Je to všude kolem nás. Být lepší, hezčí, chytřejší, bohatší, prolhanější, lstivější. Mít chytřejší děti, lepší auto, větší dům nebo hezčí ženu či více peněz. Vypadat jako ten či ona. Být takhle bohatý. Toto vše nám brání být sami sebou.
Okolí nás neustále nutí soutěžit o to, kdo vynikne. Kdo je lepší než druhý, kdo je na tom lépe. Ale je to skutečně tak, že je lepší ten, kdo vyniká? Rozhodně není. Takový postoj vede člověka uličkami života, kterými by většinou nechodil. Život, který takto vedeme nás pomaloučku a jistě, deformuje v něco, čím bychom nikdy nechtěli být. Mnohdy (ne úplně vždycky samozřejmě) totiž ten kdo je lepší, nedosahuje lepších výsledků svou tvrdou prací na sobě, ale podvodným chováním, prospěchářstvím, podlézáním, využíváním, přetvářkou atd.
Možná si neuvědomujeme, že právě soutěživost je to co nás oklešťuje od poznání sebe sama. Od té pravé cesty stát se osobností, která dokáže být spravedlivá, upřímná, srdnatá, naslouchající, empatická a hlavně jednající. To se nemůže povést osobě ženoucí se právě za vším kolem sebe. Zakomplexovanému člověku, který se chce být výjimečný, jiný, lepší, odlišovat se. To chce přece každý. Až se stanete sami sebou bez touhy po výjimečnosti, teprve tehdy se výjimečnými opravdu stanete. Zvláštní paradox, že? Ale málo lidí si ho opravdu uvědomuje. Člověk jdoucí svou vlastní cestou je opravdovou osobností. Je výjimečný právě tím, že je sám sebou. Že se nenechává strhávat lidmi kolem sebe, společností, jejími trendy.
Má svůj názor, ale přesto zdravý rozum. Kde se nacházíte vy?
Soutěžíte nebo jdete svou cestou?
Mějte krásný víkend,
Pavel
zdroj:
