Nový zákon říká, že musíme věřit, a pak se i hora pohne. Ježíš Kristus odhalil jedno z tajemství bytí, když vysvětlil, že naše touhy proniknuvši do podvědomí začínají ovládat svět kolem nás.
Jestliže jsou touhy harmonické, člověk se stane jejich realizací šťastným. Jsou-li touhy agresivní a spojené se strachem, pocitem nadřazenosti, s chamtivostí nebo závistí, pak jejich splnění může vést k neblahým následkům. Proto se takové touhy zpravidla neplní, nýbrž spouští ochranný systém, i když to člověk nemusí ani tušit.
Agresivní postoj ke světu, milovaným lidem a k sobě samému, pocity křivdy, silná lítost nad něčím, nepřijetí toho, co se stalo, strach z budoucnosti jsou formami energie, které poškozují lidskou duši. Vedou ke ztrátě jemné životní energie a poté k nemocem a neštěstím.
Jakákoli energie je zpočátku čistá a člověk sám ji znečišťuje svým nesprávným postojem ke světu, špatnými snahami a závislostmi.
Energie je strukturována cílem, tedy informací. Není náhodou, že existuje takový pojem jako energoinformační procesy. Energie sama o sobě není absolutní dobro. Energie je jako páka, kterou lze použít pro dobro nebo i pro zlo. Zde je třeba si jen připomenout, že uctívání energie je vlastní ďáblovi. Energie se stává požehnáním, jenom pokud je jejím hlavním cílem Bůh a láska.
smysl života není ve statcích hmotných ani duchovních, a dokonce ani v duševních, ale v tom, abychom se v první řadě zdokonalovali v lásce, protože Bůh je láska. Bůh miluje každého bez podmínek a bez požadavků, tak jako slunce svítí pro všechny.
Pomýlené usilování vede k informačním problémům a poté k problémům energetickým. Kvůli nesprávnému systému cílů člověk, který uctívá instinkty, přesouvá své zájmy na druhotné aspekty bytí a jeho energie se mění v energii agresivní. Čím více jsou cíle zkresleny, tím agresivnější je energie člověka.
Kolektivní podvědomí je ve své podstatě již Božím územím, proto je agresivita shůry potlačována velmi rychle a tvrdě.
Vědomí a podvědomí jsou dva protiklady. Naše podvědomí obsahuje naše hlubinné pocity, naše vědomí je však spojeno s našimi povrchními pocity. Povrchní a hlubinné pocity interagují jako dva protiklady: jsou jednotné i přecházejí jedna do druhé a také mezi sebou bojují.
Má-li člověk v duši dostatek lásky, která umožňuje vzájemné působení protikladů, pak vědomí a podvědomí fungují harmonicky. Neničí se navzájem a člověk může klidně řešit své pozemské záležitosti a současně cítit Boží vůli a následovat ji.
Pokud se člověku s nedokonalým charakterem otevře podvědomí, končí to nemocí nebo smrtí, proto bývá podvědomí obvykle uzavřené. Člověk se může na úroveň podvědomí dostat pouze v noci, když je jeho vědomí neaktivní. Jestliže to dělá během dne, jeho vědomí začíná ovládat podvědomí a výsledkem je, že jeho pýcha rychle roste se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
S.N.Lazarev