„Souspřeží nejrychlejších koní nemůže předstihnout slovo poté, co bylo vypuštěno z úst.“ (čínské přísloví)
„Cizí chyby máme na očích, svoje za zády.“ (arabské přísloví)
„Jedním špatným tahem lze prohrát i nejlepší partii.“ (čínské přísloví)
Na naší pozemské rovině na energetické úrovni je stále ještě velká turbulence. Vzorce, v nichž se energetické vlny pohybují, se ještě nezbavily tzv. „násilí stvoření“. Ve vyšších rovinách jsou tyto vzorce hladší a klidnější.
Tuto turbulenci můžeme nejlépe pozorovat na svých emocích. Silné a těžké turbulence nás „vykolejí“ z našeho míruplného středu a přehluší tichý hlas našeho Vyššího já. Kdybychom byli stále vyrovnaní a klidní, mohli bychom mít i nadále silné city, které by nás vedly k různým činům, ale byly by vyvážené, nikoliv turbulentní.
Emoce nás soustřeďují v čase a prostoru. Jsou palivem, které žene naše myšlenky k jejich projevení a naše touhy po něčem usnadňují realizaci dané věci v našem životě. Dříve než něco stvoříme, musíme mít nějaký pocit.
Na své cestě k Vyššímu já se mu učíme naslouchat a jednat na základě jeho vedení. Budou-li naše emoce klidné, uslyšíme toto vedení mentálně a můžeme podle něj jednat. Pak zjistíme, že náš život plyne hladce.
Pokud jeho hlas nenásledujeme, budeme si muset přiznat, že máme stále více obtíží. Budeme si totiž vytvářet takové podmínky, které spustí silné, turbulentní emoce, jež signalizují, že jsme sešli z cesty, kterou nás vede naše Vyšší já. Čím více jsme od svého Vyššího já vzdáleni, tím hůře se nám žije a tím i intenzivnější a nezkrotnější jsou pak i naše emoce.
Ucítíme-li v nějaké situaci negativní emoci, zeptejme se svého Vyššího já, jakému vedení máme naslouchat, aby se věci v dané oblasti mohly vyvíjet lépe. Každá negativní emoce nám signalizuje, že k nám přichází od našeho Vyššího já zpráva, které máme věnovat pozornost. Jakmile ji uslyšíme, můžeme udělat to, k čemu nás vede a změnit situaci, která nám činí potíže.
Při každé negativní emoci, kterou cítíme se ptejme svého Vyššího já: „Co je to za zprávu?“ Naučme se věnovat pozornost i těm nejnepatrnějším pocitům rozrušení, odporu nebo negativity. Existuje v našem životě oblast, ve které máme trvale negativní pocity? Zastavme se na chvíli a požádejme o radu své Vyšší já.
Lidmi prochází v podobě emocí mnoho proudů energie. Jeden proud představuje naši emoci zrození. Je to hluboký pocit, který si v sobě během našeho života neseme. Ačkoliv ani jedna buňka, ani jeden atom našeho těla není stejný jako ve chvíli našeho zrození, tento klíčový pocit si stále neseme s sebou, dokud neprojdeme vysokou duchovní transformací.
Někteří z nás si svůj hlavní pocitový tón vybrali optimismus, štěstí nebo spokojenost. Jiní si vybrali za klíčový pocit pesimismus, odpor nebo rozčarování. Přirozeností některých lidí je, že „vše jde hladce“, jiní prožívají hlavně melancholii, osamocenost nebo pocity neštěstí. Někteří si vybrali za svůj citový tón lásku, jiní se rozhodli být vážní, další milují zábavu. Někteří si vybrali samolibou nadřazenost, jiní se rozhodli pro pocit méněcennosti nebo podřízenosti.
Na chvíli se zamysleme nad naší ústřední emocí. Jsme obvykle šťastní, bereme vše lehce, jsme optimističtí? Jsme naopak napjatí děláme si často starosti, jsme nešťastní? Pokud svůj ústřední pocitový tón hned nerozpoznáme, nevadí, ale budeme vědět, že nějaký máme. Můžeme poprosit naše Vyšší já, abychom se o něm dozvěděli více.
Kromě tohoto ústředního pocitového tónu máme ještě pět až sedm vedlejších pocitových emocí, které dohromady tvoří naši základní emocionální identitu v našem současném životě. Jaké emoce cítíme nejčastěji?
Naše Vyšší já si vybralo právě tyto emoce, aby nás vedlo do určitých zkušeností, které bychom bez nich neudělali. Naše emoce jsou brýle, kterými se díváme na tento svět. Jsme-li šťastní, díváme se na svět jinak, než když jsme rozzlobení nebo smutní. Používání emocí je jako nasazování si různých brýlí. Každý pocit nám ukazuje jiný pohled na svět. Vybrali jsme si své emoce, aby nám ukázaly právě takový pohled, který nám nabídne nejvyšší možný růst.
Volíme si také intenzitu svých emocí. Někteří si vybrali široký záběr, od nesmírné bolesti až po nesmírnou radost. Jiní lidé dávají přednost práci s jemnějšími úrovněmi a rozhodli se pro užší záběr např. od umírněné radosti po umírněný pocit neštěstí. Žijeme v dualitě, proto každá naše pozitivní emoce bude mít i svůj protějšek. Emocionální mír najdeme, když objevíme rovnovážný bod a zharmonizujeme všechny své emoce s našim Vyšším já.
Emoce jsou jako pohybující se silové pole. Můžeme je prožít a pak je nechat odplynout pryč. Je důležité se s nimi neidentifikovat a neuvíznout v nich déle než je nezbytně nutné, abychom z nich získali dar, který nabízejí. Jakákoliv emoce, která nás vykolejí z našeho středu, ukazuje na to, že nejsme ve spojení se svým Vyšším já a nenásledujeme jeho energii.
Někteří se cítí „živí“, jen když mají silné, rychle se měnící emoce. Možná se bojí, že kdyby své emoce zklidnili, byli by jako „mrtví“. Lidé se toho někdy bojí ve vztahu s partnerem. Když vše probíhá klidně, mají pocit, že vztah postrádá vášeň nebo náboj. Možná si pletou intenzitu s láskou. Někteří si myslí, že když vztah není plný emocionálních dramat, jejich partner o ně nestojí. Milují silné, intenzivní pocity a vytvářejí si takové situace, aby je mohli prožívat.
Jaké se nám vybaví obrazy a představy,když se zamyslíme, jaké to je být neustále klidný? Někteří si naučí vážit si harmonických, klidných emocí, až když se seznámili s těmi nezkrotnými… Jsme připraveni vzdát se dramatu? Pokud ano, řekněme si: „Volím si mír.“
Máme-li turbulentní emoce v našem vztahu, dobře se zamysleme: „Přijímáme druhé lidi takové, jací jsou? Nebo zadržujeme svou lásku dokud se nestanou tím, kým je chceme mít?“
Vždycky získáme, když budeme podporovat lidi, aby byli sami sebou a nikoliv aby se stali tím, čím je chceme mít my. Obvykle je to tak, že s námi druzí začnou lépe spolupracovat a budeme s nimi mít láskyplnější vztahy, jakmile se odpoutáme od představy, že se mají chovat pouze určitým způsobem.
Pokud nás naši milovaní vyvádějí z míry, zeptejme se sami sebe: „Proč reaguji tímto způsobem? Jaké modely chování ve mně druzí spouštějí? Připomíná mi tato situace něco bolestivého z minulosti? Co se na této situaci učím?“
Když nás mrzí, jak se k nám někteří lidé chovají nebo jak s námi jednají, nestavme se , jakoby se nás jejich jednání netýkalo a raději se ptejme: „Co vlastně dělám? Nezpůsobuji svým chováním něco, že mají potřebu se bránit? Chci po nich, aby se chovali tak, jak mne to těší? Nevyvolávám právě já toto jejich chování, které se mi na nich nelíbí? Přijímám a miluji je takové jací právě jsou?“ Budeme-li vědět, jak naše slova a chování působí na ostatní, bude pro nás snadnější si vytvořit realitu, kterou chceme prožívat.
Co děláme, když se nás něco dotkne? Začneme se bránit a uzavřeme se , abychom podruhé už zraněni nebyli? Začněme hledat v situacích, které v nás dříve vyvolávaly zklamání nebo zlobu, příležitost naučit se milovat lidi a ne nutnost ochránit sebe sama. Svým pocitům ublíženosti pošleme lásku. Uvědomme si, že druzí se chovají nepříjemně proto, že sami mají strach z ublížení a nikoliv proto, že by sami chtěli někomu ublížit.
Když jsme nešťastní, neříkejme, že to způsobil někdo jiný. Máme-li zlost, přestaňme dávat vinu druhým lidem, že oni nás rozzlobili. Místo toho raději sami pracujme na svých pocitech hněvu. Chceme-li opět pozvednout svou energii, je důležitější najít kořen problému, proč cítíme zlobu, než spekulovat nad tím, jak změnit toho druhého.
Podmiňujeme-li své štěstí chováním druhých lidí, pak jsme zcela závislí na něčem, co je mimo nás. Pak přenecháváme moc nad námi někomu jinému. Umožňujeme tak druhým lidem, aby rozhodovali o tom, jak se budeme cítit. Klidné emoce vychází z poznání, že vše, co cítíme, je naše vlastní volba.
Duchovní růst znamená rozvíjet umění porozumět sobě samým a jednat ve stále vyšší a vyšší úrovni. Vše, co se nám v životě děje, nás učí poznávat sebe sama. Neobviňujme se, i kdybychom teď měli ve svém životě nejasno. Dívejme se na své potíže jako na příležitost růst a více se poznávat. Můžeme si říci: „Lidé jsou jací jsou a já si nebudu jejich chování brát osobně. Jejich chování je spíše znamením, že potřebují ještě více mé lásky.“
Čím výše je naše vědomí, tím větší vliv mají naše emoce na ostatní lidi, a to i tehdy, nejsou-li v naší fyzické blízkosti. Při zvyšování vibrací námi protéká více životní energie a naše vysílání tak působí na více lidí. Náš růst na nás klade stále větší zodpovědnost, aby naše energetické vysílání bylo mírumilovné a harmonické. Ve vyšších dimenzích, kde jsou všichni telepaticky propojeni jako jedno vědomí, je důležité, aby každý přispíval do celku svými vyzrálými a harmonickými city.
Pečujme o sebe v drobnostech, neboť se tak postupně naučíme, jak se o sebe starat na vyšší úrovni. Milujme sebe i své emoce, když se objeví. Nelitujme času a zkoumejme, jaké pozitivní věci se ze své krize učíme. Krize nabízejí příležitost dotýkat se nejhlubší úrovně naší bytosti a více poznat naše Vyšší já. To je taky ten hlavní důvod, proč si krize vytváříme…
Když svou emoci plně procítíme, můžeme ji uvolnit. Až ji uvolníme, procítíme její lepší stránku. Každá negativní emoce obrácená naruby má svůj pozitivní protipól. Požádáme tuto pozitivní emoci, aby přišla na místo té negativní, kterou jsem prociťovali.
Určité myšlenky spouštějí určité emoce. Budeme-li myslet klidně, uklidníme i své emoce. Naše emoce reagují i na pohyby našeho fyzického těla a mohou být ovlivněny i jídlem.
Můžeme dát přednost míru před starostmi, klidu před zmatkem a lásce před konfliktem. Budeme-li naslouchat vedení našeho Vyššího já a následovat ho i v činech, náš život poplyne harmoničtěji a ve větší radosti. Uklidníme-li své emoce, nejenže se staneme transparentními vůči energetickým turbulencím pozemské roviny, ale budeme je zároveň i transformovat na klidné, harmonické a jemné vibrace našeho vyššího já.
Zpracováno dle knihy: Duchovní růst- být svým vyšším já od Sanaya Roman
http://www.kosmas.cz/knihy/61751/duchovni-rust/
copyright © 2009 Iva Radulayová
