Bezpodmínečné přijetí může člověk očekávat jen SÁM OD SEBE nebo ještě případně od svého terapeuta.
Ano, očekával by ho od rodičů, ale jak dobře víme, nebyli jsme vrženi na tuto planetu z důvodu, abychom si potvrzovali vlastní ego, byli jsme sem přivedeni proto, abychom se vyvíjeli. Když nedostaneme od rodičů pocit vlastní bezpodmínečné hodnoty, pak chceme mít toto potvrzení, že jsme dobří, že jsme přijati, že jsme milováni takoví, jací jsme, a snažíme se ho získat od svého okolí.
Nejdříve tedy hrajeme role hodných holek a kluků a když to nezabírá, vynucujeme si pozornost jinými způsoby. Úspěchem, prací, penězi, manipulací, nátlakem..
Pokud máme tento model od malička v sobě vštípený, pak chceme, aby nás bezpodmínečně přijímal i náš partner, sourozenci, přátelé, šéf v práci, nebo prodavačka v obchodě. Když nás lidé přijímají, naše ego tím dostává potvrzení o vlastní hodnotě, o tom, že má právo na svou jedinečnou existenci, právo na život v komunitě a tedy se člověk necítí vyloučen a ohrožen na životě. Je to tedy jakýsi způsob, jak si zajistit pseudo pocit vlastního bezpečí.
Dospělý člověk však chápe, že každý z nás je zodpovědný pouze za své pocity a emoční stavy. A tedy, že jakékoliv vyžadování přijetí jeho vnitřních stavů po svém okolí je pouze strategií, jak obejít vlastní pocit zodpovědnosti a donutit tak druhé, aby mu dali energii, kterou člověk není schopen vygenerovat z vlastních zdrojů. Jakmile si člověk dovolí přijmout sám sebe takového jaký je, aniž by vyžadoval pozitivní zpětnou vazbu, vytvoří v sobě prostor, odkud se může naučit tvořit své vztahy v harmonii a souladu. Pak se k němu začnou přirozeně vztahovat i lidé, kteří mu budou potvrzovat hodnotu jeho vlastní existence. A v tomto okamžiku dospěje i sám jedinec do stavu, kdy je schopen nabízet skutečnou lásku a bezpodmínečné přijetí svým dětem a blízkým.
zdroj: Tara Svobodová
