Staršie, ale stále aktuálne!
Asi si to nikdo z nás neuvědomuje. Skutečnost je však taková. Většinu věcí v našem životě vlastně vůbec nepotřebujeme. Přesto pořád chodíme, nakupujeme, hromadíme a chceme vlastnit. Jen proto, že si myslíme, že to musíme mít. Že bychom to měli mít. Společnost nás podvědomě nasměrovala tímto směrem. Módní trendy, styly, design, nové technologie umožňující nám jednodušší život. A nebo život daleko závislejší?
K čemu nám vlastně je nejnovější iPhone, poslední kolekce módní značky či nejnovější model vozu? Co za tím 
vlastně stojí? Naše vlastní malichernost? Nebo spíše už závislost? Či komplex méněcennosti? U každého z nás to může být různé. V každém případě to není zdravé. Společnost v nás toto vnímání světa kolem nás uměle vytváří a zároveň utvrzuje. Když se rozhlédneme kolem sebe, máme v domácnosti mnoho nepotřebných věcí. Dokonce platí pravidlo, že pokud věc nepotřebujete déle než šest měsíců, je pro nás nepotřebná. Ale přesto ji vlastníme, a mnohdy se ji nedokážeme ani vzdát. Asi by to bez ní nešlo dál. Jak úsměvný pohled že? Společnost se snaží vnutit nám názor, že ten kdo nejde s dobou je „out“. Ovšem to není pravda. Skrytá tvář celého cirkusu je jen byznys, zisk a moc. Dalším úsměvným faktorem nepotřebných tužeb je vytváření zážitků. Už jsi viděla ten nový film? Byl jsi tam a tam? Četl jsi to a tamto? Na dovolené jsme byli… Tohle není to, co člověku dává moudrost a smysl života. Jsem snad já hloupý, nevzdělaný, či pitomý, jen proto, že nechodím do kina a nenavštěvuji kulturní události, nehraju fotbal a nejezdím v BMW? Že bych na dovolenou na Bahamy nejel i kdybych měl milióny? Možná jsem divný. Ale právě tím, že nejsem konzument. Nevyhledávám nové zážitky, nehledám nové zprávy, nehromadím další věci. Hledám v sobě. Nechávám vyplouvat napovrch pravdy a skutečnosti. Beze strachu, na co přijdu. Je to největší dobrodružství mého života. Není k tomu potřeba zážitků, společnosti, peněz ani jiných nepotřebných tužeb. Přestal jsem se bát sám sebe, skutečností a pravd. Přestal jsem před nimi utíkat. Naučil jsem se s nimi pracovat a přetvářet je do pochopitelné podoby pro sebe i pro vás. Vzepřel jsem se zažitému, jen pasivně přijímat hlouposti kolem mě a začal jsem vnímat život sám sebou a ne prostřednictvím ostatních. Už si nenechávám vnucovat nepotřebné touhy. Zkuste o tom přemýšlet i Vy, sami v sobě.
Mějte krásné pondělí,
Pavel
ĎAKUJEME: