Existuje několik úrovní pýchy. Člověk je vícevrstevná bytost. Pýcha se vyskytuje jak na úrovni těla, tak na úrovni ducha i na úrovni duše. Porozumění tomuto faktu pomáhá při práci na sobě.
Člověk těla vnímá sám sebe jako fyzickou schránku. To je nejprimitivnější úroveň. Taková osoba jedná s druhými lidmi jako s konkurenty v boji o přežití. Její postoj k druhým lidem připomíná vytěsnění, potlačení, zničení.
Taková osoba musí neustále dokazovat svou převahu a svou hodnotu. Se slabými jedná s pohrdáním, výsměchem a vyžaduje od nich přísné podřízení. Sobě rovné se pokouší oklamat a podrobit si je. Silných se však bojí, před silnými se plazí…
Člověk ducha neboli vědomí se nevysmívá druhým, neopovrhuje jimi. Je mu vlastní pocit převahy, neustále dokazuje, že je chytřejší než ostatní. Má pocit své vnitřní hodnoty a protektorský postoj k druhým. Může pomoci, ale zároveň tuto možnost jako by potlačuje, ukazuje svou převahu, chytračí a přetvařuje se.
Člověk ducha chce, aby všichni byli s ním zajedno a podobali se mu. Všichni mají dodržovat jeho představy a principy. Dokáže něco obětovat, dávat dárky, starat se o bližního, dokud ten zapadá do jeho obrazu světa. Pokud však někdo neodpovídá jeho zásadám, jeho ideálům nebo jeho vnitřnímu stavu, pak u člověka vnějšího ducha neboli vědomí vzniká podrážděnost, hněv, touha potlačit druhého a ovládat ho.
Člověk ducha chce, aby slabí se mu podobali, a snaží se je ovládat a podřídit si je. Sobě rovné se snaží přesvědčit o tom, že má pravdu a taktéž si je podřídit. A pokud jde o silné, těm závidí, bojí se jich a sní o tom, že časem nad nimi zvítězí.
Člověk duše demonstruje úroveň jednoty. Takový člověk nikým neopovrhuje, nikomu se neposmívá. Nepotřebuje ukazovat svou převahu a ovládat druhé. Člověk duše cítí jednotu s lidmi, spolupracuje s nimi a pomáhá jim. Chce pomáhat a vyřešit problém společně, nikoliv rozdupat a ponížit oponenta. Jedná se o zcela nový typ chování.
Člověka duše můžeme hypoteticky rozdělit na dvě úrovně: spravedlivý (žijící podle přikázání) a světec. První úroveň člověka duše je člověk spravedlivý. Spravedlivý cítí spojení s jinými lidmi. Chce, aby si všichni navzájem pomáhali, starali se jeden o druhého. Spravedlivý je přesvědčen, že každý má právo být jiný, ale všichni by měli být mravní. Snaží se spojit s ostatními kolem určitého ideálu.
Pokud u člověka těla vzniká agrese a touha rozdrtit, zničit druhého, jestliže člověk ducha odsuzuje nebo uráží druhého, pak člověk duše (spravedlivý) často pohrdá nemravnými a nedokonalými lidmi.
S. N. Lazarev – Zdraví člověka (Projevy pýchy)
zdroj: Cestou Světla
