Každý duchovní učitel má ego. Pokud tvrdí opak, je pravděpodobné, že své ego potlačuje a projektuje do svých bližních. Někteří již prošli trnitou cestou sebepoznání a přijali pokoru, ale mnoho jich stále žije pýchou duchovního ega.
Lákají, manipulují a připoutávají k sobě žáky jako ovce. Pozornost a uctívání žáků sice zvětšuje jejich energii, ale přitom nafukuje jejich ego do megalomanských rozměrů. Připoutanost žáků k egu duchovního učitele přináší odpovědnost za tyto nebohé a odevzdané duše. Což znamená, že duchovní učitel je zatížen karmickou vazbou a duševně připoután ke svým ovečkám. Takový učitel je obvykle sám na piedestalu a hlasitě se prohlašuje za vyvoleného Bohem a svými žáky. Své nevyrovnanosti a pokřivené vnímání pravdy pak přenáší i na své ovečky, a tím jim znemožňuje dojít k Bohu přímou cestou. Naopak jim cestu zavírá sám sebou a namísto pravdy a lásky zpravidla rozsévá bludy lží a nenávisti.
Skutečný duchovní učitel je napojený na zdroj a má plně otevřenou korunní čakru, takže jeho aura září kolem hlavy jako svatozář. Pravý duchovní učitel nepřipoutává žáky k sobě a nevede je jako ovce na porážku, ale nechává jim svobodnou vůli a ukazuje jim s pokorou a láskou přímou cestu k Bohu, který je dosažitelný z nitra každé bytosti. Odstřihává vazby těch, co se k němu připoutají a trpělivě jim dokazuje, že je pouze ukazatelem a povolaným průvodcem. Vysvětluje, že Boha už by měl každý najít sám z vlastní vůle a skrze sebe. Raději má jednoho žáka, který směřuje k Bohu, než tisíce těch, co za ním jdou bezhlavě i do pekla. Tiše a mírně poukazuje, že všechno poznání i Bůh sám je neustále přítomen v nitru každého, jen si rozpomenout a začít naslouchat. Nestojí na piedestalu, aby řečnil o své vyjímečnosti, ale zdarma ukazuje, jak každý může nalézt pravdu v sobě. Jde osobním příkladem přímou cestou k Bohu s důrazem na rovnost a bratrství všech bytostí a jeho všeobjímající láska i radost je napnuta jako lano, vedoucí až k Bohu Stvořiteli.
zdroj, autor:
Ivo Leinveber