Dvě tváře, dva rozdílné životy. Práce a soukromí…
Rozpolcenost tohoto světa i nás samotných. Kdo tedy vlastně jsme? Hledáme štěstí a naplnění, ale přitom nevíme, kdo jsme my sami. Jsme ti, kteří v práci srší legrácky a flirtem, nebo tací, kteří si doma hrají na spořádaného a milujícího tatínka? Myslím, že to znají všichni. Jaká je vlastně žena na mateřské dovolené? A jaký je vlastně ředitel nebo manažer? Celý náš život je vlastně hrou si na něco a někoho jiného. A proč?
Proč nechcete být sami sebou? Stydíme se sami za sebe, za své názory a chování, nebo máme komplex a chtěli bychom být někým jiným? Proč mnozí z nás, i např. lékaři, manažeři, ředitelé a podobní neustále vystupují z pozice nejchytřejších osob? Jsou jen zosobněnou ješitností? Musí ostatní ve všem ovládat nebo mají strach, že by ztratili svou vážnost? Je to jen jejich vlastní slabost. Slabost projevit se jako člověk, jako lidská bytost. Nepotřebují, aby někdo viděl, jací jsou ve skutečnosti. Bojí se toho. Bojí se sami sebe. Ale jací tedy vlastně jsou? Vědí to oni sami? A takto to je s námi všemi.
Kdo si takto na něco hraje, nikdy vlastně ani nepotká sám sebe. Kde může očekávat 
uspokojení? Celý tento svět je jen jednou velkou hrou si na něco. Vždyť se podívejme na ty, kteří jsou v médiích vidět. Politici. Jak se chovají v soukromí. Mnohdy mají životy v troskách. Jezdí pod vlivem alkoholu, berou úplatky, a když na něco dojde, schovají se za imunitu. Kde jsou ti praví chlapi, kteří řeknou „omlouvám se, přehnal jsem to a ponesu si odpovědnost“. Lžou do posledního okamžiku a v televizi vystupují jako králové. Úsměvné. A mnoho lidí k nim vzhlíží. Chcete takoví život ve lži, přetvářce a honbě za chimérami? Pochybuji. Pořád si hrajeme na silné, chápající, naslouchající přitom to tak vlastně ani není. I vaše kamarádky a kamarádi, kteří se tak tváří, mají uspokojení z toho, že jste na tom hůře než oni sami. Ale do očí vám to nikdy neřeknou. „Jsem ráda Věro, že jsi na tom hůře nežli já“. Kdo dokáže být sám sebou v práci i v soukromí? Kdo se nepřetvařuje a je upřímný v jakékoliv situaci bez používání hry si na něco pro získání toho co chci? Odpovězte si na tyto otázky sami. V každém případě žít dva životy je sebezničující. A ne jen to. Ničíte i své nejbližší, kteří vás vlastně ani pořádně neznají. Upřímnost a láska je cestou kupředu, přetvářka a lži je cestou zpět. Ostatní možná obelžete, ale horší však je, že lžete i sami sobě. A s tím se už žít šťastně nedá. Jedno čínské přísloví říká „Pod nebesy je mnoho talentů, leč nejsou uznáni; chyba není na straně talentovaných, ale na straně hlupáků, kteří nejsou s to schopné poznat. Si z doby Čou (1028-221 př. n. l).“…
Mějte krásný víkend,
Pavel
ĎAKUJEME:
