Po většinu svého života jsem žila ve zvláštním stavu uvěznění vnějším okolím. A jsem si jista, že přesně takovýto život probíhal u většiny z vás. Zprvu to byli rodiče a jejich manipulace a ovládání, poté učitelé ve škole, následně kamarádi a známí a v neposlední řadě partneři a děti.
Takovýto řetězec se táhne našim životem již po desítky let. A jeho příčina vychází z dětství, kde byly převzaty od rodičů přístupy ovládání a manipulace, jež pramení ze strachu, tak jako většina našeho stresu. Je to poměrně jednoduché. To, co bylo činěno vašim rodičů, přesně takto z určité části přistupovali oni k vám. Prostě to, co dostali, to dávají dále. Takže bylo-li s vámi manipulováno a nebo pokud bylo manipulováno s některým z vašich rodičů, tak vy jste buď manipulátor a nebo je s vámi manipulováno.
A takto je to se vším, co ve svých životech prožíváte. Pouze jste přebrali od rodičů jejich přesvědčení, víru, odsuzování a postoje. Oni byli vašimi Bohy-Bohem a Bohyní. A plně jste jim důvěřovali. Oni byli váš svět.
A tak, cokoliv se ve vašich životech děje, je postaveno na těchto přebraných programech a je potřeba si je jen uvědomit, přijmout, procítit je a s láskou uvolnit. Protože vy sami nejste těmi programy. Vy jste jim jen uvěřili. A protože vše, čemu věříte, to máte, je potřebné uvědomit si a přiznat si sám sebe, své niterné postoje, strachy a emoční stres, aby jste mohli tvořit-tedy věřit tomu, že není potřeba žít život v trápení a těžkostech.
Když jsem byla dítě, byla u nás v doma vždy poměrně nepříjemná atmosféra během uklízení domu. Vždy nepříjemný stres, tlaky a celkově vypětí. A když se uklízelo, nemohla jsem si dovolit jen tak sedět, vždy jsem musela být v činnosti a pracovat. Prostě, když se pracovalo, museli všichni. Před lety, když jsem ještě žila se svým bývalým mužem se mi tato situace samozřejmě opakovala. Když on něco dělal, absolutně jsem si nedovolila být v nečinnosti. V tu chvíli jsem měla pocit, že dělám něco moc špatného. A s postupem let, aby to nebylo málo, jsem přesně tento obraz začala aplikovat na své děti. Když jsem uklízela, museli oni také. Brrr…když jsem si uvědomila, jak vše projíždí jako přes kopírák.
A tak jsem se rozhodla, že to změním, že takto to posouvat na další generaci nechci. Začala jsem si to testovat na sobě. Zkoušela jsem nepracovat, když pracoval můj manžel. V tu chvíli jsem si uvědomila, co vše se ve mně odehrává. Jaké pocity ke mně přicházejí. Jak se cítím špatně a provinile. Nemálo odsudků vůči mně samotné. Jak jsem špatná manželka, že jsem líná a že si přeci tohle nemůžu dovolit a podobně a podobně. Nádherná smršť negací vůči mně samotné. A tak jsem si jednu po druhé zpracovávala a uvolňovala.
Dnes si s poklidem sednu a nic nedělám, pokud cítím, že nechci. Snažím se naslouchat svým pocitům a vím, že ten správný okamžik a ta správná chuť do uklízení vždycky přijde a já si to pak s radostí užiji. Že nebudu uklízet, protože musím, nebo se to očekává, ale protože si to chci užít. Jen sama pro sebe. Ne proto, aby mně někdo za to pochválil a nebo náhodou neodsoudil.
A přesně takto je to úplně se vším. Ať už se to týká situací, kdy mám říct „NE“, protože to tak vnitřně cítím, ale raději to neřeknu, protože, co kdyby mně odsoudili. A nebo nebyla dost dobrá v jejich očích a dle jejich očekávání.
Jde vlastně o sebepopírání, ze strachu z odsudku. A tak raději konáme proti sobě a vymlouváme se na to, že jsme nechtěli nikomu ublížit, nebo se ho dotknout. Protože ono je snažší ubližovat sobě. A tak se držíme v mechanismu sebepotlačení namísto, aby jsme si konečně dovolili milovat sami sebe a s láskou k sobě řekli „NE“. A nebo nešli někam, kam nechceme jít. Či nedělali něco, co nechceme.
Zdá se, že na mnohé ze všech stran tohle křičí a volá: „Začni se opravdu mít rád“. Dovol si mlčet, když nemáš co říct, dovol si zvýšit hlas na dítě, pokud to tak cítíš. Dovol si nedělat nic a jen tak se poflakuj. Mysli na sebe a odmítni, to co tvé srdce nechce. Přestaň sloužit dětem a svým rodičům, když cítíš, že tě to okrádá o tvou sílu a jen tě to trápí.
Dovol si to!
Dovol si konečně vykročit jiným směrem a začni krůček po krůčku dělat věci jinak. Odhoď strach ze sebe sama a zapomeň na očekávání druhých.
A veř!!
Věř sám sobě. Věř, že vše co uděláš je naprosto v pořádku a má to tak být. Dovol si s odvahou být zdravě sobecký. A když uvěříš sobě, tvá víra se přeleje ke druhým a oni budou věřit jak sobě, tak také tobě. Nebudou pochybovat o tvých krocích a následně ani o svých. Přetnou se vlákna závislosti a budeš svobodný. Otevřou se ti dveře možností a tvá energie nebude zneužívána. Ale ty musíš být ten první, kdo přestane zneužívat sám sebe. A dovolí si projevit lásku, lásku ke své jedinečnosti, ke své originalitě, bez srovnávání se s kýmkoliv druhým.
A tak začněte hned dnes. Začněte si se svým životem hrát a zkoušejte měnit své návyky a každý den udělejte cokoliv alespoň o pidi kousek jinak.
Přeji vám z celého srdce odvahu, ochotu hrát si a zakoušet život v nových obrazech a zkušenostech.
Věřím vám a vy věřte sami sobě. Máte na více, než si jen dovedete představit.
S úctou a láskou
Vlaďka
Tento text lze volně šířit v původní a nezměněné podobě spolu s odkazem na zdrojové stránky www.tvoje-stesti.cz.
http://tredoxe.blog.cz/1501/uvedomte-si-svou-svobodu
