Bezmoc je důležitá životní zkouška, která nás učí odhalit iluzi, že máme život pod kontrolou a ve své moci, kdy všechno změníme jen silou vůle.
Učí nás, někdy dost drsně, přijetí toho, co je, a to bez výhrad.
Ta zkouška přichází do cesty všem bez rozdílu, ale nejsilnější je vždy tam, kde je ještě hodně nahromaděné rezistence – odporu a křivd vůči životu a osobnímu příběhu.
Také nás učí, že přijetí a neodporování je tou nejjednodušší, ale současně ve světle paradoxu pravdy, i tou nejtěžší cestou.
Jde o sílu a její projev. Život má sílu a my si někdy vytváříme iluzi o vlastní moci a síle, nebo naopak věříme silně tomu, že nás život, či lidé v něm, obírá o sílu, my to dovolíme a jsme vůči tomu bezmocní.
Pravda je ta, že největší síla je v přijetí, v poklonění se tomu, co je daleko větší, než jsme my sami. Nejsme vládci nad životem ani smrtí, současně ale můžeme tvořit v přijetí všeho nádherné věci, které sobě i světu odepřeme pokud zůstaneme v mentálním odporu a nepřijetí.
Je to těžké si do ní sednout a kapitulovat, když si myslíme, že vůle změní všechno. Někde to jde, a někde jsme zastaveni, abychom to pochopili. V zastavení se pak můžeme učit dávat pozornost jen tomu, co měnit lze a smířit se s tím, co nelze. To není pasivní přístup, to je velmi odvážný a aktivní přístup, který vede k nastolení rovnováhy – někde akce (mužský princip) a někde pasivita (ženský princip). Naším úkolem je to, aby nastala spolupráce, což se nestane do té doby, dokud budeme vytvářet rozpor mezi tím, co skutečně chceme spoluvytvářet se životem a co si myslíme, že musíme dělat, abychom přežili.
Mnohdy je to větší než já ale nebráním se tomu.
Mám důvěru, že je to v dané chvíli to nejlepší co může být a s tím jdu dál tak, jak nejlépe umím a dokážu ❤️
Veronika
www.shumavan.cz
