RADOST ZE ŽIVOTA
Miroslava Soukupová
Co je radost ze života a jak k ní nalézt cestu zpět, pakliže jsme ji ztratili?
Čím dál tím více pozoruji, že opravdová radost ze života je založena na vnitřním impulzu k růstu i objevování sebe sama, svých možností naplnění osobní cesty svého života. Je to radost z každé nové příležitosti, kterou umožňuje naše fyzické tělo, naše duševní stránka (myšlenky a emoce), a náš duch – vnitřní životní jiskra (duchovní část našeho bytí).
Když se podíváme na malé dítě, spatříme, s jakou radostí zakouší nové věci, ochutnává, pociťuje své fyzické tělo, těší se z úsměvu, který dokáže darovat a z reakce druhých na něj. Dítě je v plné přítomnosti. Pakliže dostává jeho fyzická i duševní stránka vše, co potřebuje, těší se ze života v plné radosti. Všichni jsme vlastně trochu dětmi, máme své potřeby, fyzické i duševní – a později v našem vývoji máme či bychom měli mít i potřeby duchovní.
Často na své potřeby zapomínáme, či je odbýváme a navíc stále na sebe klademe vyšší a vyšší nároky. Mnohdy zapomínáme na tzv. duševní pokrm – tj. prožívat s plnou intenzitou právě to, co nám dělá radost.
Můžeme věnovat větší pozornost například jídlu – a snažit se ho vychutnávat nejen na úrovni tělesných smyslů, ale i s prožitkem, že dává sílu našim buňkám, našemu fyzickému tělu a dává nám tedy možnost projevení se zde na zemi – slouží tedy i našemu růstu na všech ostatních rovinách. Máme-li tedy například při jídle radost, nesytíme pouze fyzické tělo ale i svou duši. Právě proto se možná říká, že jižané v Evropě umí nejlépe vychutnávat život – jako vychutnávají jídlo, na které si vždy vymezí dostatečný čas – čas k plnému prožitku. Jídlo jsem zde uvedla jako příklad. Ve stejném rozměru popřemýšlejme i nad našimi jinými aktivitami, které jen tak „plníme“, aniž bychom si je plně prožili, a to v plné přítomnosti a naplnění.
Když se nad tím hlouběji zamyslíme – většina lidí tráví své dny plněním seznamů, co vše ještě musí za ten den stihnout a vykonat. Jídlo si dávají ve spěchu či u toho ani nejsou přítomni, je to jen jakýsi pokrm pro tělo – ale není v tom přítomnost ani přijímání radosti. Někdo se naopak snaží naplnit svou prázdnotu či samotu či emoční bolest právě jídlem. Jiný naopak přepracovaností a stresem. Lidé se zdají tak příliš zaneprázdnění a přesto ne v přítomnosti a mračí se. Proč? Před čím utíkají? Sami před sebou? Před přítomností? Před svou vnitřní bolestí či prázdnotou? Anebo snad jen zapomněli na radost – na víru v radost.
Radost není jen vnější stav našeho života – i když je s naším vnitřním nábojem spojena. Radost, tu opravdovou vnitřní radost, vnímám jako nalezený smysl svého bytí – ne ovšem pouze intelektuálně, ale prožitkově. Znamená to vnitřně cítit a vnitřně objímat svou existenci, svůj život, a vděčnost za něj. Aby se tento pocit mohl udržet a nevyprchal, je důležité zachovat růst – tj. usilovat o růst na všech svých rovinách: tělo, duše, duch. Růst zde chápu jako zušlechťování, směřování k projevení dokonalosti, jež máme ve své nejvyšší a nejniternější úrovni, jen ji musíme postupně objevovat a tím i projevovat. Kontakt s touto vnitřní jiskrou je základ pro opravdovou a udržitelnou radost ze života a plný a harmonický růst. Radost je na naší cestě vzestupu, neboli růstu směrem k začlenění a projevení našich vyšších částí vědomí, velmi důležitá. Dává nám lehkost a udržuje život v jeho posvátnosti, hravosti a živoucnosti. Příliš velká vážnost, i na duchovní cestě, je tíhou pro naši duši a tak i uhasínáním jiskry v našem fyzickém těle.
Abychom mohli naplnit smysl svého bytí, je důležité nezapomínat na náš neustálý růst, jenž je v přítomnosti a v plném prožitku. Jen tak si zachováme a obnovíme kontakt se zdrojem radosti v nás, jež je zdrojem života – a pak, ať již prožíváme cokoliv ve vnějším světě, uvnitř sebe máme vždy kontakt s radostí, s tepem života, s láskou a smyslem, jež překračují intelektuální pojmy, lidský rozměr představy o radostném životě. Jen tak naplňujeme smysl svého bytí – za lidské zkušenosti zažívat radost nebeskou – radost, jež je v nás již odmala, jen se na ni musíme opět rozpomenout a vybudovat k ní svou cestu. A to každodenní láskou a úctou k životu – jež je v nás a okolo nás.
***
(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím autorky Mgr. Miroslavy Soukupové a majitele těchto webových stánek, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz/) 19. 3. 14