Pokud se obětujeme a zachráníme člověka, který může zahynout, je to dobro, je to dobrý skutek. Pomůžeme-li umírajícímu hladem, dáme mu jídlo, je to dobrý skutek. Pokud však každý den budeme dávat nějakému člověku jídlo, přestane pracovat, nic nebude dělat a náš dobrý skutek se stane hříchem a zločinem, protože tohoto člověka mravně kazí…
Řešení tohoto problému spočívá v tom, že je třeba spojit protiklady. Musíme umět pomáhat člověku správně, to znamená chápat, jak velká musí být taková pomoc, a především pomáhat duši, nikoliv tělu…
Nejdůležitější tedy není nakrmit člověka rybou, ani naučit ho, jak ryby chytat. Hlavním úkolem je naučit člověka takovému životnímu postoji, aby se u něj objevila touha rozvíjet se a učit se. Pak se naučí jak ryby chytat, tak je sám i rozdávat ostatním…
Když obětujeme, obětujeme Bohu, ať bychom pomáhali komukoliv. Když dostaneme pomoc, dostáváme ji od Boha, ať už bychom ji dostali od kohokoliv. Když to pochopíme, pak naše oběti nebudou zabíjet duše druhých a jakékoliv dary nebudou zabíjet duše naše.
Nejprve musíme pomoci sami sobě, své duši stanovit správné priority, musíme pochopit, proč žijeme, proč pomáháme druhým. Je potřeba pochopit a pocítit, že Bůh je na prvním místě, a všechno ostatní až na druhém. Pak oběť a pomoc druhým nás nebude ničit, ale posilovat.
S. N. Lazarev – Zdraví člověka (40 otázek o duši, osudu a zdraví)
zdroj: Cestou Světla
