Život žijeme dopředu a chápeme pozpátku.
– Soren Kierkegard
Když muž dostane od ženy košem, jak to asi bude vnímat? Je to štěstí nebo neštěstí? Když nezískáme byt, který se nám líbí, nebo nám někdo před nosem vyfoukne pracovní místo, je to štěstí nebo neštěstí?
Většina z nás by takovou situaci označila spíše jako neštěstí, jako do nebe volající nespravedlnost, ptala by se, proč mu osud nepřeje, a spojila si to s velmi negativními pocity. Můžeme ale opravdu vědět, že to znamená neštěstí?
Mnohé z toho, co nejdříve vypadalo jako neštěstí, se později ukázalo jako obrovské štěstí.
Jeden mladý muž vyprávěl o jedné události ve svém životě, která se ani nehodí do naší představy o štěstí. Vyprávěl o tom, že po dlouhém hledání našel svůj vysněný byt a měl ho už dokonce slíbený od majitele – ale krátce před podepsáním smlouvy získal byt někdo jiný. Měl slzy na krajíčku, zlobil se, bojoval o něj, ale nebylo to nic platné. Musel se se svým vysněným bytem rozloučit a spokojit se s jiným. A přesto to dnes vidí jako jednu ze šťastných náhod, které ho kdy potkaly, jako dar z nebes! Ve svém novém bytě, který byl na hony vzdálen původnímu, krásnému bytu, potkal už v den stěhování ženu, která ho pozvala na kávu, poté do postele a následně do svého života. Ukázalo se, že je to pro něj ta pravá, stejně duševně naladěná partnerka, se kterou je neskonale šťastný. Ještě dnes děkuje osudu, že svůj vysněný byt tenkrát nedostal.
Jinému muži, který se zúčastnil jednoho z mých seminářů, se nepodařilo získat vysněné místo, přestože byl mnohem kvalifikovanější než ostatní uchazeči. Proti své vůli musel přijmout jiné místo. Ačkoliv byl zpočátku nespokojený a měl pocit, že se mu osud postavil do cesty, vybudoval si v nové firmě kariéru a zastává dnes vedoucí funkci. Dostává se mu úcty a uznání a jsou mu přidělovány nejobtížnější úkoly. Cítí se tam v podstatě zcela spokojený. Ale s osudem se smířil až tehdy, když se dozvěděl, že firma, u které chtěl tenkrát pracovat, vyhlásila konkurz a propustila všechny zaměstnance. Dnes vidí vše pozitivně a zdůrazňuje, jaké měl štěstí. Ačkoliv to pár let trvalo, než se smířil s touto životní ztrátou, nakonec se ukázalo, že tehdejší odmítnutí bylo pro něho velkým štěstím.
Jedna žena středního věku mi vyprávěla, že krátce předtím, než měla odjet na delší cestu do zahraničí, měla autonehodu a musela být hospitalizována. Pohmoždění žeber, které utrpěla, nebylo vážné, ale ne už malý nádor, který byl při vyšetření odhalen. Naštěstí. Zakrátko by nemoc byla v příliš pokročilém stadiu. Díky nehodě však mohla být žena včas vyléčena, cestu si dopřála o dva roky později, a dnes je… šťastná.
Jiná žena mi vyprávěla, že ji manžel před lety opustil a ona si myslela, že se z toho nevzpamatuje. Musela si najít práci a začít nový život. Teprve potom si uvědomila, že ve vztahu nikdy nebyla úplně spokojená a žila s podvědomým strachem, že ji manžel může opustit. Dnes je šťastná, že to udělal, protože sama by k tomu nikdy nenašla sílu ani odvahu. Stala se vedoucí malého oddělení, je uznávaná a je přešťastná se svým novým partnerem. Konečně se cítí v bezpečí a hlavně přijímaná a milovaná. To je to, co jí předtím vždycky chybělo.
Odmítnutí nebo porážka, rozchod nebo nehoda, to jsou události, které v okamžiku, kdy se stanou, nepovažujeme zrovna za příjemné. Přesto bychom neměli těmto situacím přisuzovat negativní význam a utápět se v nekonečné lítosti. Zakrátko se totiž může ukázat, že nás právě toto údajné neštěstí přivede k opravdovému štěstí.
Proč tedy hned všechno hodnotíme a soudíme? Proč tak málo věříme svému vnitřnímu vedení? Když nám v životě něco nefunguje, skrývá se za tím nejspíš zvláštní ochrana nebo šťastná náhoda úplně jiného druhu.
Když nás například odmítne člověk, do něhož jsme se zamilovali, není žádný důvod cítit se nešťastní. Ani když se každý den vracíme domů z práce a čeká nás tam jen televizor. Možná jsme právě měli velké štěstí a nevíme o tom. Možná by se k nám ten druhý člověk vůbec nehodil a my bychom se nepříjemně zapletli. Možná bychom prožili několik překrásných týdnů zamilovanosti, ale potom bychom poznali, že náš nový partner má zcela jiné představy o životě nebo o věrnosti než my. Možná bychom byli ještě mnohem více zraněni než pouhým „ne“ vyřčeným ve správném okamžiku.
Proč tedy smutníme? Proč se raději neradujeme, že jsme z toho vyvázli tak lehce?
Náš rozum v tom okamžiku samozřejmě nechce pochopit, že jsme byli odmítnuti. Většinou je to náš rozum, kdo nám chce namluvit, jaké to mohlo být skvělé a jakou jsme utrpěli obrovskou ztrátu.
A pochopitelně i naše fantazie nám zobrazí naše promarněné šance jako úžasné a velkolepé filmy. Není se čemu divit. Ve své fantazii vidíme jenom ta přání, která se splnila podle našich představ. Nikdo se do našich snů nemůže plést. Můžeme všechno řídit tak, jak bychom to měli nejraději. Můžeme podle libosti měnit průběh filmu a nechat jiné lidi dělat to, co chceme. Ve skutečném životě to ale takto bohužel nefunguje.
- Naše touhy se nikdy nesplní přesně tak, jak jsme si to představovali ve své fantazii.
- V naší fantazii je vše nepopsatelně krásné, protože jsme to neprožili ve „skutečném“ životě.
- Když jsme odmítnuti, utápíme se v sebelítosti.
Žádná z těchto myšlenkových konstrukcí se nezakládá na pravdě. Ne vždy je porážka opravdovou porážkou, což někdy můžeme poznat velmi rychle.
Každý z nás už slyšel o lidech, kteří se zoufale snaží stihnout letadlo, ale kvůli nepříznivým okolnostem se jim nepodaří dorazit na letiště včas. Jsou zklamaní, naštvaní a zoufalí. Ale pak se dozvědí, že se letadlo zřítilo! A náhle se jejich velké neštěstí změní na největší dar od Boha.
Tyto případy jsou příkladem toho, že vůbec nešlo o skutečné neštěstí, což si uvědomíme díky tomu, že se tyto události odehrály tak krátce po sobě. Pokud však uplyne doba několika týdnů, měsíců nebo let, nejsme už schopni dohledat kauzální souvislosti. Ale to, že nevidíme souvislosti, nemění nic na tom, že porážka neznamená skutečnou prohru.
- Podívej se zpátky. Které skvělé události jsi v životě zažil, a přitom by se nestaly, kdyby jim nepředcházelo odmítavé „ne“?
- Co tě naproti tomu potkalo na jiném místě a v jiné době?
- Co všechno bys nezažil, kdybys občas neslyšel toto „ne“?
Nebudeme-li se soustřeďovat na nedostatek, ale na hojnost a bohatství, které byly vyvolány odmítavým „ne“, zjistíme brzy, kolik štěstí nám přinesl náš zdánlivý neúspěch.
A ještě něco – téměř všichni úspěšní lidé vyprávějí, že právě porážky jim pomohly stát se silnými.
Porážka se stane porážkou pouze tehdy, když po ní už nedokážeme vstát.
Když utrpíš zdánlivou „porážku“, neposlouchej svůj rozum. Příliš by ses soustředil na odmítnutí, které jsi zažil, a nejspíš bys už nechtěl jít dál, rezignoval bys a měl pocit, že tě osud nechal pěkně na holičkách.
Nebyl to náš osud, kdo to vzdal, byli jsme to my sami.
A to jen proto, že jen příliš rychle činíme nesprávné závěry. Vstaň tedy a hledej štěstí, které je tu pro tebe.
Má to ještě jeden důležitý aspekt. Pokud pochopíme, že se za odmítavým „ne“ skrývá velké štěstí, můžeme toto „ne“ přijmout mnohem snadněji. Víme totiž, že je to pro obě strany to nejlepší.
Na jednom z mých seminářů manažer jedné malé firmy vyprávěl, že vždycky získal všechno, co si přál. I ženu, o kterou se ucházel, ačkoliv ho zpočátku vůbec nechtěla. Necítila k němu opravdovou lásku. Ale on její „ne“ nebral vážně a vsadil vše na to, aby ji dobyl. Byl zvyklý dosáhnout všeho, co považoval za důležité, a tak se vzali. Po nějaké době však bylo zřejmé, že manželka ho opravdu nemiluje. Necítili to správné vnitřní napojení a ani neměli šanci, že by se to postupně zlepšilo. K jeho představě šťastné rodiny patřily děti. A tak měli děti. Ale štěstí nepřišlo. Žena milovala z celého srdce jejich děti, ale jeho ne. Cítil se tak ještě více zraněný.
Dnes, když se podívá zpátky, už ví, že jeho vztah vlastně nikdy nebyl šťastný, a vůbec nechápe, proč to včas nezabrzdil, hned na začátku, dokud ještě nebylo pozdě. Především proto, že se s ním jeho nejlepší přítel – který byl tenkrát velice zamilován do jeho ženy a dělal si naděje – přestal krátce po sňatku přátelit. Toto přátelství bylo to jediné, které pro něj něco znamenalo.
Jeho přítel zůstal po dlouhou dobu sám, nakonec však potkal „ženu svého života“, s níž od té doby šťastně žije. Mají dvě děti, které dovršují jeho štěstí. Velký rozdíl mezi ním a jeho přítelem byl čím dál zřetelnější: jeho bývalý přítel totiž byl a je milován.
Jejich přátelství tenkrát ztroskotalo na rivalitě. Dnes už se naučil, jak se s tím vypořádat. Cítí se ale jako ztroskotanec. Často přemýšlí o tom, jak by to asi probíhalo, kdyby tenkrát akceptoval „ne“ své současné manželky a kdyby ona měla více síly a nenechala se přemluvit, aby s ním žila.
Slovo NE je často velkým ANO pro nás samotné.
Někdy může být odmítnutí výhrou pro všechny zúčastněné.
Když něco neprobíhá tak, jak chceme, podle našich představ a plánů, podle našich nadějí a tužeb, reagujeme zklamáním, vztekem nebo rezignací.
Ale proč? Proč tak málo věříme svému vlastnímu vnitřnímu vedení?
Jsme to jen my samotní, kdo jednotlivým událostem přisuzuje jejich význam, aniž bychom věděli, kam to nakonec skutečně povede.
Toto zjištění by mohlo znamenat velký obrat pro tvůj život. Prostě přestaň hodnotit. Procházej si opakovaně následující body, až se pro tebe stanou absolutní pravdou:
Přestaň hodnotit. Je jedno, jak se věci zrovna vyvíjejí.
- Štěstí je… nalézt štěstí v neštěstí.Věř tomu, že se ti v životě děje vždy to nejlepší.
- V porážkách hledej štěstí.
- Buď stále otevřený a připravený jít i jinou cestou než tou, kterou si zrovna představuješ.
- Snaž se v životě znásobit věci, které ti přinášejí štěstí, a omezit věci, kvůli kterým jsi nešťastný.
- Hledej ve svém štěstí i štěstí druhých.
* * *
– z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh
ZDROJ:
