„ROZUM“ – jak poznáme že se právě rozhodujeme rozumem
1. Rozumové myšlení vnímáme jako fyzický proces v hlavě
Opravdu, vím že to zní směšně ale zkuste se nad tím zamyslet – když něco řešíme chytáme se za hlavu, máme dojem tlaku na čele, masírujeme si kořen nosu nebo klademe prsty na spánky… To je signál, že to řešíme hlavou, rozumem…
2. Cokoli co Vám řekne rozum je čistě logické, racionální a má základ v materialismu
To znamená že se Vám bude vždy klást na první místo pevné věci jako „toto je levnější, jednodušší, bezpečnější, rychlejší, méně složité..“ Absolutně ho nezajímá jak se cítíte, jestli to odpovídá Vaší náladě ti vnitřnímu pocitu (intuici), či to zahrnuje smysl pro vyšší dobro nebo soucit s druhými.. Veškeré jemné emoce a mimosmyslové vnímání jsou rozumem ignorovány, takže to co Vám bude předkládat jako řešení či rozhodnutí bude vycházet čistě z logických, pevných aspektů. Mozek se snaží všemi prostředky potlačit intuici, protože ta nejedná v souladu s egem (mysl/falešné já). Ego chce to nejlepší pro sebe, a vší silou nás udržuje v nesmyslné hře materialismu a nutí nás přemýšlet stylem, který nás drží v koloběhu práce, finance, účty, povinnosti, tohle můžu tohle nesmím a tohle se přece nehodí.. Takže to co Vám říká rozum poznáte tak, že bude obhajovat, zastávat a prosazovat tyto předměty a potřeby, které se budou samozřejmě jevit jako podstatné a odpovídající a většinou se jich budete zastávat.
3. Mozek funguje v minulosti, takže veškeré jeho závěry či rozhodnutí vycházejí z předešlých zkušeností
Všimněte si toho – pokaždé když přijde na řešení nějaké krize či problémů, rozum Vám začne okamžitě předkládat staré zkušenosti. Takže dřív, než si to vůbec uvědomíte budete přemýšlet stylem „Když jsem toto udělal posledně, nedopadlo to dobře.. nedůvěřuji tomu protože jsem se už jednou spletl.. tohle už znám a chápu to jako nebezpečné..“ Mozek to neumí jinak a nikdy nebude umět – je mrtvá věc, infobanka, chemický stroj. Nemá „vlastní rozum“ 
🙂 Je to jen archiv, který Vám bude zodpovědně předhazovat sesbíraná data. Tyto se získávají při zkušenostech, a jsou hodnoceny na základě toho, jaká ta zkušenost pro nás byla. Ovšem toto je velmi zásadní omyl, protože mozek racionalizuje a třídí informace na základě toho, jak to vyhovuje egu, což vede opět k bodu číslo 1. – k materiálním a osobním potřebám, bez ohledu na emoce, vyšší dobro atd, jak jsem psala. Takže to, co Vám mozek bude radit poznáte tak, že to bude vycházet z Vašich předchozích zkušeností. Když se přitom ale přichytíte, zamyslete se nad tím a analyzujte toto info – bylo to skutečně tak zlé? Ano v té situaci se Vám nelíbilo – třeba jste udělali něco co Vás přivedlo do nepohodlné situace, ale POCITY které jste přitom okusili musíte najít sami! … protože na těch (a jen na těch..) záleží…
Třeba jste se rozhodli překvapit někoho koho máte rádi, taková ta intuitivní akce kdy jste měli nápad, bleskovou myšlenku a v hrudi pocit „to chci udělat..“ Načež jste se nerozmýšleli (nedali rozumu dostatečně dlouhé varování, aby stihl začít analyzovat a odradit Vás od zamýšleného spontálního plánu.. ) No a kvůli tomuto nápadu jste stáli v pozdním večeru 20 minut v dešti před bytem svého přítele a pěkně jste prochladli, do toho Vám ten večer ujel autobus protože dotyčný měl jak na potvoru zpoždení se kterým jste nepočítali, jak jinak. Racionálně a materialisticky z toho vychází „zima, mokro, čekání, ztracený čas, nepraktičnost, tělesné nepohodlí, projeté peníze…“ Takže mozek tuto prožitou informaci vyhodnotí jako negativní, zápornou a proto se Vás bude snažit odradit od příští stejné „chyby“. Ale zamyslete se nad tím – je to opravdu tak? Dá se ona situace opravdu hodnotit jako chybá či špatná? Ano zmokli jste a v pozdním večeru Vám bylo vám zima a nepříjemně, to chápu.. ale co ten výraz na tváři člověka, kterého jste překvapili svým nečekaným příchodem? Co to mokré objetí které jste mu zkřehle darovali a zamokřili tak i jeho šaty, abyste se se smíchem šli honem převléct do jeho (o číslo větších) šatů..? Co ty spontální uvolněné chvíle když jste pak vařili čaj a smáli se nad tím „nezodpovědným a neracionálním“ rozhodnutím jít čekat ven v dešti? … A ten ujetý autobus Vás určitě naštval, domů jste došli pěkně pozdě a museli jste vstávat v 6 ráno na první ranní spoj.. ano ano chápu.. Ale co ta noc, kterou jste díky tomu prožili? A vzpomínky na ranní únavu kdy jste se s bolehlavem nutili vstát a zorientovat se – pamatujete ten ranní čerstvý vzduch který Vám ovíval tvář, když jste vyhlédli z okna? Pamatujete ten pohled? Ani nevíte kdy jste naposled vstávali takhle brzy a viděli slunce vstávat v mlze nad cizím městem… máte ten zážitek spojený s chutí kávy kterou jste ten den měli černou, protože Váš drahý člověk neměl mléko (nečekal Vás přece). Cesta ranním spojem byla také něco nového, na tu únavu a polospánek se budete pamatovat ještě dlouho, stejně jako na pocity které jste měli z celé „akce..“ … Ano mozek má pravdu, ten večer jste byli pěkně promrzlí a možná jste z toho dostali i rýmu (pozor nemoc, od tohoto Vás bude rozum jistě velmi zrazovat – je to nebezpečné!!!) … a ano, byli jste unavení a nevyspalí a museli jste domů ve vlhkém oblečení což nebylo vůbec příjemné… Ale už vždycky si při chuti černé kávy vybavíte ten východ slunce, tu mlhu a vlastní rozespalost, která najednou nabírá melancholický nádech namísto klasické naštvanosti… A stejně tak si budete pamatovat kránou tvář toho druhého, který ještě v poklidu spal, předtím než jste ho políbíte na čelo, abyste spěšně a tiše odešli…
Mozek má pravdu v tom, že situace byly nepraktické, ale je to to na čem skutečně záleží..? Nebo Vás tyto analýzy a „podstatné věci“ jen odvádí od těch pravých pocitů a zážitků? Protože tyto se nikdy neobejdou bez trochy nepraktičnosti a nepohodlí.. ale to je na životě přece to krásné…
4. Mozek shromažďuje veškeré informace z okolí, i ty co nedávají žádný smysl nebo pocházejí ze zcela nedůvěryhodných zdrojů
Mozek opravdu nerozlišuje odkud jaké info přišlo, jednoduše zachycuje a skladuje vše co vidí/slyší, a to si ukládá do podvědomí. Se všemi informacemi pak nakládá stejně, bez ohledu na to, jestli jsou opravdu kvalitní nebo úplně blbosti. Takže se můžeme přichytit že něco děláme navzdory našemu cítěni, jen proto že „moje matka říkala že takhle to je správně…“ Nebo zjistíme že jsme ovlivněni výběrem protože v novinách psali to a ono, ve zprávách říkali, moje kolegyně tvrdila.. Tyto informace jsou zcela nepoužitelné, nicméně Váš mozek neumí nic jiného než jednat na základě sesbíraných „fakt“. Takže to, že se v daný okamžik rozhodujete rozumem poznáte tak, že si při zodpovědné analýze těchto informací najednou uvědomíte, že je to úplná blbost… (kterou jste se přesto x-let řídili)
„INTUICE“ – jak poznáme, že informace pochází z intuitivního cítění
1. Intuice je pocit !!!
Velmi zásadní rozdíl od rozumu – intuice není nic, co chápeme racionálně, takže si musíme uvědomit, že zde jde opravdu o cítění, vnímání, nepodložitelné chápání které nepochází z hlavy.
2. Intuitivní vnímání je příjem informací – nikoli jejich dedukování !!
Intuice není nic, na co bychom přišli sami – není to náš mozek který toto produkuje. Je to mimosmyslové vnímání, které přichází k nám, takže my ho přijímáme. Toto je velmi důležité pochopit – my nejsme tvůrci toho co nás napadá, co k nám přichází nebo nás inspiruje či říká co máme dělat, vede nás. To je naše duše, Bůh, Vesmír, Andělé či jiné Boží Zdroje Světla a Lásky, které jsou s námi v neustálém spojení a komunikují skrze pocity = intuici.. Takže to není nic, co bychom měli sami definovat či se na to snažit přijít – prostě to přijde samo a my to budeme cítit (neříkám „chápat“, to možná vůbec, ale budeme vědět jistě, co se nám sděluje a měli bychom se dle toho zachovat, i když tomu v daný moment třeba nerozumíme)
3. Přijímané informace ucítíme v hrudníku
Naše pátá čakra se nachází u duchovního srdce, tam kde je uložena naše duše, v hrudním koši. Jakékoli informace přijímané od Vyššího Já, Andělů či samotné naší duše tedy ucítíme právě tam.. Nebude to zatěžující pro mozek ani mysl, naopak v momentech přijímání informací je naše hlava tiše lehká a neotravuje nás blbostma a úvahama. A nebo zrovna otravuje (cítíme ten tlak a to horečné přemýšlení), ale v ten moment ucítíme POCIT, který vychází jasně a čistě z oblasti hrudníku, a toto je nenásilné, jemné, nenucené a přesto pevné a zcela reálné.
4. Intuici nemusíme vždy chápat – nelze ji tedy analyzovat rozumem
Zdroj intuice je samotný Vesmír (Bůh, chcete-li), který k nám promlouvá především skrze pocity a vjemy. Tyto mají vždy hlubší souvislosti a jsou spojené s naší duší, naším záměrem zde na Zemi a aktuálním vývojem našeho Bytí. Takže musíte akceptovat fakt, že tomu prostě nejde vždy rozumět – nejste Bůh abyste znali všechny cesty světa, všechny možnosti a spojitosti. Jste omezeni lidským tělem, které má omezenou kapacitu a tudíž omezené možnosti chápání. Bůh však ne. Ten je všude, je dokonalý a zcela všehoschopný, takže pokud uzná za vhodné že je pro nás dobré udělat to či ono a my nasloucháme (!!!!), sdělí nám informace relevantní k dané situaci či otázce prostřednictvím intuice. On chápe svůj záměr a ví kam nás vede, nám to ale z našeho omezeného hlediska může připadat zcela nelogické, zmatené a nemáme nejmenší tušení, k čemu by to mělo vést či co to bude obnášet, jaké důsledky to vyvolá.. Musíme však vědět, že jsme v rukou Vesmíru a ten má s námi jen ty nejlepší úmysly (věřte tomu nebo ne – život nikdy nejde proti Vám, to Vy bojujete se životem a způsobujete si tak veškeré těžkosti). Vesmír se nás snaží upozorňovat, opravovat, navést a pomáhat nám na každém kroku. Jeho možnosti jsou však omezeny tím, jak dalece jsme schopní toto vnímat a přijmout, a hlavně JEDNAT podle toho. Nebojte se že Vás vedou někam kde to bude horší, ona i ta špatná zkušenost může být to nejlepší, co nás kdy potkalo…
***
použitý zdroj: http://
