Stín je to, co považujeme za méněcenné a nechtěné. Pro naši společnost je to především nemoc, válka, hlad a smrt – v biblickém pojetí jsou to čtyři jezdci apokalypsy. Tím pátým, který se od nich odloučil ještě dříve, než se proslavili, je chaos.
Stín je převážně mužské téma (ačkoliv dnes již to není tak docela pravda, neboť mnoho žen se nechalo 
zatáhnout do stínového vidění světa, orientovaného na výkon a boj), a vyprávějí o tom všechny pohádky, které začínají obrazem starého umírajícího krále a nejčastěji tří synů. Přičemž ten nejmladší, který přijímá mohoucnost Stínu a dělí se s ním o sílu, nakonec přes veškeré úskoky starších bratrů získává princeznu a království.
Stín je ve snech i v našem životě zrcadlen vždy skrze osoby stejného pohlaví. Tedy Stín muže bude představovat jiný muž a stín ženy bude vždy zobrazován jinou ženou. Přijetí Stínu a přetavení této prapůvodní síly na učitele a pomocníka se věnuje mnoho původních duchovních nauk napříč všemi kulturami. Mytologie jsou přitom popisem archetypálních vnitřních dějů, kterými je zapotřebí projít, abychom otevřeli jednotlivá centra v těle. Obrazy božských sil napříč všemi kulturami popisují tentýž proces, přičemž hovoří o propojení určitého místa v lidském těle. Většina symbolů a příběhů však byla buďto zkomolena nebo doslova obrácena vzhůru nohama. Stačí si optikou symboliky prohlédnout moderní pohádky nebo loga korporací a budeme překvapeni, že většina jich nese právě zkázonosné programy. Toto masivní znesvěcení posvátných symbolů a slov, neboli převrácení původní tvůrčí inteligence v destruktivní sílu, slouží toliko k zotročení mas, udržování v nevědomosti a uzavření odpovídajících center v těle (a opravdu to není jen otázka jmen pohlavních orgánů a obrácené svastiky, proč má např. Chrom a Google ve svém logu skryto číslo 666?).
Pokud přijmeme smrt, válku, nemoc, chudobu a chaos jako neoddělitelnou část své bytosti a tohoto světa, což může být pro některé nepřekonatelný problém, zvláště na úrovni podvědomí a nevědomí, otevírá se před námi mistrovská část práce na sobě. Zjišťujeme totiž, že nás nyní znepokojuje opačné pohlaví, ať již ve snech nebo v životě, což ukazuje na Animu (nevědomé ženství v muži) nebo Anima (nevědomé mužství v ženě). Pak jsou studnicí moudrosti pro ženy pohádka Panna a Netvor a pro muže Rybář a jeho žena, které přesně popisují vnitřní procesy, jimiž je potřeba projít, aby se mužská a ženská část propojila v celistvou bytost. Celý duchovní růst a tzv. transformace je vlastně propojování (nebo spíše obnovení a hluboké očistě od nánosů křivd, nepochopení a zneužití) principu vyrovnávání mužské a ženské části naší duše, a to na úrovni těla, duše i ducha…
AUTOR, ZDROJ:
Ivo Leinveber
