Všichni jsme umělci – všichni máme moc změnit svůj sen
Přišla jsem sem na tento svět jako umělec – všichni přicházíme na tento svět jako umělci. Nerodíme se s paletou barev ani se štětcem v ruce, nemůžeme tvrdit, že všichni dokážeme namalovat překrásné obrazy, jako to dokáží opravdoví mistři. Avšak i tak jsme pořád mistři, umělci – všichni bez rozdílu.
Jsme mistři a umělci svého vlastního života. Utváříme svůj vlastní život stejně tak jako to dělá malíř se svým obrazem. Pravda je taková, že jsme toto umění zapomněli, že jsme zapomněli moc, kterou bez rozdílu my všichni máme. Zapomněli jsme být mistry a umělci našeho života. Nechali jsme naše plátno veřejně přístupné a dovolili jsme všem okolo, aby na něj mohli nanášet své vlastní obrazce, své vlastní barvy. A tak žijeme život, který nám utvořili ostatní, jsme nespokojení a nešťastní.
Povězte, nechtěli byste se zase zmocnit svého plátna, vzít do ruky štětec a barvy a malovat? Malovat svůj vlastní život, být umělcem svého vlastního života? Protože můžete, jen stačí vzít do ruky štětec a barvy. Nemusíte žít ten starý „sen“, to pláto, které žijete nyní – můžete jej odhodit a můžete si začít malovat nový obraz. Obraz, z kterého pro vás bude vyzařovat radost, láska, štěstí.
Můj nový sen
Beru do rukou barvy, beru štětec a dávám tím pomalu vzniknout novému životu. Již nechci žít ten starý život, ten, který mi namalovali rodiče, příbuzní, učitelé a všichni ti lidé, s kterými jsem přišla kdy do styku. Už nechci svůj obraz dávat druhým, aby do něj mohli vnášet své vlastní barvy a své vlastní obrazy. Tento obraz je můj a já si ho utvořím podle svých vlastních představ. Už nebudu žít cizí obraz, cizí barvy, cizí „sen“ – odteď už budu žít své vlastní barvy, své vlastní obrazy. Odteď budu sama sebou.
Svůj obraz, kterým jsem do teď žila, dávám pryč. Na stojan stavím čisté plátno a ze mě se stává mistr, mistr mého vlastního snu. Odteď jsem mistrem svého života, jsem mistrem barev i obrazců, jsem strážcem vlastního plátna.
Na své plátno nanáším světlé a jasné barvy – můj život je nyní světlo, můj život je nyní jasné a krásné světlo, je to ráj. Jsem mistrem svého snu. Vím, kdo jsem, kdo doopravdy jsem a stejně tak jako přijímám samu sebe, přijímám se stejnou láskou i všechny kolem sebe. Nehodnotím ani nesoudím. Nehodnotím sebe ani druhé. Jen pozoruji, pozoruji bez hodnocení, bez kritiky, bez odsuzování. Pozoruji a naslouchám všemu, co ke mně přichází. Nemusím bojovat o svou pravdu, pravda je a to nikdo a nic nezmění. Projevuji své potřeby bez pocitu viny, studu a odsuzování. Projevuji své city a lásku k druhým lidem bez strachu – bez strachu z odmítnutí. Dávám svou lásku a přijímám lásku, která se mi navrací. Přijímám lásku od zvířat, stromů, květin. Cítím lásku všude kolem sebe. Žiji svůj život v lásce – je to krásné místo, krásné místo pro život.
Jsem v každém okamžiku přítomná – neexistuje pro mě minulost ani budoucnost. Žiji v tuto chvíli, v tento okamžik a je to ten okamžik, v kterém si tvořím svůj sen, svůj život – můj nádherný život v lásce.
Miluji své tělo a jsem vděčná za to s jakou láskou a péčí se o mě stará. Naslouchám svému tělu a jsem s ním v jednotě – nebojuji proti němu. Jsem jeho společník, jsem jeho přítel a prokazuji mu svou lásku a vděčnost každým okamžikem. Děkuji svému tělu, děkuji každé jeho části – děkuji, že je, děkuji za jeho krásu a za jeho dokonalost.
Miluji sama sebe taková, jaká jsem – přijímám se, taková jaká jsem. Jsem sama sebou – nesnažím se být tím, kým mě chtějí mít ostatní, tím kým mě chce mít má rodina, přátelé či společnost. Jsem sama sebou a jsem šťastná. Miluji to, kým jsem a jsem vděčná za to, že mohu žít v tomto světě, ve svém světě lásky.
Dělám, co mě baví a co mě naplňuje – má práce je pro mě hrou. Mé tvoření mi přináší velké množství finančních prostředků – přesto svou práci dělám, proto, že mě baví, dělám ji s láskou a nemám od ní žádná očekávání. Má práce přináší prospěch druhým lidem – vnáším do jejich života kousek z mého vlastního plátna, z mého vlastního snu, vnáším do jejich života lásku.
Žiji v souladu s přírodou, žiji v souladu se všemi zvířaty, rostlinami. Rozumím jejím potřebám a dokážu jim vyjádřit svou lásku a vděčnost. Dokážu vnímat potřeby zvířat – vnímám jejich pocity a projevuji jim úctu a respekt. Dopřávám jim svobodu a volnost.
Život prožívám v lásce – bez strachu. Strach v mém snu nemá místo. Důvěřuji životu a důvěřuji své víře, své lásce, která mnou proudí. Dokážu milovat, opravdově milovat – bez vlastnění, bez strachu. Dokážu milovat, svobodně milovat a stejná láska, kterou dávám druhým, se mi navrací zpět.
Nechávám lidem jejich svobodu, nesnažím se je vlastnit, nesnažím se jich zmocňovat. Svoboda je forma lásky, kterou všem dávám. Stejně jako lidé kolem mě jsou svobodní i já jsem svobodná.
Miluji svůj život a lidi kolem mě zapomínají na bolesti, na trápení, která hrají hlavní roli v jejich plátně, v jejich snu. Cítí lásku a cítí tam někde hluboko uvnitř, svou dětskou nevinnost. Nechávám všechny lidi, všechna zvířata projevovat jejich pravou podstatu – nesoudím je a nesnažím se je změnit. Vidím za jejich masku, vidím do jejich podstaty. Nehodnotím.
Volím svá slova uvážlivě – mluvím spíše méně, než více. Neubližuji lidem svými slovy, moje slova jsou jako lék, je to lék lásky, má slova hřejí. Slova jsou síla, je to moc a já využívám této síly v dobré víře, využívám je pro lásku. Svými slovy šířím světlo, šířím lásku.
Cestuji a poznávám různá místa, lidi, kultury, přírodu i zvířata. Poznávám různé sny, sny jednotlivců, sny území, sny národů, sny kultur. A vnáším do těchto snů kus svého vlastního snu – mého snu o lásce, o světle.
Žiji svůj život nejlépe, jak dovedu. Každý okamžik žiji naplno. Žiji, tvořím – zasívám v lidech oheň, oheň lásky, oheň světla, oheň tvořivosti. Zasévám v nich plamen pochybnosti – pochybnosti v sen, který žijí.