Neprestajne aktuálna téma. Lebo stále riešime sebahodnotu, sebalásku, sebaistotu.
„Téma vlastních hranic je zvláštní. Odjakživa jsme vymezovali hranice svého domova či pozemku, abychom 
zabránili nepřátelům vstupovat na naše území. Fyzicky jsme velmi schopní vymezovat jasné hranice, už tím, že zavřeme a zamkneme dveře. Vše nežádoucí držíme venku, a vše, čeho si vážíme, chráníme uvnitř. A přitom je pro tolik z nás problém učinit totéž v naší emoční oblasti. Hranice našeho vlastního já mizí a my dovolujeme druhým vstupovat do našeho posvátného a citového prostoru. Přitom se tato citová ochrana nijak neliší od ochrany fyzické. Je to proto, že sami sebe si vážíme mnohem méně než druhých? Ve většině případů ano, právě proto. Musíme se naučit si vážit sami sebe a svých citových já stejně tak, jako si vážíme svého hmotného majetku. Své věci pojišťujeme proti ztrátě, krádeži či nehodám, ale pro ochranu svých citů neděláme nic. Kdybychom si své vlastní hranice chránili stejně tak samozřejmě jako to děláme se svým majetkem, mnohem více bychom si sami sebe vážili.
Je načase vymezit si hranice, které potřebujeme, a neustupovat z nich. Není to vždy jednoduché, protože energii druhých jsme se naučili ctít více než svou vlastní. Ale každý z nás je stejně tak cenný jako všichni ostatní a zaslouží si mít a chránit svůj prostor. Je jasné, že ti, kdo měli prospěch z toho, že jste své hranice neměli, se budou hněvat a stavět na odpor. Ale držte pevně. Neustupujte jen proto, abyste si někoho udrželi nebo se vyhnuli jejich hněvu. Vaše hranice slouží vám, abyste mohli dobře žít a růst, a to bude prospívat jak vám, tak i mnohým dalším.“