• Když skrze pokání měníme své city tím, že překonáváme pocity křivdy, odsuzování, sklíčenost a přezírání, musíme tyto změny upevnit v našem charakteru.
Jak zjistit, zda se už nebudeme urážet a odsuzovat? Ze svého charakteru. Jestliže místo toho, abychom se urazili, začneme vychovávat sebe i ostatní, to znamená druhým pomáhat, a nezabíjet je svou ukřivděností, znamená to, že jsme se skutečně změnili. Změna charakteru zaručí, že se člověk již nebude urážet a odsuzovat.
Jestliže se však člověk kaje, ale jeho charakter zůstává stejný, ničeho nedosáhne. Víc než to, podle podobenství o sedmi démonech se bude potom urážet sedmkrát více.
• Člověk si je často jistý, že se změnil a stal se jiným. Cítí, že na svět kolem sebe reaguje úplně jinak. Ale tento pocit je velmi relativní, změny se mohou dotknout pouze povrchní vrstvy duše. Když člověk něco pochopí hlavou, jeho duše nemusí tuto informaci ještě dlouho přijmout a brání se, zvláště je-li zatížena problémy, které se už přenesly na potomky.
Nestačí jen pochopit, že Boží vůle je primární a přítomná ve všem – přítomnost Boží vůle je třeba cítit. Je třeba procítit touhu po umocnění lásky k Bohu jakožto hlavní přání a prvotní pohyb duše, procítit jednotu celého světa a lásku k celému světu, navzdory jeho vnější nedokonalosti.
• Problémy v charakteru, které jsme zdědili po rodičích, musíme sami překonat. Všemi zkouškami, kterými naši rodiče úspěšně neprošli, budeme muset projít my. Pokud tomu neporozumíme, postihnou nás stejné nemoci a neštěstí, jaká postihla je.
Pokud nechápeme, že neseme odpovědnost nejen za sebe, ale i za to, co jsme předali našim dětem, pak také zaplatíme svým zdravím a problémy s osudem. Stane se tak, pokud nebudeme ve svých dětech pěstovat víru v Boha, nenaučíme je odpouštět a ve všem vidět Boží vůli.
S.N.Lazarev