1000% súhlas
Včera jsme se s kamarádkou bavily o tom, jak jsme dřív měly tendence poskytovat klientům energii navíc.
A nejen klientům, ale také se vydávat z energie na všechny strany i mezi známými a přáteli.
Jak šel čas, v práci to postupně začalo být příliš viditelné a hlavně to bylo časem čím dál víc cítit, ta nerovnováha, když máte tendenci si tímto způsobem kupovat lásku nebo obdiv.
Jak trefně moje kamarádka řekla, je to manipulace.
Když se snažíme zavděčit a zalíbit tím, že příliš dáváme, podvědomě si tak kupujeme kredit a očekáváme, že se nám daná investice pak bude vracet.
Je to tendence mít vztahy pod kontrolou a chránit se před vlastní zranitelností.
A pokud je člověk všímavý, tak se časem naučí rozpoznávat tyto nezdravé programy a v interakcích pak odhadnout přesnou míru.
Vnitřní impulz jasně naznačí, kdy je konec sezení, kdy se má člověk ztišit a jít do sebe, kdy se má přestat rozdávat, ukončit hovor, ukončit vztah, ukončit jednání, ukončit pracovní poměr, atd..
Stejně tak to funguje s nevyžádanými radami.
Všechny rady, které rozdáváme druhým a nejsou vyžádané, není tam ucho, které naslouchá, patří ve skutečnosti nám samotným.
Dokud má v sobě člověk nevědomé rozpory, má potřebu umravňovat a moralizovat své okolí.
Čím více se člověk snaží podsouvat své dobře míněné rady druhým lidem, tím více je zřejmé, že se jedná o nevědomou kompenzaci pocitu vlastní důležitosti.
Člověk potřebuje získat převahu a potvrdit si tak správnost vlastních postojů.
To je třeba dělat, dokud v sobě živíme potřebu ztotožnění s nějakým druhem formy, role, identity, abychom měli jasno, že někam patříme, že někým jsme, že stojíme na správné straně hřiště.
Když zjistíme, kým ve skutečnosti jsme, přestaneme mít nevědomá očekávání.
Stále máme očekávání i potřeby, umíme je však přímočaře komunikovat a tím pádem pro nás není složité v životě dostat to, co chceme.
A z tohoto důvodu přestaneme také vnucovat svůj pohled ostatním.
Můžeme mít svůj názor, můžeme ho veřejně vyjadřovat, ale nemáme potřebu, aby ho druzí s námi za každou cenu sdíleli.
Spíš necháme k sobě přijít ty, se kterými vnímáme soulad.
Pro mě bylo největším krokem k osvobození nechat druhé lidi, aby si o mně mysleli, co chtějí.
Pochopit a prožít to, že když mě někdo nemá v lásce, je to jeho neláska, nikoliv moje.
Moje láska k bližnímu spočívá v tom, že mu přenechám jeho svobodnou vůli rozhodnout se o tom, zda mi bude chtít rozumět, či nikoliv.
A také v tom, že ho nebudu přesvědčovat o svých kvalitách, ani mu dávat nevyžádané rady.
To je zase moje sebeúcta, která ví, že moje energie je vzácná a nebudu sázet semínka do neúrodné pouště.
Když nebudu plýtvat svou energií a časem, zbyde mi mnohem víc pro ty, se kterými tvořím v souladu a harmonii.
Krásný den všem 
www.tarasvobodova.com
