Pokud je člověk vnitřně vyvážený, pokud je připraven vyřešit každý problém a vychovávat toho, kdo mu ukřivdil, tehdy už pocit ukřivděnosti nepotřebuje zakoušet.
Pak je jeho energie nasměrována a není vyčerpána na ukřivděnost, ale na změnu situace, to znamená, že už není zapotřebí se cítit uražený, ale je možné dosahovat změny situace a změny sebe sama.
Kdo se cítí dlouho uražený? Pocit ukřivděnosti zakouší člověk slabý, pasivní, závislý, člověk-konzument. Naopak člověk, který je zvyklý dávat, se v každé situaci bude snažit něco podniknout. A ten kdo nic nepodniká, bude prostě uražený. Urážka, ukřivděnost je ve své podstatě údělem slabých, je to úděl lidí, kteří jsou příliš připoutáni k pozemským statkům, protože připoutanost vždy plodí ukřivděnost.
Připoutanost je závislost. Čím více závisíme na našich instinktech, na našich touhách a přáních, tím více se cítíme ukřivdění, když ztrácíme příležitost uspokojit je, abychom získali to, co chceme. Proto abychom překonali svůj pocit ukřivděnosti, musíme se naučit nepřipoutávat se ke štěstí, které nám svět přináší, a nezneužívat je svými přáními a tužbami, ale naopak své tužby krotit.
S. N. Lazarev – Cesta ke zdraví člověka skrze uzdravení duše
zdroj: Cestou Světla
