Když se duše zrodí, jejím prvním záměrem je hrát si. Dítě cítí žal, když je v prostředí, kde nejsou hry povolené. Mnoho dětí bylo vychováno tak, že si musely o všechno říkat rodičům; nemohly činit žádná vlastní rozhodnutí. Jiné byly vychovány pod příkrovem dokonalosti. Nebylo jim dovoleno mýlit se. Jinými slovy, nebylo jim dovoleno se učit, takže nyní mají obavy z rozhodování. Všechny tyto zážitky přispívají k vývoji narušeného dospělého.
Nemyslím si, že náš nynější školní systém přispívá k tomu, aby z dětí vyrostly vynikající osobnosti. Je příliš soutěživý a zároveň čeká, že se mu všechny děti podřídí. Myslím také, že systém testů a zkoušek v dětech vyvolává pocit, že nejsou dost dobré. Dětství není jednoduché. Existuje příliš mnoho věcí, které omezují tvořivého ducha a přispívají k pocitu, že člověk nemá žádnou cenu. 
Pokud jste měli velmi těžké dětství, dodnes pravděpodobně své vnitřní dítě potlačujete. Možná ani nevíte, že uvnitř vás je nešťastné dítě, kterým jste byli a které se možná stále lynčuje. Toto dítě potřebuje léčbu. Potřebuje lásku, která mu byla upřena, a vy jste jediní, kdo mu ji může poskytnout.
Pro každého z nás je dobrým cvičením pravidelně hovořit ke svému vnitřnímu dítěti. Ráda si své vnitřní dítě beru jeden den v týdnu všude s sebou. Když se vzbudím, řeknu si: „Ahoj, Lulubelle. Tohle je náš den. Pojď se mnou. Užijeme si spoustu zábavy.“ A pak všechno, co ten den dělám, dělám s Lulubelle. Mluvím s ní, tiše i nahlas, a vysvětluji jí všechno, co děláme. Říkám jí, jak je krásná, jak je chytrá a jak moc ji miluji. Říkám jí všechno to, co chtěla slyšet, když byla malá. Na konci takového dne se cítím výborně a vím, že mé vnitřní dítě je šťastné.
Můžete si najít svou fotografii z dětství. Dejte ji na nějaké dobře viditelné místo, možná vedle ní dejte pár květin. Kdykoli budete fotku míjet, řekněte jí: „Miluji tě. Jsem tady, abych se o sebe postaral/a.“ Tímto můžete vnitřní dítě vyléčit. Když je šťastné, jste šťastní i vy.
Můžete si s ním i dopisovat. Vezměte si dvě propisovačky různých barev a list papíru. Dominantní rukou, tou, kterou běžně píšete, napište otázku. Pak nechte dítě odpovědět druhou rukou a druhou propisovačkou. Získáte odpovědi, které vás překvapí.
Každá negativní zpráva, kterou jste jako dítě dostali, může být změněa na pozitivní proklamaci. Ať je vaše řeč k sobě samým plná pozitivních afirmací, které vám pomohou budovat sebevědomí. Zasejete tak semínka, která při dobrém zalévání vyklíčí a porostou.
* * *
– z knihy Život!, Louise L. Hay
ĎAKUJEME:
Svět zázraků
