Veronika Petříková
– Všichni plyneme životem, všichni se necháváme unášet proudem řeky života. Každý z nás má svou vlastní loďku, každý z nás je navigátor, kormidelník i kapitán. Začněte plout životem, přijměte svou loďku a staňte se jejím dobrým kapitánem.
– Plujeme po řece Života a necháváme se unášet jejím proudem. Tato řeka je mnohem větší, než jakákoliv nám známá řeka. A tak mnohdy ztrácíme směr, mnohdy neumíme svou loďku dobře navigovat, máme strach, protože nelze dohlédnout na žádný břeh.
– Mnoho kapitánů se zmítá ve svých loďkách, snaží se napnout plachty všemi možnými směry, snaží se vzepřít a chtějí doplout do míst mimo proud této řeky. Někteří se snaží všemi možnými dostupnými prostředky loďku ukotvit – mají pocit, že na tom závisí zbytek jejich života. Nechtějí tohle místo opustit, nechtějí plout po řece dál, oni chtějí stůj, co stůj, zůstat.
– Když plujete svoji loďkou, vidíte kolem sebe tolik kapitánů, kteří ztratili směr, potkáte tolik kapitánů, kteří se křečovitě drží kamene a nechtějí plout dál. Veškerou sílu vynakládají na to, aby se udrželi v tomto místě, a přitom řeka proudí jejich rukama, proudí pod jejich loďkou a oni nic z toho nevidí. Nevidí ty možnosti, které jim život nabízí.
– Nebuďte kapitány, kteří se pevně drží kamene a nechtějí plout životem dál. Plujte po proudu života, přijímejte ty možnosti, které se vám tím nabízí. Jakmile se pustíte toho kamene, jakmile zaměříte pohled dál, dál po proudu řeky, uvidíte věci, které vám byly do té doby skryty. Všimnete si, kolik možností k vám nyní přichází. Všimnete si břehů a zjistíte, že máte nekonečně mnoho možností – můžete plout vpravo, vlevo, můžete vplout na břeh, a nebo se můžete nechávat dál unášet tímto proudem. Volba je teď na vás, teď přebíráte roli kapitána, kapitána své vlastní loďky, svého vlastního života.
– Nedržte se minulosti, nežijte minulostí, jen plujte – plujte životem a přijímejte vše, co vám život nabízí. Jak byste mohli vidět ty možnosti, které máte, když váš pohled, vaše veškerá snaha je u toho kamene, kterého se držíte a nechcete plout dál? Váš život se odehrává, váš život pluje, pluje po proudu řeky ale vy, kapitán, se držíte kamene a lpíte na tomto místě. Lpíte na věcech, které jste v tomto místě našli. Bojíte se pustit a nechat se unášet dál, dál do neznáma. Jak si můžete být jisti, co tam na vás čeká? Jak si můžete být jisti, že se neblíží velký vodopád? Důvěřujte řece, po které plujete, ona není váš nepřítel.
– Jakmile se pustíte vašeho kamene, jakmile začnete plout a necháte se unášet proudem řeky, jakmile přijmete tento tok, jakmile s ním budete v souladu, vaše cesta se zklidní. Vaše loďka se přestane zmítat z jedné strany na druhou. Voda k vám už nepoteče všemi možnými dírami, už budete v suchu a v bezpečí.
– Přijměte, že jste kapitán, přijměte, že plujete proudem života. Přestaňte s tím bojovat…plujte.