Velikost našeho neštěstí si určujeme sami.
Naše zdraví a osud závisí na našich citech, pocitech a našem postoji k životu. Náš náhled na svět a charakter ovlivňují naše vnímání všeho, co se děje s námi a kolem nás. Jsou-li náhled na svět a charakter nedokonalé, má člověk problémy se zdravím i osudem.
Lidé jsou přesvědčení, že se stali pány přírody a dosáhli vysoké úrovně rozvoje. Ve skutečnosti, pokud nebudeme hodnotit vnější, materiální úroveň, ale úroveň porozumění tomu, jak svět funguje a jakými zákony se svět řídí, pak je zde pokrok pouze nepatrný. Žijeme hlavně v iluzích.
naše city a pocity určují naše zdraví i naše vztahy s lidmi.
Zdraví člověka úzce souvisí s komunikací – schopností komunikovat s ostatními, s přírodou a se sebou samými. Z neschopnosti komunikovat s lidmi vzniká odsuzování, pocity křivdy, které vedou k nemocem. Nesprávný postoj k osudu, neschopnost přijmout vlastní osud a být osudu vděčný, nespokojenost a výhrady vůči světu – to vše vede v životě ke vzniku nepříjemností a nemocí.
Nyní lékaři již chápou, že základ všech nemocí tvoří nezvládnutý stres a snížená imunita. Člověk se sníženou imunitou hůře snáší stres, což vede k nemocem.
Vysoká úroveň životní energie zajišťuje vysokou imunitu. Když životní energie slábne, imunita klesá a začínají nemoci.
Stres je reakcí na změnu světa kolem nás a na vnější nepohodlí. Stres může vést buď k nemoci a smrti, nebo k uzdravení, jestliže k situaci zaujmeme správný postoj.
Stres je uvolňováním energie nezbytné pro záchranu, je ochrannou reakcí těla. Pokud se tato energie přemění v lásku, rozvoj a tvoření, v tom případě se člověk uzdravuje. Když tuto energii člověk nasměruje na takové emoce, jako je podráždění, pocity křivdy, lítost, nenávist nebo zoufalství, může onemocnět nebo dokonce zemřít.
Jestliže člověk v každé situaci udržuje lásku ve své duši, přestane být závislým na vnějším světě a jeho duše dosáhne harmonie. Hledá-li člověk ve stresující situaci příležitost k rozvoji a změně charakteru při svém směřování k Bohu, pak energie stresu již nemíří k rozhořčení, lítosti, strachu ani zoufalství.
Po lásce je největším štěstím budoucnost. Budoucnost však není jen budoucností našeho těla. Budoucnost – to je i naše budoucnost po smrti, to jsou ty nejvyšší jemné úrovně a naše nadpřirozené schopnosti. Právě nadpřirozené schopnosti ďábel postavil nad lásku. Sklíčenost je nechuť směřovat k lásce, když jsme připraveni o budoucnost.
Schopnost udržovat pozitivní emoce, dobrosrdečnost, lásku, když nás okolí podněcuje k nespokojenosti a strachu, je schopností aktivovat vnitřní životní energii. Je cestou k harmonii.
Fyzické zdraví člověka přímo závisí na jeho energetice. A energetický stav člověka je zase spojen s jeho pocity.
Naše pocity mají energetickou povahu. Pocity jsou reakcí člověka na vnější svět, na události v přítomnosti, minulosti a budoucnosti. Agresivní pocity vedou k poklesu úrovně hlavní životní energie. Tuto energii ztrácíme, když nenávidíme, urážíme se, upadáme do sklíčenosti, litujeme minulosti nebo se bojíme budoucnosti.
S.N.Lazarev