Potvrdené praxou…
Jedna pacientka mi v ordinaci vyprávěla, jak jí před patnácti lety tragicky zahynula dcera: „Nemohu na ni zapomenout. Jako by pořád byla vedle mě, a mně je přitom hrozně těžko.“ Podíval jsem se, co se tehdy vlastně stalo. Žena předala své dceři sklon k absolutizaci lásky k lidem a ke světu. Obtěžkání dceřiny duše ji velmi trápí, a dcerku samozřejmě také. Chtěl jsem jí říci pár obecných slov, ale najednou mi spánkem projela bodavá bolest. Bylo to jasné – duše jejího dítěte se rozhodla sdělit mi nějakou důležitou informaci. A opravdu: „Řekni jí, že když mě čekala, chtěla zemřít.“ Podíval jsem se do časových charakteristik a zaznamenal jsem mohutný program sebezkázy mezi pátým a osmým měsícem těhotenství. Program byl vyvolán vztekem na manžela. „Ve druhé polovině těhotenství jste tehdy nechtěla žít.“ „Ne, to je vyloučeno.“ „Ale zlobila jste se na manžela.“ „To ano, a moc. Hrozně v té době pil.“ „No vidíte. Vnějškový hněv na manžela se uvnitř projevil jako nechuť k životu. Tento program se v duši vaší holčičky dále posílil, což nakonec způsobilo její smrt. Navíc jste analogické emoce předala i svým dalším dětem.“ „Asi ano!“ přikývla horlivě. „Moje druhé dítě vběhlo pod auto a jen zázrakem zůstalo naživu.“ „Očistěte svou duši,“ vybídl jsem ji, „a modlete se za své potomky – za narozené, nenarozené i zemřelé. Ostatně, vaše dcera se za pár let narodí znovu. A její příští problémy se zdravím by se dílem podepsaly i na vás. Nakolik si očistíte duši přehodnocením celého svého dosavadního života a budete místo pocitu křivdy zakoušet lásku, natolik bude pro ni snazší připravit se k dalšímu zrození a ve zdraví ho přečkat.“
Sergej Lazarev – Diagnostika karmy 3