Beltaine – čas probuzených smyslů

Moji milí,

máme před sebou poslední dubnový den (a hlavně noc), který je v germánské tradici zasvěcen svaté Valpurgii, bojovnici proti temným silám. Máme možnost účastnit se slavnosti ohně a spálit v něm vše staré. V keltské tradici v tento večer začíná svátek zvaný Beltaine. Je to čas lásky. Příroda je již zcela probuzená, vše je jakoby čisté a plné barev. Probouzí se touha plodit. V před­večer prvního máje dosahují sexuální síly světa vrcholu. Beltaine je svátek s dvojí symbolikou – plodnosti a smrti. Nedříve je třeba odevzdat ohni vše staré a přežité, aby se mohlo narodit něco nového.

Beltaine je jedním z největších svátků ročního cyklu. Bůh světla se tohoto dne spojuje s vládkyní noci. Jedná se o spojení dvou polovin, jež patří dohromady, aby vytvořily jednotu, z níž může vzejít další síla. Tento svátek značí v keltském kalendáři období roku, kdy začíná jeho „světlá“ polovina – pro většinu  z nás ta lepší – vždyť je to období probuzených smyslů a vitální síly; hřejivých slunečních paprsků, vůní a záplavy barev, které nám vtékají do těla a umožňují světlu v nás, aby se rozzářilo jako duha rozpínající se mezi nebem a zemí.

Významem slova Beltaine ve starokeltštině je oheň, jasný a zářivý, a tak k poslední dubnové noci neodlučně patří zapalování vater – jako podpora slunečního božstva a jeho uctění. Oheň, který se zapaloval na nejvyšším místě v okolí, byl považován za očišťující – možná i proto, že se v něm pálily posvátné byliny. Kolem ohně se pořádaly tance spojené s jeho přeskakováním. Do vzduchu se házela zapálená březová košťata jako ochrana proti čarodějnicím a zlým duchům.

Ohně pálené na Beltaine nás mají zbavit všeho nečistého, co se nashromáždilo v temném zimním období a zároveň nám dodat  životní sílu a ochranu pro období nadcházející.

Dle keltských tradic patří dnešní noc ještě vládě temnot a následující den již  světlé a teplé polovině roku. Půlnoc je tak hranicí mezi oběma polovinami roku. Již od dávných dob se právě po půlnoci vztyčují jarní májky symbolizující spojení Země a Nebe.

Kolem májky bylo zvykem tančit kruhové tance, posilující půdu. Po té se mladé dvojice vytrácely do hor, lesů a čerstvě zoraných polí, kde svými „milostnými aktivitami“ dávaly zemi novou sílu. Milenci se tradičně v tento den obdarovávali věncem z březového proutí. Mimochodem děti počaté na Beltaine bývají prý velmi šťastné.

O Beltainu se lidé také vypravovali k blízkým menhirům, neboť věřili, že jim v tento den pomohou splnit nejrůznější přání. O Beltainské noci si lidé na počest Slunce slavnostně zdobili své příbytky větvičkami cesmíny, hlohu a jeřábu – aby až ráno vyjde, zastihlo jejich dům již krásně vyzdobený.

Na Beltain je zvykem odměnit strážné duchy našich domovů. Ptáte se jak? Třeba zapálením vonné tyčinky nebo spíše nějaké  kvalitní vykuřovací směsi. Byliny pro Beltaine: Břečťan, hloh, jeřáb, jetel, kadidlovník, mandloň, mařinka vonná, měsíček,  růže, šťovík a vstavač.

A jak můžeme oslavit tento svátek v dnešní době?

Milé ženy, bohyně, ráno bychom měly vstát za svítání a umýt se v ranní rose – žena, která si o Beltainu omyje obličej ranní rosou, prý bude po celý následující rok krásná. (Vypadá to, že my, co žijeme v Praze nebo v jiném velkém městě to budeme mít s krásou trochu nahnuté, ale vy, ženy bydlící někde na samotě u lesa, máte šanci…)

Pokud žijete v blízkosti vody, upleťte věneček z jarních květů nebo uvijte kytici a vhoďte ji do potoka, řeky nebo jezera pro jeho požehnání a k uctění všech elementárních bytostí, kteří tam žijí.

Můžete připravit Májový košíček, naplnit jej jarními květinami a dobrou vůlí a potom ho položit na něčí práh. Nejlépe někomu, kdo je sám a potřebuje pomoc a povzbuzení.

Beltaine je jednou z tří kouzelných nocí v roce, kdy můžeme spatřit víly. Proč se o to aspoň nepokusit, že?

Nezapomeňte si něco přát, když budete skákat přes oheň (a hlavně si také přidržte svou dlouhou sukni). Pokud se nedostanete ven k ohni, zapalte si doma svíčku a přejte si něco i tak … určitě se to také vyplní.

Připravte číši vína, do které vložte jakýkoli jarní květ a vypijte ji s tím, koho milujete.

S Beltainem se pojí příběh Bohyně Rhiannon. Rhiannon má mnoho atributů stejně tak jako všechny Bohyně. Je čarodějka, Měsíční bohyně, Paní koní a větru, vládkyně živlů, Paní přírody, ale zejména Bohyně lásky. Její jméno znamená „Vznešená královna“ nebo také Královna bohů – Nejvyšší ze všech. Ona byla Paní z jezera, která dala Artušovi do rukou Excalibur a učinila ho králem Albionu, byla i královnou víl, která Morganu učila kouzlům. Také byla Paní ohně – ta která dávala kovářům moc brát železo z těla země a chránila před požáry a poraněním ohněm.

Rhiannon. Je nezkrotná, divoká, v kontaktu s přírodou i sama sebou, se svými instinkty i se svou božskostí. Je také múzou básníků a umělců. Láskyplně přenáší duše ze Země do posmrtné úrovně bytí na svém větrném bílém koni a pomáhá jim přizpůsobit se životu po smrti. Rhiannon dokáže měnit svou podobu, a tak se nám může zjevit jako zvíře, pták či jako píseň. Můžeme si ji přivolat, když potřebujeme pomoc se zhmotněním, uskutečněním svého velkého snu, když potřebujeme pomoc s komunikací s jakýmkoli duchem přírody, když procházíme náročnými životními přechody anebo když nám chybí umělecká inspirace.

Rhianninými symboly jsou bílý kůň, zpěv ptáků a bílá holubice, dále hřeben a zrcadlo. Jejím stromem je hloh a barva červená.

Beltaine je svátek radostný. Tuto noc je třeba prozpívat i protančit, ale využít i její magickou sílu k nějakému očistnému obřadu. A tak si, milé ženy, ozdobme hlavu girlandou jarních květů a volejme Rhiannon, aby nás zahrnula svou láskou, vášní a soucitem a pomohla nám uzdravit všechna naše sexuální zranění; volejme ji a požádejme ji, aby nás naučila znovu vnímat naše těla jako vyjádření lásky…a také to, že můžeme, opravdu můžeme milovat svobodně a plně.

Navažme znovu kontakt (nebo k tomu aspoň udělejme první kroky) se svou divokou, nespoutanou částí, obnovme svůj vztah se svou přirozeností, rozpomeňme si, kdo jsme a co v nás dřímá…

Krásně je to vyjádřeno v následujícím úryvku básně Clarissy Pinkoly Estés,Ph.D.:

„Jdi ven do lesů, jdi ven. Nepůjdeš-li ven do lesů, nic se nikdy nestane a tvůj život nikdy nezačne.“

Přátelé, přeji vám, ať je pro vás poslední dubnová noc skutečně čarovná a máj – ať je opravdu lásky čas.

Sofie Natarani

Prameny a inspirace: Moudrost šamanů – Marielu Lörler, C. Matthews – Keltské duchovní tradice, Poselství Bohyní – Doreen Virtue,Ph.D.

Pro www.novoucestou.cz připravila Natarani. Pokud chcete, sdílejte, prosím s uvedením této poznámky. Děkuji.