Čo sa vlastne u nás vyrába? Jeme naše potraviny?

2) Rostlinné tuky, jako například Perla, Flora, Rama nebo Hera, dříve přímo vyráběné v Nelahozevsi, jsou dnes dováženy z jiných evropských závodů. Například tradiční surovina pro české vánoční cukroví Hera je vyráběna v polských Katowicích.

3) Z Polska se na náš trh dováží i produkty s čokoládovou hvězdou Orion, která se u nás zrodila už v roce 1896.

4) Nejprodávanější káva v České republice Jihlavanka, která se kdysi skutečně pražila v Jihlavě, je od roku 2005 dovážena z Vídně.

5) Místem původu tradičního českého Sunaru, který v mládí jistě ochutnala většina z nás, je převážně Velká Británie nebo Španělsko. Jistě, do roku 1999 se Sunar sice vyráběl v Zábřehu na Moravě, jenže dnes je na obalu většiny produktů pod touto značkou jen Made in EU, takže spotřebitel ani netuší…

6) Máte stejně jako já rádi Pepu ze středočeských Sedlčan? Plísňový sýr prodávaný pod značkou Sedlčanský Hermelín je mnohdy také vyroben v Polsku. Totéž platí pro sýry pod značkou Lučina. Stoletá domácí značka Želetava se vyrábí v Michalovcích na Slovensku…

To vše se děje mimo jiné proto, že pokřivený systém zemědělských a potravinářských dotací v EU podporuje staré velké státy na úkor novějších. Na tomto stavu se ani v budoucnu nic nezmění, neboť Českou republiku v Unii minulý týden opět přehlasovali (více zde). Česká republika, která proti takovému opatření dlouhodobě vystupuje, je prý zklamána, jak říká ministr zemědělství Fuksa. No, to je v Evropské unii tak jediné, co můžeme. Být opakovaně zklamáni z toho, že někteří si byli, jsou a i nadále budou rovnější. Převážně německé, francouzské a italské potravinářské podniky postupně skupují naše výrobce, neboť jim kvůli neférovým a křivým dotacím nemohou konkurovat. A aby to nebylo pro většinu věci neznalých občanů tak do očí bijící, zavedla Evropská unie značku „Made in EU“ a zakázala pod sankcí státům přímou podporu domácího trhu, což se snaží každý stát obcházet, jak umí.

Nová domácí značka „Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR“ je další v řadě, která se bude na této mystifikaci podílet. Její název je pompézní a navozuje dojem, že to, co koupíte s tímto logem, je zaručeně českým výrobkem, jehož koupí podpoříte domácí producenty. Nenechte se zmýlit. „Principem je, že finální výrobek by měl pocházet z české výroby, měl by být dokončený v Česku a zde prodávaný,“ řekl na Žofínském fóru věnovaném zemědělství prezident komory Miroslav Toman. Ve skutečnosti jsou stanovená pravidla pro „Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR“ taková:

1) V případě pečiva může být 45 % hmotnosti složek z dovozu,

2) u masných výrobků 30 % z dovozu,

3) a u mléčných výrobků 10 % z dovozu.

Hlavní podmínkou pro udělení nové značky totiž není, jak by mohlo být mnohými mylně chápáno, výroba z domácích surovin, ale skutečnost, že firma, která je vyrábí, je „česká“. Fakt, že většina z nich je už v rukou tučně vydotovaných Němců, Francouzů a Italů, tu náš stát neřeší. Zvykli jsme si potupně na to, že jsme se postupně z původně průmyslové světové velmoci stali montovnou. Nyní nastává čas stát se „montovnou“ zaručeně českých potravin z dovezených surovin pod značkou „Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR“. Nelze se pak divit, že zemědělci, aby přežili, pěstují na co největších plochách místo domácích potravin raději politicky dotované příměsi do PHM nebo palivo do kotlů, čehož výsledkem je například eroze půdy a zánik přirozené ochrany proti povodním, což pak napravujeme dalšími opatřeními ze státní kasy.

Místo hrdosti na to, co jsme vždy uměli, jsme se v řadě oborů stali ve svém rozhodování závislými na dotacích. Dotace z daní občanů však nejsou ničím jiným, než politickým nástrojem k cílenému oslabení svobody a nezávislosti na státní a nadstátní moci. Raději mít méně, čistě a férově bez nich, než z nich přežívat, klanět se před nimi a podlézat.

František Matějka

Převzato z http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/