O tomto fenoménu nám neřekl nikdo. Dokonce se o něm neučí, nemluví. Co je vůbec nejhorší, bere se jako normální. Standardní. A téměř nikdo si to neuvědomuje. Budete se divit, za tím vším stojí naše vlastní mysl. Všimli jste si vůbec někdy, kolik vaše vlastní mysl za den vyprodukuje negativních myšlenek ?
Kolik má nejistých, pochybovačných postojů. Jak mnoho vyprodukuje pomluv a srovnávání. Udolá vás vyvoláním nedůvěry a strachu. Přesto všechno bereme naši vlastní mysl jako nejlepšího přítele, poradce, posloucháme ji téměř na slovo. Dnes a denně. Přitom kdybychom naši vlastní mysl neměli, byly bychom daleko „lidštější“. Bez vypočítavosti, lží, přetvářek. Nebylo by špatných nálad, egoistických výstupů. Špatných dnů…
Naše mysl nás ovládá více než je zdrávo. Mysl člověka by měla být dobrým pomocníkem a ne destrukčním prvkem našeho sebevědomí. Mysl nás ničí, ego zase zachraňuje, abychom se necítili úplně k ničemu. Je to krásný cirkus v naší hlavě. Důsledek špatné sebevýchovy, naočkované naší společností kolem nás. Jediným heslem je „užij si co můžeš, žiješ jenom jednou“ dělá z lidí zvířata bez citu a touze po všem co vidíme u ostatních. Krása našeho srdce, která je potlačena už v raném dětském věku z nás dělá to, co jsme dnes. Celý náš život je pak jen bojem, přežíváním, velkou touhou po něčem co nemám. Egoismem a hrou na „něco“ nebo „někoho“. Málokdo by chtěl zůstat sám sebou, kdyby si mohl magicky vybrat. Jak smutné. Přitom naše mysl může produkovat tolik krásných věcí, pokud je harmonicky vyladěna. Musí k tomu však mít potřebnou půdu. A tou není stres, špatný životní styl, nevhodná strava, špatní lidé kolem nás, prostředí ve kterém žijeme.
Lidská bytost je jediným druhem, který si může zvolit svou cestu. A přesto málo kdo z nás to udělal. Nemám na mysli volbu, kde budu bydlet nebo něco podobného. Ale volbu způsobu myšlení a nahlížení na věci kolem nás. Opice, když se ráno probudí, jen stěží se sama rozhodne „ dnes odjíždím z Indie za lepším životem“ nebo „začnu zdravě žít a nebudu se přežírat“. Ale my lidé můžeme. Začněte tedy pracovat se svou myslí a nebuďte jejími otroky. Pochybuji, že byste měli v lásce automobil, do kterého byste nasedli, že pojedete do Kozojed a auto by řeklo „NE“ ! jede se do Prahy. A jeli byste. A přesně taková je naše mysl. Neposlušná a dělá si s vámi, co chce. Zkuste o tom trochu přemýšlet. Naštěstí k tomu je zapotřebí inteligence, ale vaše mysl vám do toho stejně bude „kecat“.
Mějte krásný víkend,
Pavel
ĎAKUJEME:
