Co je třeba pochopit II.

V minulém článku jsme si rozebrali problematiku „vztahu“ mezi dvojplameny“. Dnes na to navážu volným pokračováním. 

Nejprve považuji za důležité připomenout, že v minulém článku zmíněné „oproštění se od vztahů“ je třeba pochopit správným způsobem. Rozhodně se totiž nejedná o výzvu, abyste se stali poustevníkem, odešli do jeskyně a po zbytek života meditovali nad svým dvojplamenem. Nezapomeňte, že tady na Zemi máte úkol/misi. Izolací byste vůbec nic nevyřešili. Oprostit se od vztahů znamená, nahradit stávající vzorce, které máte ke svému okolí, čistou láskou. Nic víc. Můžete dělat všechno, co jste dělali dříve, stýkat se s kýmkoliv chcete, to, co je důležité, je váš nadhled, přetnutí pout závislosti a podmínek a vyzařování lásky ke všem a ke všemu. Všechno ostatní už se srovná samo.  Můžeme tedy přejít k další lekci, která pomůže, aby se to srovnalo co nejrychleji:

2. Všechno je naopak

Naprostá většina z vás, kdo čtete tento článek, se nachází v této situaci: potkali jste někoho, kdo vám byl od prvního okamžiku jaksi povědomý, těžko uchopitelný, nesmírně zajímavý. Ani jste neuvažovali o lásce, nejspíš jste ani žádnou zrovna neplánovali, ale za velmi krátkou dobu jste zjistili, že vás k tomuto člověku pojí pouto, které je nepředstavitelně silné a které jste vůbec nemuseli vytvářet…prostě se jakoby odněkud vynořilo. Uvědomili jste si, že toto pouto je láska a to vás značně vyděsilo a překvapilo, ale bylo to tak krásné, že jste se tomu poddali. Prvních pár dní, týdnů, možná i měsíců jste zažívali hluboké omámení a ráj na zemi a bylo to oboustranné. Pak, než jste si toho stihli všimnout, se mezi vás vloudil stín pochybností a snaha najít pro to, co prožíváte, vhodný název, kategorii – prostě vytvořit vztah. A ono to nešlo a nešlo. A nejde a nejde. Čím víc se jeden z vás snaží, tím víc se druhý vzdaluje. Zoufalí a vyčerpaní teď hledáte radu, úlevu a hlavně pochopení toho, proč to nejde, a co teda máte dělat, protože ta láska a bolest, která ji doprovází je už téměř nesnesitelná. A hle! Zjistili jste, že jste nezešíleli, ale že pro to, co prožíváte existuje vysvětlení. Sláva! …

 A žili šťastně až do smrti…

Nyní očekáváte, že najdete radu, jak toto těžké období překonat. V mysli vám stále visí živá vzpomínka na ono krásné období plné lásky a porozumění a vaší největší touhou je dostat se co nejrychleji za propast plnou bolesti a opět se navrátit do stavu sladké blaženosti, spočinout v nekonečném objetí se svým milovaným/ svou milovanou, hlavně ať už ta bolest z odloučení skončí! Musí přeci existovat cesta, jak najít ztracené dveře do ráje, obzvlášť, když už jste byli tak blízko…

Jak co nejrychleji překonat bolest a překážky, získat svého milovaného/milovanou zpět a žít š’tastně až do smrti?

Teď vás bohužel musím zklamat. Tato otázka, se kterou se ráno probouzíte a večer usínáte, je celá špatně. Respektive, dokud si ji budete klást, nikam se neposunete. Tahle otázka je okraj srázu, ke kterému každý dvojplamen jednou dojde. Nikde nic, jen temné hlubiny samoty, které děsí. Stojíte na kraji propasti, cesta dál nevede. Motáte se v kruhu, nemůžete pokročit dál. Dokud neopustíte otázku a neskočíte do prázdnoty. Ta prázdnota se nazývá: Všechno je naopak.

Jedině když připustíte možnost, že všechno, čemu jste doposud věřili je vzhůru nohama, začnou vám věci opět dávat smysl. Není to jednoduché…čeká vás volný pád. Prozradím vám ale jedno tajemství. Dopad nebude tak tvrdý, jak se obáváte. On totiž nebude vůbec žádný…všechno je naopak, vzpomínáte? 

Ve chvíli, kdy skočíte, zanecháte pevnou půdu, která vám poskytovala jistotu, daleko za sebou. Budete padat a padat – propastí, která je bezedná. Gratuluji, právě jste nalezli další jistotu – totiž, že se nemáte o co rozbít. Pád sám o sobě nebolí, je to dopad, který nás děsí. A když se nebudete snažit chytit starých dogmat, váš pád nebude vůbec pádem, bude vzrušujícím letem a vy sami se budete cítit ve stavu bez tíže.  Víte jak se v podmínkách zemské přitažlivosti simuluje stav bez tíže? Nastoupíte do letadla, vyletíte nad oblaka a necháte letadlo padat volným pádem k zemi. Když letadlo padá volným pádem, letadlo vůči zemi se pohybuje přesně tou rychlostí, kterou ho země přitahuje. Zemská přitažlivost je tudíž eliminována pro všechno, co je uvnitř letadla – uvnitř vzikne prostředí stavu bez tíže. Po dobu pádu v letadle neexistuje gravitace, protože samo letadlo se jí podřídilo. Samozřejmě tohle může trvat jen pár minut, protože letadlo by jinak dopadlo na zemský povrch. V našem případě, který jsem takto metaforicky vyjádřila, ale žádná země není. Není kam dopadnout. Láska nemá konec, nemá dno. Stačí jen skočit. To, čeho se bojíme je neznámo, bojíme se opustit pevnou půdu zažitých názorů, o kterých nám všichni tvrdí, že jsou jedinou jistotou. Není to pravda. Jistoty, které máte, jsou vratké balvany, na kterých stojíte a křečovitě se snažíte nespadnout. Skočte. Vratké balvany se rozletí v prach a vy zjistíte, že pohyb je sice jiná, ale mnohem pevnější jistota. Viděli jste animovaný film Legenda o sovích strážcích? Doporučuji zhlédnout scénu, ve který hlavní soví hrdina letí bouří. Nejprve dává pozor, protože bouře je nebezpečná. pak ale přestane přemýšlet o tom, co dělá a „splyne s bouří“ kapky se o něho rozstřikují, on využívá vzdušných vírů a dosáhne absolutní svobody a uvolněnosti, přestane se kontrolovat, intuitivně se nalaďuje na živly zuřící kolem něho a v neuvěřitelné blaženosti si udělá z nepřátelské bouře svého spojence v radosti ze života. Pak se najednou lekne, vrátí se mu logické uvažování a on si uvědomí, že by se mu mohlo něco stát…přeruší intuici, zaváhá, vypadne z rytmu a řítí se nekontrolovaně střemhlav k zemi. A to je přesně ono. Nic vám neublíží, když s tím splynete, co víc zažijete extázi bytí. Když se ničeho nedržíte, nemáte co ztratit. Když na ničem nestojíte, nemáte kam spadnout. To je tajemství, které čeká na to, až ho objevíte. A teď zpět k vaší otázce.

Jak co nejrychleji překonat bolest a překážky, získat svého milovaného/milovanou zpět a žít š’tastně až do smrti?

To, co je nutné pochopit, je změna paradigmatu. Do této chvíle jste se domnívali, že jste potkali lásku svého života a nějaké hloupé překážky se vám snaží zabránit v tom, abyste byli konečně šťastní. Ono je to ale naopak. Vy už šťastní jste, váš dvojplamen vám to jen přišel připomenout. To, co jste zažívali na začátku, ta blaženost a láska, to je pravá realita, to je ten pád/let nekonečnem, otevřenost novým změnám, nadšení a tvořivost, ze srdce tryskající sebevyjádření – vaše božství. Jenomže jste se polekali, že vaše letadlo tvrdě dopadne. Vzpomněli jste si na omezení, kterým jste dosud věřili – že nic netrvá věčně a rychle jste zase zapnuli motory starého paradigmatu, abyste zpomalili pád. Je to pochopitelné…ale v tomto případě k ničemu. Láska je totiž výjimka. Láska je věčná, láska nemá dno. Ale nejde to zjistit jinak než naprostým odevzdáním se – prostě skočit do prázdna a přesvědčit se na vlastní kůži. Dokud neskočíte, budete žít ve strachu, že možná na konci přeci jen čeká tvrdý dopad. Tento strach vás blokuje a bolí mnohem víc, než skutečný dopad, kdyby nějaký byl. Jakmile skočíte, nebudete se pohybovat vy, ale všechno okolo vás. Pohyb a klid je relativní. Let nebolí, bolí jen, když se opět snažíte zachytit těch „pevných“ věcí okolo vás. Bolí to, jen když se snažíte sloučit oba protiklady. Nechytejte se jich, na ničem nelpěte, pak to nebude bolet. Jedno staré indiánské přísloví říká: „Kdo stojí jednou nohou v kánoi a druhou na břehu, spande do vody.“ 

Už to chápete? Vy teď stojíte jednou nohou v kanoi (lásce) a jednou na břehu (váš dosavadní život). Bojíte se naskočit do lodě, protože máte strach z toho, kam doplujete. Jenomže na břeh už nemůžete. Váš současný stav plný bolesti je balancováním mezi břehem a kanoí. V této chvíli přemýšlíte, jak do té kanoe naskočit…co se ode mne vlastně chce? – změnit paradigma. Změňte myšlení. Jak, to vám právě vysvětlím:

Všechno je naopak. Jen musíte sebrat odvahu a podívat se na svět z opačné perspektivy. Pak zas začnou věci dávat smysl. Nedívejte se na váš dvojplamen jako na diamant za mřížemi překážek a bolestí, kterých byste se nejraději zbavili, už už, abyste mohli být s ním. Obraťte perspektivu. Váš dvojplamen vás přivedl k té mříži schválně (a vy jste přivedli jeho). Stojíte na opačných stranách. Oba jste jeden druhému diamantem. Jenomže oba vnímáte sami sebe jen jako bezcenné uhlí. Ta mříž není vnější překážka, jen se tak jeví. Ta mříž je jen manifestací všeho, co jste v sobě ještě neuzdravili a tudíž se vnitřně cítíte nehodni svého dvojplamene. I když si to možná zatím nechcete připustit. Toto období odloučení, kdy hledíte jeden na druhého přes mříž, je to, kvůli čemu jste se tady v realitě setkali. Není to prokletí, je to dar. Vaše setkání zviditelnilo tu mříž, abyste si každý mohli svou polovinu vyléčit a odstranit. To, že nemůžete k sobě, vás obrací k sobě samému. Ve skutečnosti ale mezi vámi žádná mříž není. To, co vám brání být spolu nejsou vnější překážky, ale hanba z toho, že ten druhý je diamantem a vy sami jste jen uhlí. Ve chvíli, kdy sami sebe vyleštíte a budete se mít rádi takoví jací jste, budete se vidět jako diamant, překážky se rozpustí a…. vy už jeden druhého nebudete potřebovat. Budete ho milovat, ale nebudete potřebovat jeho třpyt, protože objevíte svůj vlastní. Díky lásce k němu, najdete lásku k sobě a díky lásce k sobě budete schopni snést i jeho lásku k vám. 

Já vím, je to zamotané. Alespoň zpočátku to tak vypadá. Pokud máte potíže se v tom vyznat, nezoufejte. Stačí abyste si z celého článku pamatovali jen tři slova: Všechno je naopak. Kdykoliv nebudete vědět jak dál a věci přestanou dávat smysl, vzpoměnte si na tuto poučku obraťe myšlení vzhůru nohama a mnohé se vám vysvětlí. A platí to u čehokoliv. někdy totiž mylně považujeme příčiny za důsledek a důsledek za příčinu. když zkusíme pořadí otočit, často se věci neuvěřitelně rychle vyjasní.

Pokračování příště…

Eidheann <3

ĎAKUJEME:

http://divine-love.quicksnake.cz/Co-je-to-dvojplamen/Co-je-treba-pochopit-II-2