Každý člověk se snaží najít ideálního partnera,ale jen málokteří mají dojem,že se jim to podařilo.
Ideální partner,nebo-li duševní partner je osoba,s níž je možné se optimálně rozvíjet.Není to jen spojení dvou lidí,nýbrž dvou duší,se všemi z toho vyplývajícími důsledky pro soužití a pro lásku.
Duševního partnera potkávám na duševní úrovni,daleko od všech naučených postojů,rolí a očekávání.Stává se tak pro mě
„branou“k vnitřnímu ráji,cestou k mé vlastní celistvosti.Miluji ho takového jaký je,a ne takového,jaký by podle mých představ měl být.Cílem duševního partnerství je být zcela sám sebou a přitom tomu druhému pomoci opustit myšlenkové a emocionální vzorce,které ho neustále znovu stahují zpět na rovinu očekávání a hraní rolí.S duševním partnerem žiji v atmosféře volnosti a důvěry,která jediná umožňuje pravou lásku.
Duševního partnera potkávám na duševní úrovni,daleko od všech naučených postojů,rolí a očekávání.Stává se tak pro mě“branou k vnitřnímu ráji“cestou k mé vlastní celistvosti.Miluji ho takového jaký je,a ne takového,jaký by podle mých představ měl být.Cílem duševního partnerství je být zcela sám sebou a přitom tomu druhému pomoci opustit myšlenkové a emocionální vzorce,které ho neustále znovu stahují zpět na rovinu očekávání a hraní rolí.S duševním partnerem žiji v atmosféře volnosti a důvěry,která jediná umožňuje pravou lásku.Jako duševní partneři zažíváme lásku,která nám poskytuje volnost a vytváří odstup,nutný pro oboustranný rozvoj.Je to cesta nalezení vlastní pravdy a jejího následování.Svoboda je možná i bez lásky partnera,láska však bez svobody možná není.To nejen znamená,že tomu druhému ponecháme veškerou volnost,nýbrž,že i sami zůstaneme volní,aniž bychom toho druhého potřebovali.Teprve tehdy jsme s ním proto,protože chceme,a ne proto,že musíme!
Jistý muž hledal po celý svůj život ideální partnerku.Zbohatl a stal se slavným,ale zůstal sám.Když byl starý zeptal se ho jeden reportér,jestli jeho hledání partnerky mělo nějaký úspěch,a on odpověděl:“ale ano nalezl jsem ji.Když mi bylo třicet,potkal jsem ideální ženu.Jenže to mělo háček-ona totiž zrovna také hledala ideálního muže!“
Mnohým z nás se stává to samé co onomu muži.Hledáme ideálního partnera a přehlédneme přitom,že podle zákona rezonance jej můžeme přitáhnout teprve tehdy,až se sami staneme ideálním partnerem.
Proto je ten partner s nímž právě máme vztah,pro nás právě teď tím ideálním,protože nás konfrontuje přesně s těmi lekcemi,které se ještě musíme naučit,abychom skutečně byli ideálním partnerem.
A děláme ještě jednu chybu.Hledáme lásku venku-chceme být milováni.Nevědomky toužíme po tom,co jsme zažívali v dětství,když jsme byli milováni takoví jací jsme byli.Všichni se o nás starali a my se cítili v bezpečí.Je pochopitelné,že tento pocit lásky a bezpečí chceme zažívat dál.Jenže můžeme dostat jen tolik lásky,kolik ji sami dáváme.Mateřská láska byla jakousi „zálohou“,ketrou jsme dostali od života a kterou musíme jako dospělí splatit,neboť můžeme sklízet jenom to,co jsme zaseli.Láska je jako osamělá horská chata,člověk v ní najde jen to,co si do ní donese.Přestaňme tedy dělat tu chybu,že se budeme zajímat jen o tu část lásky,kterou dostáváme,ale začněme sami lásku dávat.Naplňme se láskou a staňme se milujícími lidmi.
ZDROJ:
Více zde: http://www.andelske-oci.cz/prace-na-sobe/zakon-lasky/
