Zvláštní, ale velmi pravdivý paradox. Každý z nás si to už vyzkoušel. Třeba i na maličkostech. Chtěli jsme někoho porazit při hře tak moc, až se nám přestalo úplně dařit.
Něco jsme chtěli udělat tak nejlíp jak to jen jde, a skončilo to katastrofou. Dávali jsme si velmi záležet na obědě až jsme ho spálili. A příkladů jsou tisíce. Štěstí vždycky padne na toho, kdo o něj neusiluje. Výhru získá ten, kdo hraje bez zájmu vyhrát. Zvláštní paradox v tom je ten, že pokud se soustředíme na danou věc (prostě moc chceme), 
většinou nám unikají maličkosti, které tuto věc dotváří do dokonalosti, kterou hledáme. A pak děláme chyby. Pokud se rozhodnete udělat něco dobře, ba přímo skvěle, nelpěte na výsledku. Udělejte to s radostí a tvořte. Sám úspěch je skryt v prázdnotě činnosti, bez upjaté mysli na výsledek. Nic na tomto světě není dokonalé. Pokud nelpíte na výsledku, bude to, co vytvoříte lepší, než jste původně zamýšleli. Vaše mysl bude při tvoření uvolněná, nepřipoutaná. Užijete si to. Nebudete se nervovat, jak to celé dopadne. Pokud chcete něčeho dosáhnout, nemá smysl do toho dát úplně všechno. Vyčerpá vás to, unaví, vnitřně vyhoříte. Jediné co je důležité, nepolevit v souvislém úsilí k dosažení něčeho. Prostě se snažit bez vidiny skvělého výsledku. Pokud tvoříte mentálně (podobně jako já) je důležité dát určité myšlence volnost. Prázdnotu. Jedině tak se může plně rozvinout, jedině tak přijdete na mnoho aspektů, které unikají ostatním, co tak moc chtějí. Pokuste se o tom alespoň popřemýšlet nebo ještě lépe, vyzkoušejte to. Váš život nabere úplně jiný směr, vaše tvoření bude šťastnější a úspěšnější. Pokud máte i Vy takové zkušenosti, podělte se o ně s ostatními…
Mějte den,
Pavel
zdroj:
