Společnost, ve které žijeme, nás učí hromadit. Čím víc, tím líp. Plníme své sociální zdi množstvím skvělých nebo alespoň vtipných příspěvků, plníme své byty množstvím nejnovější elektroniky, plníme svá břicha moderními potravinami, plníme svůj krevní oběh alkoholem/adrenalinem (škrtni nevhodné), plníme své životy potřebnými lidmi, svoji hlavu plníme televizními postavami, ale na svou duši zapomínáme. Paradoxně se pak můžeme dostat do situace, kdy si ve svém přeplněném životě připadáme úplně prázdní.
I duše potřebuje svou potravu, jinak slábne její hlas a my neslyšíme její šepoty, které nám pomáhají 
v rozhodujících chvílích. Duše ke svému životu potřebuje pravdu. Tu skutečnou, nejčistší a mnohdy bolestnou pravdu o naší existenci v tomto prostoru, který může být osvíceným rájem ale klidně i temným peklem. Záleží jenom na tom, jak se rozhodneme. A na tom, zda se rozhodneme vědomě či nevědomě. Abychom se dokázali rozhodnout vědomě, musíme se vydat na cestu do svého nitra, kde nejlepšími průvodci jsou zápisky těch, kteří se na cestu do svého nitra vydali již před námi. Díky nim si možná ušetříme několik slepých odboček, nalezneme inspiraci a snáze pochopíme informace těžko uchopitelné.
Takové zápisky najdete v knihách o pozitivním myšlení. Nechejte se vést svou intuicí. Ta pravá kniha vás osloví. Téměř na vás zamává a vy budete vědět, že je to ona. Tím si můžete být jisti.
Svět není černobílý, stejně tak jako není dobrý či zlý. Svět JE. Přívlastky mu přisuzujeme my, na základě vlastních zkušeností. To zda pro nás byla určitá zkušenost dobrá či špatná nedokážeme posoudit ve víru energií tou danou situací vzbuzených. To dokážeme až zpětně, s odstupem roků. A někdy ani to ne. Ale ať prožíváme cokoliv, vždy je k tomu důvod. Nic se neděje nadarmo či zbytečně.
Když si osvojím myšlenku, že vše, úplně vše, co se mi děje, děje se pro mé dobro, svět náhle přestane být nepřátelský. Zmizí nepřátelé, neboť nikdo náhle nepovede své činy k mému neprospěchu. Zmizí problémy, neboť se z nich stanou příležitosti ke zlepšení. Zmizí strach, neboť život náhle bude konejšivou náručí, která vždy ví, co je pro mne nejlepší.
Samozřejmě, budu-li lhát, bude mi lháno. Budu-li krást, bude mi kradeno. Budu-li ubližovat, bude mi ubližováno. Avšak budu-li milovat, budu milován. Budu-li dávat, budu obdarováván. Budu-li pomáhat, bude mi pomoženo. Univerzální zákony jsou jednoduché a nezvratné. Energie, kterou vyšlu, se mi vrátí. Ovšem ji však nemohu čekat z toho stejného směru. Proto se mi někdy může zdát, že je život ke mně nespravedlivý. Nyní však vím, že je to z toho prostého důvodu, že jsem také k někomu nespravedlivý. „Nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě“ nejsou prázdná slova. Je to univerzální zákon přeložený do lidské řeči.
Není třeba vynalézat kolo, když už to udělal někdo před námi. Není nutné prošlapávat stezky, kterými již někdo šel. Je však třeba jít tou vlastní, která mnohdy může vést nečekanými zákrutami. Kniha moudrosti nás dokáže inspirovat na naší cestě. Když jsme na ni připraveni. Je potřeba hledat tu nejčistší pravdu, která dříme v našem nitru, ukrytá pod nánosy vědomých či nevědomých lží.
MéR
Prevzaté z http://probuzeni.blogspot.sk/2015/03/hromadime-plnime-pritom-jsme-prazdni.html
