Z praxe môžem potvrdiť, že si mnohé preberáme po rodičoch – čo sa vzťahu k peniazom, majetku, hojnosti týka. Skúste sa zamyslieť, ktoré negatívne myšlienky ohľadom financií máte 😉 Veľmi pekne o všetkom napísala v tomto článku regresná terapeutka Ester Davidová.
Téma finance jsou každodenním tématem drtivé většiny naší populace. Mnoho lidí otáčí korunu a dělá od výplaty k výplatě, jen aby pokryli ty nejnutnější životní výdaje. A pak jsou tací, kterým je celý život přáno, a narodili se tzv. do zlaté kolébky. Pokud si říkáte, že je to nespravedlivé, vězte, že nic se neděje jen tak, bez příčiny. Je třeba pochopit, že i finanční problémy mohou mít příčiny právě v karmickém zatížení a také v minulosti. Přičinlivých procesů, proč tomu tak je, může být několik. Něco si vytváříme svým myšlením každodenně sami, něco si sebou neseme z minulých životů a v mnoha případech nás ovlivňuje svými postoji k penězům společnost, zejména rodina.
– Buď děláme něco, co milujeme a jsme na mizině, nebo vyděláváme dost, ale naše duše umírá.
Odsudek a nenaplňující práce
Odsudek vůči penězům může být také příčinou jejich nedostatku. Mnoho lidí bere peníze jako nutné zlo a tím je zavrhují. Přitom by jich chtěli mít dostatek. Velkou nenávist k financím si vypěstoval Jaromír, jehož dluhy nabývaly nevídaných rozměrů a on se ocitl v začarovaném kruhu. Věřitelé byli neúprosní a jeho firma krachovala.
„Víte, od malého kluka jsem doma slýchával věty typu: „To stojí hodně peněz, to ti nekoupím.“ „ Na to nemáme“. „Zase jsme bez peněz.“ Rodiče se denně hádali kvůli penězům. Raději jsem po nich nic nechtěl, abych nemusel poslouchat jejich křik.“Rozvzpomínal se Jaromír na své dětství v regresi. „Otec chtěl, abych se živil poctivým řemeslem a nedovolil mi jít na uměleckou školu. Stále jsem slýchával, že nějakými malůvkami se nemůžu uživit. Na základní škole jsem krásně maloval, vyhrával soutěže, i má třídní učitelka mému otci domlouvala, ať mi dovolí studovat uměleckou školu. Otec nedovolil. Nastoupil jsem tedy, tak jak otec sám určil, na stavební průmyslovku. Dělal jsem jí s odporem a byl jsem jako robot. Potlačil jsem sám sebe. Malovat jsem přestal.“
Pan Jaromír dále vypráví, že si za pár let po studiu založil vlastní stavební firmu. Ze začátku se mu dařilo, ale pak se vše jako mávnutím proutku otočilo a zakázek začalo rapidně ubývat. Uvědomil si, že ho práce nenaplňovala a dělal ji jen proto, „že se to tak po něm chtělo.“ V podstatě to chtěl jeho otec, Jaromír jím byl silně ovlivněn. A také pochopil, že je na čase být sám sebou a nenechat se ovlivňovat kýmkoliv jiným. Svému otci odpustil. Začal opět malovat a cítí naplnění. Zjistil, že strach z budoucnosti ho paralyzoval v jeho dalším konání. Když své obavy pustil, oslovil ho kamarád se zajímavou pracovní nabídkou. Letos na jaře měl svou první výstavu. „Konečně začínám být sám sebou“ prohlásil.
– Mnohdy stačí změnit k penězům postoj.
Nedůvěra v sebe sama
Také já sama jsem se několik let potýkala s finančními problémy. Bylo to především tím, že jsem si nevěřila. Když už jsem měla práci, která mě naplňovala, nevěřila jsem si. Hledala jsem stále další cestičky k jiné práci. Trvalo pár let, než jsem pochopila. Cítila jsem, že mám tuto práci dělat, ale v hlavě se mi honily pochybnosti nejen týkajícího se nedostatku sebedůvěry, ale také strachu, zda mě taková práce uživí. Štěpila jsem tedy svou energii jinými směry. Pokaždé mě to vrátilo zpátky. Buď se mi nedařilo, nebo mě něco a někdo blokoval a vždy jsem přišla o další peníze. Vesmír mě pokaždé, když jsem vybočila, hodil na cestu zpět. Pak přišlo pochopení. Dělat naplno, věřit si a nescházet z cesty. V další řadě jsem pochopila, že bychom měli žít nejdříve pro sebe a pak pro druhé. Není v tom sobectví, ale zjištění, že pokud sám sebe postavím na pevném základě a pomohu nejdříve sobě, mohu pak pomoci i těm ostatním. Až po mnoha letech dělám naplno svou práci na základě svého naplnění.
,,Mnoho lidí si myslí, že peníze jsou špatné. Mají to silně zakódováno
ve svém podvědomí. Když se jich zeptáte, zda považují peníze za něco špatného, odpoví vám: Ne, peníze jsou dobré. Přitom se ale chovají tak, jako by peníze byly špatné.“ N.D.Walsch
Prokleté peníze
,,Proklínám všechen majetek naší rodiny! Raději budu chudá, než žít bez své lásky!“Tato silná slova, plná emocí vyřkla paní Věra v jednom ze svých minulých životů. Její rodina byla velice zámožná a ona si nesměla vzít muže, kterého tehdy tolik milovala. Její milovaný byl odveden do války a už ho nikdy nespatřila. Zahynul. Musela si vzít muže, kterého jí určili rodiče. Po celý zbytek žila v bohatství, ale v nenávisti ke svému manželovi. Silně jim opovrhovala. V dalších životech žila na pokraji bídy. V současném životě má skvělého a milujícího muže, ale s penězi jsou na tom velice mizerně. Taktéž i Věra stejně jako Jaromír dělá práci, která ji nenaplňuje, jelikož si nevěří. Ve své hloubce pochopila veškeré důležité souvislosti a také to, že vše co se jí v životě děje, je jen forma učení, zkoušek a lekcí.
„Zkuste dávat rádi. Vím, mnohdy je to těžké, ale dávejte a budete přijímat. S jakým pocitem budete dávat, taktéž budete dostávat.“
– Chceme dostávat, ale nechceme dávat.
Odpor k placení
„Mám–li vydat peníze, úplně se hroutím.“ Svěřila se mi má klientka Táňa. „Mám takový odpor k platbám, že si to nikdo nedokáže ani představit. Měla jsem to tak vždycky. Je to něco jako fóbie. Zvláštní, že? Někdo se bojí hadů a já se bojím vydávat peníze.“ V regresi vypráví: „Jsem movitý muž. Mám krásný dům, spoustu drahých věcí kolem sebe, žije se mi dobře. Dělám výběrčího daní. Baví mě to. Lidé se přede mnou třepou strachy, klanějí se mi a mi to dělá dobře“ Táňa se posouvá v ději dále a pokračuje: „ Ve městě je chaos. Lid se vzbouřil, napadají bohaté měšťany a lidi ode dvora. Mám strach. Musím odjet z města, ale ulice jsou plné povstalců. Všichni mě znají! Nakonec vtrhávají do mého domu a vlečou mě ven. Tlučou mě holemi, kopají do mě a někdo křičí, ať mi useknou ruce. Křičím, prosím je. Nakonec mi usekli obě ruce v zápěstí. Můj dům vyplenili a já jsem zemřel v nuzotě. Už to chápu, platby ve mně vyvolávají odpor, odpor platit stále za to, že jsem obyvatelkou této planety. Vždyť my platíme za to, že si dovolíme se narodit, žít, bydlet a dýchat. Je to nespravedlivé!“
„Já vím, Táňo“, odpovídám jí. „Ale nedá se zatím nic dělat, peníze jsou stále ještě forma životní energie. My sami jsme jim dali tuto moc. Nemůžeme je nyní odsuzovat. Tím odsuzujeme sami sebe. Vaši úkolem je to přijmout.“
– Chceme dostávat, ale neumíme přijímat.
Neumím přijímat
Ve své knize Karmická sinusoida zmiňuji výrok spisovatele N.D.Walsche, autora knihy Bohatství spokojeného života: „Dokud si myslíte, že peníze jsou špatné, budete žít v tichu zoufalství. A protože si myslíte, že peníze jsou špatné a nechcete přijmout nic špatného za své skutky, nakonec děláte práci, kterou nenávidíte a ospravedlňujete to alespoň výdělkem. Proto trávíte osm hodin denně v práci, kterou nenávidíte a teprve pak děláte zadarmo něco, co milujete. Pomáháte v nemocnici nebo malujete. To, co milujete, děláte zadarmo a to, co nenávidíte, děláte za peníze. Neboť, proč byste to dělali zadarmo?“ Pak pokračuje: „Jak se tedy spřátelit s penězi? Představte si, že vám peníze daroval vesmír, abyste mohli dělat dobré věci pro sebe i pro druhé.“ Mnoho lidí má problém přijímat. Bojí se sami sebe ohodnotit. Většinou to souvisí s podvědomými pocity viny. Je to jakási forma sebetrestu, ale o tom více až v jiném povídání.
Vděčnost a pokora
Umíte za vše poděkovat? Nejen za to dobré, ale i za to negativní co vás na cestě vašim životem potkává? Pokud se naučíte děkovat a vážit si všeho co máte, vesmír se vás vždy náležitě odmění. Ten kdo chce víc, nemá nic. Uvědomili jste si někdy s vděčností, jak se máte dobře? V jakém blahobytu žijete? ,,Ale vždyť co já mám?“ Říkáte si a lamentujete nad svým osudem. Máte nohy, ruce? Jste zdraví? Vaše děti jsou zdravé? Máte kde bydlet? Máte doma teplo, jídlo a vodu? To vám nestačí? Pokud ne, vězte, že může přijít doba, kdy budete rádi vzpomínat na ten přepych, kterého jste si nevážili. Na čem bychom se měli učit tolik potřebné pokoře? Abychom věděli, že existuje bílá, musí být i černá. Přijmete-li a promilujete-li každičkou zkoušku, nemoc, rozchod s partnerem, materiální ztrátu, neúspěch a cokoliv jiného, nepůjdete proti toku Vesmírných zákonů a začnete sklízet ovoce.
Vše je o energii, kterou vysíláte.
Tak vysílejte, tvořte, nebojte se a především si důvěřujte!
—————————————
Ukázka z knihy Vesmírná sinusoida – Okno do mé duše, autor – Ester Davidová (Vyšla na jaře 2014)
http://esterdavidova.com/
ĎAKUJEME:
