Staršie, ale stále aktuálne 🙂
Tohle známe velmi dobře všichni. Jen je v tom jedna potíž. Ani si neuvědomujeme, jak často se „kdyby“ v naší hlavě objevuje. Všechno je závislé na našem magickém kdyby. Všichni čekáme, až kdyby přijde. Ale co kdyby ono „kdyby“ nepřišlo?
Tak jdeme dál s nějakým dalším kdyby. A je to pořád stejný kolotoč. Jsme už tak otupělí z našeho kdyby, že si každý
z nás řekne, já to tak nemám. Když nás něco napadne, například něco co bychom chtěli udělat, někam se posunout, nebo cokoliv vyřešit, máme hned našeho přítele u sebe. Naše kdyby čeká. Kdyby to bylo takhle, kdybych měla tohle, kdyby mě měl rád… Toto magické slůvko je „čertova brzda“ v tom, že to opravdu uděláme. Co to s námi je, že na všechno co bychom udělali, je tisíc argumentů proč to nedělat. A tisíc dalších kdyby podmínek, že bychom to udělali. A víte co? Ti úspěšní kdyby nepoužívají. Protože vědí, že ideální podmínky neexistují. Kdybych měl, kdybych mohl, kdybych byl… Nikdy nebude nic ideální, a pokud nejste schopni to udělat teď, nebudete schopni to udělat, ani kdyby… To je pravidlo. V případě, že bych například já přemýšlel způsobem, že „kdybych“ měl mnoho peněz a více času, mohl bych pro vás psát, nenapsal bych nikdy nic. Nemám ani jedno z toho. A přesto to dělám. Moje kdyby neexistuje. Neexistuje ani strach z neúspěchu, ani mnoho dalších podmínek, za kterých bych mohl psát. Prostě píšu. Mohlo být mnoho kdyby. Přesto nebylo. Jestliže z vašeho života zmizí to krásné, tajemné, magické „kdyby“, posunete se v životě o tři třídy výš. Bude to jako, když pustíte koně z oprátky do volného výběhu. Bude plný energie, nadšení a štěstí. Navíc vy z toho budete mít radost, jak se Váš kůň rozzáří. Chce to trochu cviku a sebekázně, ale nové možnosti v životě člověka stojí za to.
Jen kdyby už byl pátek…
Mějte krásný den,
Pavel
ZDROJ:
