Vidím, že téma hranic v posledních dnech rezonuje skrz celou republiku.
Tak napíšu pár řádků ještě k manipulaci.
Manipulace je vyvolávání pocitů viny, zastrašování, snaha o umenšování nebo naopak zveličování vaší hodnoty či důležitosti, ironie, pasivní agrese, když vás někdo oslovuje ve zdrobnělinkách, ale cítíte za tím pýchu, a pak vás poučuje o tom, jak má vypadat správné chování s důrazem na to, že to vaše ještě není dost správné.
Jakmile se vymezíte, zahájí druhá strana další útok a opět je to o tom, že nejste dost na výši, protože vás ještě něco rozhodí, nejste dost vděční, nejste poslušné děti, nejste laskavými partnery a partnerkami, protože nesplňujete očekávání druhé strany.
Když se pokoušíte vysvětlovat nebo obhajovat své záměry, zpravidla přijde další útok a tam se pro mě nachází pomyslná hranice, kdy říkám „stop“ a končím diskusi.
U lidí, kteří se přiklánějí ke spiritualitě nebo osobnímu rozvoji, zase často působí teorie, že osvícený člověk vše pasivně přijímá, nevymezuje své hranice a všechny útoky jen polyká a usmívá se, vede k tomu, že někteří tzv. osvícení guruové potom umírají na rakovinotvorné nádory, končí v roli oběti a nemají dobré vztahy s vlastní rodinou.
Než se snažit natlačit do nějaké duchovní škatulky, což je velmi zhoubný postoj, je opravdu zdravé jednat tak, jak v daný moment opravdu cítíte.
Rozhodně nestojí za to, přitakávat a být za hodného člověka a snažit se ohromit lidi svým stoickým klidem nebo mít za každou cenu otevřené srdce.
To je past touhy po dokonalosti.
V tomto případě je zdravější zůstat člověkem, ale živým člověkem, skutečným člověkem, autentickým.
Samozřejmě, že vědomě nechceme nikoho zraňovat, můžeme tedy pozorností zůstávat sami u sebe a komunikovat o svých pocitech.
„Když ty děláš nebo říkáš to, cítím se tak a tak…“
Nejsme zde proto, abychom ostatním dokazovali svou dokonalost.
Být nad věcí a v klidu pro mě znamená i umět říct „dost“ a projevit se tak, jak potřebuji.
Duchovní masky bezpodmínečné pasivní přijímající lásky bez hranic jsou starý program. Do této masky se snaží natlačit mnozí hledající, protože mají pocit, že tam je to „správně“, ale neuvědomují si, že když jednají z této pozice, jedná se opět o kontrolní mocenskou strategii, aby byli jako „nad věcí“ a hlavně „nad ostatními lidmi“.
Je to pozice pýchy.
Mnoho lidí, kteří se o tyto masky snaží, pak moralizují druhé, manipulují s nimi a dokazují jim jejich „duchovní nevyzrálost“, ale jedná se pouze o strategii, jak vás dostat do pozice méněcenného, jde o mocenský boj.
Zvlášť náročné to může být u rodinných příslušníků, protože tam jsme často zaháčkováni pocity viny, že nesplňujeme dostatečně roli vděčných dětí a neposloucháme mamku a taťku, i když je nám padesát.
Za mě není důležité, v jakém vztahu s danými lidmi jsme, pokud jsme sami sebou a zůstaneme věrní svým niterným pocitům, jednáme s nimi v souladu, pak se naše prostředí vyčistí a změní svoji původní podobu a stane se pro nás mnohem více podporující.
Proč to však mnoho lidí neudělá, je z důvodu, že tuší, že když začne skutečně jednat podle sebe, pak může přijít až o 90% všech svých vztahů s blízkými lidmi. Může hrozit rozvod, vyhazov z práce, konflikty v rodině, budeme vystaveni tlakům a konfrontujeme se se strachem z odmítnutí a z exkomunikace.
Cesta autenticity je stezka pro odvážné.
Nejostřejším mečem je na ní opravdová touha po pravdě, a nejlahodnějším nektarem je dovolit si skutečnou zranitelnost.
Krásný den všem 
www.tarasvobodova.com
