Mysl je nejtajemnějším prvkem lidského života, a také tím nejvýznamnějším. Vědomí je její vlastností, pracující na úrovni podvědomí, nadvědomí a běžného vědomí. Existují dva druhy vědomí, jedno je obsaženo ve stále míjejících okamžicích, druhé je věčně přítomné. První probíhá v čase, druhé mimo něj. Běžný člověk zná pouze to první, osvícený mudrc zná oboje. Existují různé úrovně vědomí, přes které může člověk postupovat, ale jen jedna úroveň Skutečného vědomí. Ve vědomí existuje určitá dualita a relativita, protože v sobě obyčejně zahrnuje nějaký objekt, kterému čelí, nějakou ideu s níž se zabývá , nebo nějakou představu, která se v něm objevuje. Meze současného vědomí člověka vytyčují fyzické vjemy a rozumové myšlení. Většinou nejsme schopni pochopit pojem „čisté vědomí“, protože každé uvědomování všední lidské zkušenosti zahrnuje uvědomování si nějakého objektu a bytosti, která to prožívá.
Vědomí je naší podstatou, kterou nemůžeme opustit. Svět se v něm objevuje jako vjem – idea. Ať už se v něm cokoli objevuje, objekt nebo stav, vědomí zůstává neměnným domovem člověka. Jeho myšlenky, smyslové vjemy, city a vášně jsou tímto vědomím vytvářeny nebo z něj promítány, jejich existence je na něm závislá a v něm umírá. 
Dokonce i bezvědomí hlubokého spánku je formou tohoto vědomí, které překračuje všechny stavy běžně známé. Ono je tím Vědomím, které tak usilovně hledáme. Můžeme jej však naleznout pouze tehdy, když opustíme osobní jáství, které tak dobře známe, a kterému přináleží jen nejslabší možný odraz absolutně skutečného vědomí, které je vlastní Nadjá. Různé stavy vědomí nejsou totéž co čisté základní vědomí samo osobě. Mají různé omezení náležející k nižším úrovním podléhajícím změně. Základní vědomí tyto stavy přesahuje, proto může být nazýváno transcendentálním vědomím.
Když je mysl spojena s vnějším světem, nazýváme to bdělým stavem, když odtáhne pozornost od světa a spojí se svými vlastními myšlenkami nebo fantaziemi, říkáme tomu snění, a když spočívá v klidu sama v sobě bez zájmu o cokoli, nazýváme to hlubokým spánkem. Abychom pochopili význam existence a význam vesmíru, musíme zkoumat kromě bdělého stavu také pravou hodnotu spánku. Ohromující stav spánku a snu spočívá v tom,že v našem nitru existuje něco co je schopno podat zprávu o faktu této zkušenosti. To „něco“ je prvek, který je svědkem – duší. V bdělém stavu zažíváme fyzický svět, ve snu naše zkušenost odpovídá éterickému a astrálnímu světu, a ve stavu hlubokého spánku vstupujeme ještě na vyšší úroveń zkušenosti, která je úrovní Světové Mysli. Skutečné vědomí je tím, co tyto tři stavy udržuje a umožńuje.
Pravdu ve své úplnosti můžeme dosáhnout koordinací a zhodnocením pravdy bdělého stavu s pravdou stavu spánku. Pokud tak učiníme zjistíme že ve spánku leží klíč života a smrti. Srovnání všech těchto stavů nabízí rozřešení skutečné povahy jáství, světa i Mysli. Bdělému stavu je přidělena vyšší kvalita vědomí, než je tomu ve stavu snu. Je tomu tak z důvodu větší užitečnosti bdělého stavu při plnění základního i nejvyššího účelu samotného života. Nemůžeme se zaměřit pouze na jeden stav vědomí, když se snažíme pochopit mystérium člověka.Většina lidí je přesvědčena, že běžná úroveň vědomí je jedinou možnou úrovní. Tím,že člověk považuje jiné formy vědomí za pouhé kopie nebo odchylky bdělého vědomí, nebo dokonce úplně popírá jejich existenci, uzavírá se před nejvyšším insightem a nejvyšším štěstím, které jsou jim jinak otevřeny. Ti kteří tvrdí, že člověk žije trvale v hmotné existenci tohoto světa, zapomínají, že i oni z ní každý den unikají do stavu spánku nebo snu.
Bdělý stav je tím jediným a rozhodujícím momentem ve kterém zde a nyní můžeme získat realizaci. Úspěšná meditace je cestou k dalším úrovním vědomí. Přítomnost fyzického ega v bdělém stavu paralyzuje veškeré duchovní vědomí. Jeho nepřítomnost ve stavu hlubokého spánku paralyzuje veškeré hmotné vědomí. Jakmile se vědomí objeví v čase, bere na sebe různé formy, jejíž každá variace se zdá být reálnou existencí, zatímco ty ostatní se podobají snu nebo dokonce iluzi. Když mentální fakta, emocionální sklony a intelektuální záměry nejsou přítomny v našem vědomí, existují v hlubší úrovni mysli, stejně tak v ní stále existuje samotné ego, i když se naše bdělá existence s příchodem hlubokého spánku zcela vytratila. To naznačuje tajuplnou schopnost naší mysli. Což není možné ve stále měnícím se snu, nebo ve stálém tichu spánku.
Naše osobní ego je přítomno i ve stavu snu, proto je v tomto stavu přítomna také radost a zármutek. Jeho nepřítomnost v hlubokém spánku přináší konejšivý klid a odstraňuje z mysli úzkost. Uvolnění od napětí, které nastává následkem nepřítomnosti ega, dovoluje životní Síle, aby prostoupila každou buňku a tím odstranila vyčerpanost z fyzického těla. Hluboký spánek je cennou protiváhou k aktivitě ega, které se takto ocitá bez objektu pro své vědomí, nebo těla pro svou činnost, a navrací se ke svému zdroji. Pak vládne pravé „Já“. V okamžicích které následují po probuzení z bezesného a nerušeného spánku, se cítíme svěže, odpočatě a klidně. Tyto okamžiky však dlouho netrvají, protože se rychle ponoříme do událostí a starostí nového dne. Existuje hluboká úroveň meditace, ve které zažíváme stejnou zkušenost jako v bezesném spánku, ale podržujeme si své vědomí. Tato úroveň může být popsána jako stav zevšeobecněného bytí, protože zde není přítomno ego se svými myšlenkami, emocemi a touhami.
Kdybychom neupadali do nevědomí, které představuje hluboký spánek, přemíra vzpomínek by ochromila všechny možnosti aktivního života a byla by oslabena naše pozornost. Pokud by mechanismus myšlení nebyl pravidelně uváděn do odpočinku, byli bychom zavaleni nesčetnými nežádoucími myšlenkami a i to nejjednodušší soustředění by bylo obtížné. Vstupem do hlubokého spánku se vracíme do bezesného světa, který absorbuje a dočasně přerušuje naši existenci. Během hlubokého spánku je poznávací schopnost včetně vědomí zahalena nevědomostí. V hlubokém spánku vědomí pokračuje, jinak bychom si nemohli uvědomit, že jsme hluboce a klidně spali. U běžného člověka ve spánku není návrat k Nadjá úplný, proto se probouzí druhý den do duchovní nevědomosti. Pouze mudrc vnáší do spánku vědomí, které má v bdělosti i když ho může ztlumit na pouhou jiskřičku. Během celého svého života jsme neustále přiváděni ke styku se svým božským Jástvím, ale protože naše pozornost je obrácena jinam nemáme z toho užitek a neuvědomujeme si jej.
Ve spánku aktivita vědomí mizí, ale schopnost vědomí zůstává. Pocity fyzického těla, myšlenky ve vědomí našeho osobního jáství a dojmy o vnějších věcech se po vstupu do spánku beze snů vytratí. Přesto se příští ráno vše objeví, protože vše bylo přijato do hlubší úrovně Mysli, Skutečna a Vědomí samotného. Jakmile upadneme do hlubokého bezesného spánku, jsme dovedeni ke zdroji svého bytí pro obnovu svých sil fyzických, emocionálních, mentálních i duchovních. Ve spánku je unavený intelekt uložen k odpočinku ve vyšší mysli, kde nevznikají žádné myšlenky.V okamžiku kdy spánek přechází v bdění se nacházíme ve stavu, kde není žádný objekt. Je to „já“ bez světa, vědomí samo v sobě. Tento stav je prchavý, ale člověk se může naučit ho podržet. Když se vědomí vrací ze spánku nebo když opouští vlastní zasnění, je v příhodné situaci pro vycítění intuitivních pravd.
Sen může být bezvýznamný nebo důležitý, inspirovaný nebo všední, věštecký nebo symbolický, nelogický nebo významný, hrůzostrašný nebo příjemný, odezvou dne nebo výmyslem noci. Může být čímkoli, protože možnosti tvorby mysli jsou různé. Význam některé události nepoznaný na úrovni všedního světa, může být odhalen na snové, meditační nebo psychické úrovni. Jestliže události bdělého života přispívají ke vzniku snu, tak i sny přispívají k bdělému životu. Ve chvíli snu se stává tvořivá síla mysli zcela mimořádnou, když vytváří nezávislé bytosti a svět se všemi předměty. Ve stavu bdělé a snové fáze lidské existence musí procházet myšlenky lidským vědomím. Je tomu tak proto, že tyto úrovně jsou aktivními úrovněmi božské jsoucnosti, v nichž je nepřetržitě tvořivá. Pouze v pasivní úrovni hlubokého spánku je možná absence myšlenek. Naše individuální životy jsou během spánku zcela zastaveny, a vlny osobního vědomí se zcela ponoří do oceánu věčného Bytí.
To co je nazýváno čtvrtým stavem vědomí, má vztah ke bdění, snění a spánku, neboť je jejich pozadím. A toto skutečné vědomí, které se nachází pod těmito třemi stavy člověk zažívá jako osvícení. Čtvrtý stav vědomí není totéž, co hluboký spánek, protože transcendentální bytí není nevědomé. Absolutní vědomí nemůže být jiné než vědomé sama sebe svým vlastním neosobním způsobem. To, že se po spánku se sny, nebo beze snu probouzíme se svou původní totožností , poukazuje na nepřerušovanou existenci Absolutního vědomí v pozadí. Znamená to, že jsme nikdy neopustili své pravé jáství, ať už ve snech nebo v hlubokém spánku, nikdy jsme nebyli jiní, než skutečně jsme ve své podstatě, a že jedinou změnou, která proběhla, je změna našeho vědomí, nikoli vědomí samého. Jedině ve čtvrté úrovni vědomí dosažené pomocí do sebe ponořené meditace, může být na krátkou dobu navozen stav prostý myšlenek bez ztráty vědomí.
Abychom dosáhli čtvrtého stavu vědomí, musíme plně pochopit pravou povahu ostatních tří stavů do té míry, abychom nabyli neotřesitelného přesvědčení, že tyto stavy jsou jen pouhým zdáním uvnitř skutečna. Jakmile k tomu dojde projevením milosti, přeruší se proměnlivé intelektuální stanoviska a citové nálady, pak nemůžeme být zmítáni svými pocity, událostmi nebo okolnostmi. Zavládne nejvyšší moudrost, tak pronikající, že potvrzuje svou vlastní hodnotu. Zde je konečně jáství zcela očistěno a vyváženo ve své vyšší identitě a je tudíž v míru. Tři stavy vědomí, kterými jsou – spánek, sen i bdění – pominou, ale čtvrtý stav zůstává stále v pozadí. Je jím Bytí samotné. Ten nejvyšší princip, který je základem všech věcí je stále přítomen pod těmito třemi stavy člověka, ale on o tom neví. Jeho nevědomost je následkem jeho nedbalosti, odmítáním obrátit se do nitra a upřít pozornost na to co se tam děje. Pochopení podstaty vědomí může být získáno proniknutím skrze všechny jeho úrovně, a ten kdo je získá, se bude nakonec nacházet v samotné přítomnosti univerzálního vědomí, jinak nazývaného Bůh.
Paul Brunton: „Cvičení čtvrtého stavu před spánkem: Tajemství úspěšného přechodu do transcendentního stavu je založeno na zachování vědomí, ale nikoli na zachování vědomí sebe. Neboť jestliže si to v okamžiku kdy upadáte do čtvrtého stavu náhle uvědomíte, budete vrženi zpět do normálního stavu. Pocit ega musí proto zcela ustoupit dříve, než může být uskutečněn přechod.. Dokud si ego uvědomuje, co se s ním děje, není možný přechod. Nesmí mu být dovoleno, aby se vetřelo do tohoto kritického okamžiku, avšak ani vědomí nesmí být dovoleno, aby zmizelo“.
Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 13.Relativita * Filozofie * Mysl
http://www.paulbrunton.cz/index.php?id=clanek30