Zapomeňte dnes na hodinu na své myšlenky izolovanosti. Během té hodiny se dívejte na každého, koho potkáte, jako na člověka, který je s vámi v neviditelném spojení. Zjistíte, že jakmile začnete myslit tímto způsobem, přestanete se na druhé zlobit a nenávidět je, neboť by to bylo, jako byste nenáviděli sami sebe. To, co sdílíte se všemi ostatními, je lidství, a čím méně se izolujte od druhých, tím měně jste náchylní k nemocem, které způsobuje osamělost.
Zamyslete se nad nálepkami, kterými se označujete. Každá nálepka je určitým omezením. Dívejte se na sebe jako na člověka. Nepotřebujete žádné nálepky. Myšlenky nelze rozdělovat do malých úhledných škatulek. V myšlenkách nejste ani staří, ani mladí; za takové se označujete v materiálním světě. Totéž se týká vašeho politického přesvědčení nebo tělesných vlastností. Ve sféře myšlení můžete být čímkoli. Neustále si připomínejte, že jen nepatrná část vašeho já je materiální, že je to jen obal vašeho skutečného já. Snažte se přemýšlet globálně a jednat lokálně. Dívejte se na sebe jako na jednu buňku mezi miliardami buněk uvnitř jedné velké buňky nazývané lidstvo. Věříte-li, že jste ve spojení s celkem, začnete automaticky spolupracovat s druhými. V tom spočívá celý léčebný proces.
Uvědomte si, že cesta a cíl jsou totéž. Nikdy nebudete definitivně zformovaní. Nikdy nedosáhnete konečného cíle. Život je přechod a růst. Paradoxní je, že všech svých cílů můžete dosáhnout z hlediska jednoty. Každý krok na vaší cestě, každý den vašeho života je zároveň jedinečným zážitkem a součástí celku nazývaného život. Neexistují žádné obyčejné okamžiky. Tento přítomný okamžik, který právě prožíváte, je součástí celého vašeho života. Nezapomínejte na staré rčení: „Život je to, co se vám děje, zatímco si děláte jiné plány.“ To vám pomůže soustředit se na jednotu všeho.
Členové vaší rodiny jsou každodenní připomínkou lidství, které s nimi sdílíte. Všichni jste součástí celku, kterému říkáme lidstvo. Kdykoli slovně napadnete někoho, koho milujete, uvědomte si, že s ním sdílíte tutéž životní energii. Náš nekontrolovatelný hněv vůči druhým je způsoben tím, že popíráme nebo se obáváme toho, že jsme sami takoví, jací si myslíme, že jsou druzí. Dáváme jen to, co máme. Máte-li k sobě úctu, budete ji dávat druhým. Pohrdáte-li sami sebou, projeví se to ve vašem chování k lidem, kteří jsou vám nejblíže. Když se mi nelíbí něco, co dělají mé děti, snažím se představit si onu neviditelnou sílu, která mě s nimi spojuje. Vidím, že jejich chování je mým chováním, a naopak a tak jsem schopen jim lépe rozumět a milovat je.
Přemýšlejte o těch, které považujete za své nepřátele. Stejná logika se týká i jich. Toto ponaučení vám dává duchovnost. Skutečnost, že lidé vypadají rozdílně nebo že žijí v jiné části světa, neznamená, že nejsou součástí celku, součástí lidstva, jako jste vy. Nenechte nikoho jiného rozhodovat o tom, že budete mít nepřátele. Nemusíte věřit žádnému argumentu, který vám říká, že musíte mít nepřátele. To neznamená, že nemáte vlastenecké cítění. Můžete milovat svou zemi a přát si, aby vzkvétala, aby v ní vaše děti mohly žít v míru a pokoji. Znamená to, že budete dělat všechno, co je ve vašich silách, abychom všichni žili v jednotě.
Jste-li ve vedení nějaké organizace, snažte se umožnit těm, kdo pro vás pracují, aby cítili sounáležitost s celkem. Všímejte si toho, jak každý zaměstnanec může přispět k prospěchu celé organizace. Zároveň podporujte individuální rozhodování. Každá buňka musí mít určitý stupeň nezávislosti, aby se mohla cítit důležitou jako individualita. Jediná nemocná buňka oslabuje zdraví ostatních. Buňka obsahující harmonii posiluje zdraví celku. Individualismus a pocit jednoty jsou jen zdánlivě v rozporu. Pochopení, že dva zdánlivé protiklady vždy fungují uvnitř harmonického celku, je předpokladem osvícení.
Snažte se odpovídat na nenávist láskou. To nás učil Kristus. Máte-li v sobě lásku, můžete ji rozdávat. Všechna nenávist, i ta, která se může zdát opodstatněná jako reakce na agresivní chování, je součástí rakoviny, která ničí lidstvo. Čím více lásky dáváme druhým, tím více žijeme v jednotě. Je samozřejmé, že potřebujeme vězení a další prostředky ochrany před těmi, kdo porušují zákon. Nepotřebujeme však nenávist jako odpověď na jejich antisociální chování.
Snažte se dívat na každého, s kým se setkáte, jako na učitele. Dívejte se na každého jako na tu část svého já, která je připravena růst. Není náhodou, že protiklady posilují naše milostné vztahy. Často se stává, že milujeme někoho, kdo představuje nerozvinutou část našeho já. Místo toho, abyste posuzovali druhého za to, jak se chová, snažte se ho vidět jako někoho, kdo odráží určitou část vašeho já, a ptejte se sami sebe, co se od něho můžete naučit. Milujte zdánlivé protiklady ve svém světě a oceňujte jejich způsob existence jako dar. A nezapomínejte, že ti, kteří vás nejvíce rozčilují, jsou ti, kteří vám připomínají to, co sami postrádáte. Kdybyste na nic nereagovali, znamenalo by to, že jste naprosto lhostejní. Skutečnost, že reagujete, přestože byste raději zůstali lhostejní, znamená, že v sobě máte nějaké citlivé místo. To však není problémem druhých. Naše planeta je plná rozdílných lidí. Vy sami jste celkem, který se skládá z rozdílných prvků. Nechtějte, aby druzí byli stejní jako vy, a začněte se radovat z jejich jedinečnosti, která dává vesmíru rozmanitost…
Dr. Wayne W. Dyer
Uvidíte to, až tomu uvěříte
http://www.databazeknih.cz/knihy/uvidite-to-az-tomu-uverite-126307
