Vnitřnímu dítěti se v dětství vedlo velice špatně – bylo mu zle – že se rozhodlo utíkat, schovávat se a – nebýt dítětem – aby necítilo bolest, strach, ponížení, odmítnutí, nelásku, samotu….
Řada z nás si v sobě po celý život nese určité bloky a problémy z dětství. Každý z nás zažil nepříjemné situace ( ponížení, nezájem, rozvod, násilí, smrt blízké bytosti…) které v nás zůstaly nezpracované, takže ovlivňují náš současný život. Ale i ti, kteří prožili hezké dětství, mohou při setkání s vnitřním dítětem pocítit nečekaně nepříjemné pocity. Většina z nás se naučila odmalička vyhýbat nepříjemným pocitům a jejich projevům, protože jsme chtěli být svými rodiči a svým okolím milováni a přijati. Báli jsme se, že nás ostatní nepřijmou takový jací jsme – jak jsme se cítili a projevovali.
Tak jsme se naučili- z donucení – pro naši ochranu a přežití jednat tak, abychom byli bez ohledu na naše pocity přijati. Aniž si to někteří z nás uvědomují – stále dokola opakujeme stejné chyby a divíme se, že nám není dobře a náš život se neodvíjí tak, jak bychom si představovali. Ale nechápeme proč.
Je to proto, že nás ovládají destruktivní emocionální vzorce, které jsme nevědomě převzali od svých rodičů a svého okolí. Tyto negativní návyky skrytě ubližují našemu vnitřnímu dítěti. Pokud si jich nejsme vědomi, mají nad námi převahu, která se projevuje tím, že naše vnitřní dítě uvádějí do negativních emocionálních stavů. Nejenže těmto negativním stavům neumíme zabránit, ale často si je ani nejsme schopni uvědomit.
Neboť naše vnitřní dítě zastupuje celou naší emoční a citovou složku, je centrem naší energie. Je také pramenem tvořivosti, zvědavosti, sexuality a intuice. Ve vnitřním dítěti jsou uložené všechny emoční informace, tak jak jsme je během svého dětství a života prožívali, vnímali a uložili. Naše vnitřní dítě se vždy rozhoduje podle pocitů, nehodnotí problém z rozumové stránky. A pokud naše vnitřní dítě trpí – trpíme i my, pokud se bojí – bojíme se i my….
Léčit a osvobodit ho – znamená podpořit naše pozitivní pocity = štěstí, radost, otevřenost, upřímnost, naplnění a co hlavně – přijetí a milování – sama sebe! A pokud nedojde k léčení vnitřního dítěte bude stále „dřímat“ v našem podvědomí a „kazit“ při každé příležitosti náš dospělý vztah k životu! Je tedy na čase opustit odkaz nelásky, odpustit a znovu se „narodit“ ! Při práci s vnitřním dítětem si k sobě můžeme vytvořit nový vztah, který nám umožní vrátit se do světa lásky a důvěry.
Většina z nás lpí na pocitech vzteku, zranění, žárlivosti, poníženosti, odmítnutí, nelásky…. A tak podvědomě říkáme : dávám přednost držet se starých zranění před tím, než bych se postavil (přijal) nové ´= neznámé. Tak raději setrvávám v nevyhovujícím – bolavém – svazujícím – ale známém – než bych si třeba našel novou práci, ve které se budu realizovat, nebo abych si vytvořil naplňující vztah – nebo se raději držíme odtažitosti než bych šel blíž k lidem – nebo se chceme držet svého strachu z porážky – než abych uspěl…. atd. Pokud v našem dětství nebyla uspokojena určitá potřeba, naučili jsme se užívat způsob chování, který přiměje druhé, aby si nás všimli a aby tato potřeba byla nepřímo naplněna. A aniž si to uvědomujeme chceme této energie víc a víc, aby tato touha byla uspokojena. Abychom ji naplnili, vytvořili jsme si „vnitřní pohon“ který neustále usiluje dělat věci dobře…. Být dobrý ve škole, být oblíbený, vše zvládnout, hodně vydržet, mnoho umět….
Tím se ale přetěžujeme a stanou se z nás workholici nebo člověk, který pomáhá druhým, ale neuspokojuje sebe. Tento „vnitřní pohon“ vytváří nerovnováhu a vede nás k tomu, abychom pracovali více a dokázali rodičům a svému okolí, že jsme dostatečně dobří. Je možné, že jsme si kvůli svému zraněnému vnitřnímu dítěti postavili kolem sebe ochranu, abychom ho chránili před další bolestí, strachem, ponížením, neláskou… Proto je velice důležité, když si uvědomíme – kdy reagujeme nepřiměřeně, kdy a v jakých situacích se bojíme, kdy se urážíme, jsme panovační, podezíraví, přecitlivělí nebo zaujímáme ochranný postoj…. V tom případě je důležité si uvědomit, kde ukrýváme danou emoci – jaká je – v kterém období bylo vnitřní dítě zraněno a co cítí – co potřebuje. Protože v každé rodině jsou potlačovány určité emoce – zakrýváme problémy s drogami, alkoholem, agresí… aby se to okolí nedozvědělo a neodsoudilo nás. A tak potom naše dospělá část špatně snáší, pokud se nám něčeho nedostává a vůbec si neuvědomuje, že máme zablokované emoce v dětské části – a proto nad tím nemáme žádnou kontrolu.
Potlačené emoce z naší zapomenuté minulosti se v současnosti objevují ve zvýšené intenzitě – neboť jsme tenkrát nedostali v dané nepříjemné situaci potřebnou podporu a útěchu a tak nyní reagujeme citlivěji. Ale je možné si vnitřní dítě v takových událostech uvědomit a začít ho léčit – poskytnout mu oporu nyní a začít léčit stará zranění, čímž se naučíme rozlišovat mezi bolestí která pochází z minulosti nebo přítomnosti.
Uklidníme vnitřní dítě, že je tentokrát vše v pořádku a že situaci zvládneme. Ono se zklidní a vycítí, že ho ochráníme , že se ho zastaneme. Dobrý vztah k našemu vnitřnímu dítěti nám umožní s pochopením a láskou přijmout i jeho negativní pocity – hněv, strach, bolest… což pomáhá naše stará zranění a vše uvolnit. A tím se setkat s naší radostí, láskou, citlivostí, kreativitou…. Setkání a souznění s vnitřním dítětem vede k nárůstu životní vitality, porozumění sobě, prosazení svých názorů, vážení si všeho a všech – hlavně sebe, radostnému pohledu na celé bytí a čistému prožívání a dávání lásky….
Vždyť tím vším uzdravujeme sami sebe – hladíme a objímáme sami sebe – tak to dělejme s čistým a otevřeným srdíčkem. Protože tak upřímně a opravdově to pro sebe uděláme jen my. Mějme na paměti, že v ten okamžik máme podporu nádherných božích bytostí, které nás při tom hladí – objímají a drží v náruči, neboť mají velký zájem na našem dobru a návratu k čisté a všeobjímající lásce – na kterou jsme jen cestou životem pozapomněli – tak děkujme a nechme si pomoci : )
Tak jak jsme chtěli, aby se s námi zacházelo v dětství, musíme se sebou sami zacházet v dospělosti. Jediný, kdo je dnes schopen našemu vnitřnímu dítěti pomoci – jsme jen my sami! Náš malý chlapeček – holčička se v tom okamžiku stanou volní – svobodní- milovaní a milující…. A TO STOJÍ ZA TO : ) : )
Projev zraněného dítěte:
– máme tendenci vše kontrolovat
– děsí nás ztráta blízké osoby
– cítíme návaly zloby, agresivity
– nikomu nevěříme, podezíráme
– jsme závislý na osobách (partner, rodiče, kamarádi, děti…)
– nepřijímáme změny
– prožíváme deprese
– nemáme sebeúctu, sebelásku
– trestáme sami sebe
– spatně navazujeme vztahy
– utápíme se v samotě
– jsme zmatení, nejistí, nešťastní
– nejsme dost úspěšní, jsme zklamaní životem
Projev uzdraveného dítěte:
– cítíme a prožíváme radost z jednoduchých věcí
– jsme otevření ve vztazích a snadno je navazujeme
– jsme hraví, dychtiví, vřelí, veselí, komunikativní
– naše energie narůstá
– žijeme a bavíme se naplno
– zakoušíme nové věci s důvěrou
– cítíme se v bezpečí, šťastný a zdravý
– zajímáme se o vše kolem nás – neustále tvoříme něco nového – zajímavého
– vymýšlíme krásné věci, věříme lidem a životu
– plánujeme, cítíme vitalitu, pozitivní energii
– naše fyzické tělo je ve výborné kondici
– záříme štěstím – jsme se sebou spokojeni
– bereme situace – události – život – tak jak přichází – vše řešíme
Co nás učili rodiče:
Autoritativní rodič nás učil – postavit se svým strachům. Ovládající rodič nás učil – osvobodit se. Ctižádostivý rodič nás učil – dosáhnout svého potenciálu. Slabý a nepodporující rodič nás učil – podporovat sebe, být nezávislý na podpoře ostatních a být silný. Kritický rodič nás učil – cenit si sebe a ostatních. Tvrdohlavý rodič nás učil – toleranci a vytrvalosti. Rodič, který nás psychicky či fyzicky zneužíval, nás učil – bezpodmínečné lásce a adekvátní užití své síly. Nevšímavý rodič nás učil – být nezávislý a naučit se sám vést a spoléhat se na sebe. Bezcitný rodič nás učil – být ukázněný, neústupný a realistický. Štědrý rodič nás učil – mít otevřené srdce. Odvážný rodič nás učil – být silný. Srdečný a podporující rodič nás učil – láskyplně tvořit….
ZDROJ:
