti s matkami v samoobsluze, jež jsou s to žadonit celý nákup. „Mami dej, mami dej, mami kup“, „A proč ne, proč mi to nechceš koupit, řekni proč?“ atd. Matky nemají konstantní systém ve výchově a děti svojí neporušenou asertivitou občas překonají jejich nařízení. A návyk je na světě. Pros a pros a pros a někdy to vyjde.
Závěrem
Láska přináší pohodu, klid, svobodu. Rozvíjí druhého a dopřává mu být sám sebou. Jakékoliv vynucování není láska, ale převlečený strach. Hledejte dobrý pocit, mějte rádi bližní a nikomu záměrně neškoďte!
Autor:
Aleš Kalina
http://www.mujvztah.cz/
zdroj:
Pravda BEZ Kompromisů